O posttraumatické stresové