Autismus je obecný název pro vrozené poruchy autistického spektra, kam řadíme například Aspergerův syndrom, raný autismus nebo atypický autismus. Slovo autismus pochází z řeckého slova authos, což znamená sám. Mezi jeho charakteristické projevy patří uzavřenost do vlastního světa.
Příznaky autismu v dospělosti
Poruchy autistického spektra se mohou projevovat různě. Zatímco někdo má velmi mírné příznaky, jiní bojují s těžkou neschopností porozumět světu.
Věděli jste, že podle výzkumu má 1 z 54 dětí v USA podle údajů z roku 2016 poruchu autistického spektra? U chlapců je autismus diagnostikován čtyřikrát častěji než u dívek, 31 % autistů má mentální postižení a 44 % jich je průměrně až nadprůměrně inteligentních.
Ačkoliv nejčastěji bývá autismus diagnostikován u dětí, není výjimkou ani u dospělých. „V dospělosti se vlivem zkušeností mnoho lidí s autismem dokáže v sociálním prostředí lépe orientovat a diagnóza je obtížněji stanovitelná a pro někoho i nadbytečná,“ říká psycholožka Alena Siváková.
Nemoc postihuje celou osobnost člověka a nejvíce se projevuje v oblasti komunikace, sociální interakce a představivosti.
Problémy v každodenní komunikaci
Jak poznat autismus v dospělosti? Pro tyto osoby je typická snížená schopnost sociálních interakcí a je narušena schopnost verbální i neverbální komunikace. Lidé s autismem mají problém udržet oční kontakt a jsou fixováni na své zájmy.
Mohou trpět také nemluvností, poruchami řeči a neschopností pochopit význam slov. Řeč často bývá stereotypní a bez emocí. Autismus v dospělosti se projevuje často takzvanými verbálními automatismy. Lidé stále opakují stejné fráze či otázky, na které od okolí vyžadují konkrétní odpověď. Často také opakují slova, která vyslovil někdo jiný.
Autisté nerozumí běžným sociálním signálům a je pro ně těžké číst mezi řádky, nerozumí ani vtipům či sarkasmu. Často tak obtížně odhadují, s kým mohou mluvit o osobních věcech, a mají potíže rozpoznat, zda druhý potřebuje jejich pomoc nebo mluví v nadsázce. Mezi příznaky dále řadíme například stereotypní pohyby, jako je kolébání se, přecházení po místnosti sem a tam či neustálé mávání. Autisté mají také omezenou představivost, nerozumí symbolům a abstrakci, nejsou schopni empatie a jejich chování bývá strojové.
Autismus může mít vliv na celé tělo. Více než polovina pacientů má chronický problém se spánkem, velmi často mají také deprese a úzkosti, může se vyskytnout i schizofrenie. Až jedna třetina autistů trpí také epilepsií.
Příčiny autismu
Podle výzkumů neexistuje žádná přímá příčina autismu, ale může jít o kombinaci genetických a environmentálních vlivů.
Mezi příčiny může patřit:
- mutace určitých genů
- pokročilý věk rodičů
- komplikace během těhotenství a porodu, jako například nízká porodní váha nebo těhotenství vzdálené méně než jeden rok od předešlého
Jak se autismus v dospělosti léčí?
Diagnostika dospělých zahrnuje lékařská vyšetření a vyplňování dotazníků. Poruchy autistického spektra se určují diagnostikou pomocí psychotestů. Může být využita také například magnetická rezonance či analýza motoriky hlasu. Určení diagnózy však může být zdlouhavé, stává se, že různí odborníci mají na výsledky testů různý názor a neshodnou se. Je proto potřeba se obrnit trpělivostí.
Autismus se bohužel nedá vyléčit, avšak správnou léčbou se mohou nepříjemné projevy zmírnit. Léčba je komplexní a závisí na potřebách jednotlivce. Mnozí autisté mají také doprovodná onemocnění, jako jsou deprese, úzkosti, poruchy spánku nebo epilepsie, tudíž je důležité správně léčit i tato onemocnění.
Významnou úlohu při podpoře autistů hraje terapie. Často je využívána kognitivně behaviorální terapie, která řeší negativní vzorce chování a propojuje myšlenky s emocemi a činy. Zásadní význam má také cvičení, které přispívá k udržení dobrého zdraví a pohody.
Věděli jste, že očkování nezpůsobuje autismus? Jedná se o mýtus šířený lékařem A. J. Wakefieldem, který nepravdivě tvrdil, že existuje souvislost mezi vakcínami proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám (MMR vakcína) a rozvojem autismu. Následně byl za účast na podvodu s výzkumem autismu vyloučen z lékařského registru. Vědci následně v rámci rozsáhlých výzkumů (například výzkum A. Hviida, který zkoumal přes 657 tisíc dětí narozených mezi lety 1999 a 2010) zjistili, že očkování autismus nezpůsobuje.
