Syndrom podvodníka nebo pocit nezaslouženého úspěchu, tak bývá překládán imposter syndrom (psáno též impostor). Poprvé o tomto fenoménu začala mluvit psycholožka Pauline Clance v 70. letech. V roce 1985 tuto problematiku podrobně popsala ve své knize The impostor phenomenon: When success makes you feel like a fake. Lidé zasažení fenoménem podvodníka bývají podle vnějších měřítek mnohdy velmi úspěšní. Jenže mají pocit, že za jejich úspěchem stojí nějaká záhadná náhoda, štěstí nebo velké úsilí. Neuvědomují si, že úspěchu dosáhli pomocí vlastních schopností a kompetencí. Tito lidé nedokážou přijmout pochvalu nebo uznání a užít si pocit z dobře vykonané práce.
Nejčastější projevy
Pokud trpíte imposter syndromem, stíhají vás typické myšlenky, které často vzbuzují úzkost. Představme si je jako vnitřního kritika: Jsi tady jen díky štěstí. Na tohle místo nemáš kompetence. Kdo si myslíš, že jsi?! Nesmíš selhat! Počkej, až přijdou na to, že jsi podvodník!
Tyto pocity mohou vést k výraznému snížení sebevědomí a nakonec až k selhání. Odmítání vlastních schopností a talentu u mnoha lidí způsobuje sabotáž úspěchu. Pocity nezaslouženého úspěchu nebo neschopnosti pak člověka brzdí. Odrazují od zajímavých pracovních nabídek nebo zkoušení nových věcí. Proto je důležité si tohoto vnitřního kritického hlasu všímat a zamyslet se nad tím, co z toho je pravdivé. V nějaké míře zažila typické projevy imposter syndromu velká část z nás. Nezdravá je však vysoká míra tohoto syndromu, která negativně ovlivňuje náš život.
Pět typů imposter syndromu
Další uznávanou expertkou na problematiku imposter syndromu je Dr. Valerie Young, která ve své knize popsala pět typů syndromu na základě osobnostních rysů:
-
- Perfekcionista – výsledky jeho práce musí být vždy dokonalé, neumí náležitě ocenit svůj úspěch, z dlouhodobého hlediska má přímo nakročeno k syndromu vyhoření.
- Superžena/supermuž – potřebuje uspět v každé roli – jako rodič, partner, kamarád, zaměstnanec, sportovec… Nedostatek v jediné oblasti považuje za důkaz své neschopnosti.
- Přirozený génius – očekává, že musí být přirozeně geniální, a tedy zvládat všechny úkoly lehce a bez námahy, stanovuje si nereálné cíle, a pokud jich nedosáhne snadno a napoprvé, má pocit selhání, úzkosti.
- Sólista – vše musí zvládnout sám, přijetí pomoci bere jako vlastní selhání.
- Expert – aby splnil daný úkol, musí znát jeho problematiku do nejmenších detailů; je nepředstavitelné, že by neznal odpověď na některou otázku nebo že by později objevil nějaké jemu dosud neznámé informace.
Vliv rodinného prostředí
Imposter syndrom postihuje až 20 % populace a stojí za ním celá řada faktorů. Velký vliv má rodinné zázemí a perfekcionismus coby osobnostní rys. Jedna z teorií říká, že syndrom podvodníka je zakořeněn v rodinách, které kladou velký důraz na výkon nebo jsou přehnaně kritické. Budoucí „impostor“ často vyrůstá v rodině, kde jsou chování a komunikace řízeny pravidly. Nedostatek rodičovské péče nebo přehnaně výchovný styl rovněž přispívají k sebezpochybňujícím tendencím. Doktorka Pauline Clance zjistila, že dětem, které se později staly „impostory“, se jen málo dostávalo uznání za jejich úspěchy. Rodina jim dávala najevo, že inteligence je nejvíc vidět, když dosáhnou úspěchu bez velké snahy.
Kulturní očekávání, sociální tlaky a genderové stereotypy také mohou vyvolat pochybnosti o sobě samém a vést k syndromu podvodníka.
Nejvíce ohroženy jsou ženy a studenti
Nejčastěji imposter syndrom postihuje ženy ve vysokých pracovních pozicích. Podle výzkumu z roku 2011 zveřejněného v The International Journal of Behavioral Science se odhaduje, že ho zažilo více než 70 % profesionálek. V tomto výzkumu byl fenomén podvodníka identifikován během terapeutických sezení psycholožky Pauline Clance s vysoce úspěšnými ženami. Navzdory objektivním důkazům úspěchu byly tyto ženy přesvědčeny, že jsou podvodnice, a bály se, že budou odhaleny.
Byly pod neustálým vnitřním tlakem, aby si udržely tvář, a mnohdy byly známé svým perfekcionismem a workoholismem. Trpěly úzkostí, strachem ze selhání a nespokojeností se životem. Hlavním důsledkem tohoto stavu byl u nich chronický stres, neuměly účinně relaxovat a trpěly poruchami spánku.
Syndrom podvodníka se také často vyskytuje u studentů, zejména na výběrových školách. Mnohdy mají pocit, že při výběrovém řízení došlo k omylu. Jak by se zrovna oni mohli dostat na tak prestižní školu?!
Pokud vás zajímá, jestli také trpíte imposter syndromem, můžete si vyzkoušet test od doktorky Pauline Clance (Clance Imposter Phenomenon Scale). Je dostupný v angličtině. U každé otázky klikněte na tvrzení, které vám jako první přijde na mysl a nejlépe vyjadřuje vaši situaci. Nakonec získáte vyhodnocení vašich odpovědí a zjistíte, jak si stojíte.
Nejúspěšnější lidé světa
Pocity nezaslouženého úspěchu stíhají mnoho úspěšných lidí. Nevyhýbají se žádnému odvětví. Málokdo je však ochotný o nich otevřeně mluvit. Spousta lidí svůj imposter syndrom totiž ještě neodhalilo a veřejné přiznání pochybností o sobě je proto v jejich očích nemyslitelné. Uveďme si jen pár vlivných osobností, které své úzkosti zveřejnily.
Například Sheryl Sandberg, která nedávno po 14 letech skončila jako provozní ředitelka Facebooku a v roce 2012 byla časopisem Time zařazena mezi 100 nejvlivnějších osobností světa. Nebo Howard Schultz, který od 80. let buduje z kaváren Starbucks úspěšný celosvětový řetězec s téměř 30 000 pobočkami.
I bývalá americká první dáma Michelle Obama se ke svému syndromu podvodníka přiznala v jednom z rozhovorů: „Nikdy mě ten pocit, že by mě lidé neměli brát tak vážně, vlastně neopustil.“ Její rada k imposter syndromu zní: „Řeknu vám tajemství. Za svůj život jsem byla v kontaktu s nejvlivnějšími lidmi na Zemi. Pracovala jsem pro neziskové organizace, velké nadnárodní firmy, byla v jejich radách, účastnila se setkání nejmocnějších z celého světa. A ti lidé nejsou tak chytří, jak si myslíte.“ Chytří a kompetentní jste i vy a je na čase o sobě přestat pochybovat.
Další slavnou osobností, která bojuje se syndromem podvodníka, je americký herec, režisér a producent Tom Hanks. V rozhovoru s Terrym Grossem pro Fresh Air hovoří o svých sebepochybnostech: „Bez ohledu na to, co jsem udělal, dojdu k bodu, kdy si pomyslím: Jak jsem se sem dostal? Kdy zjistí, že jsem ve skutečnosti podvodník, a vezmou mi všechno?“
Stejně tak se s pocity nezaslouženého úspěchu potýká zpěvačka Lady Gaga: „Stále si někdy připadám jako loser na střední škole a musím se prostě sebrat a každé ráno si říct, že jsem superstar, abych mohla ten den přežít a být pro své fanoušky tím, čím potřebují, abych byla.“
Jak bojovat s imposter syndromem?
Promluvit si s někým, kdo ocení vaše úspěchy, nad problémy nemávne rukou a vyslechne si vás, je zásadní. Při rozhodování, komu se se svými pocity svěříte, se ale raději obraťte mimo sociální bublinu, ve které vás syndrom podvodníka pronásleduje. Například pokud trpíte pocity nezaslouženého úspěchu v zaměstnání nebo ve škole, obraťte se na někoho z rodiny nebo přátel mimo toto prostředí. Zkrátka se svěřte lidem, kteří ve vás nevyvolávají pocit, že mezi ně nepatříte.
Někomu pomůže už jen zjištění, že podobnými pocity trpí i další lidé, kterých si váží nebo je považuje za úspěšné. Možnost upřímně si promluvit s někým, kdo má podobné trápení, přináší velkou úlevu.
V některých případech je vhodné se obrátit na odborníka. Nejúčinnější metodou na odbourání úzkostí bývá kognitivně-behaviorální terapie. Ta pracuje s dysfunkčními myšlenkami a emočními rituály, které úzkosti předcházejí.
Důležité je oddělit svoje pocity od reality. Zaměřit se na svoje úspěchy a rozebrat je, jako kdyby to byly úspěchy někoho jiného. Přestaňte se srovnávat s těmi nejlepšími, zbytečně vás to bude frustrovat. Když se vám něco podaří, oslavte to a berte vážně ocenění, kterého se vám dostane. Naplánujte si pravidelný odpočinek a aktivní relax. Myslete na to, že pokud budete v psychické pohodě, lépe dotáhnete své projekty do úspěšného konce. Bude to chtít čas a trénink, ale určitě zvládnete imposter syndrom překonat.
Foto: Pexels.com, Wikimedia Commons
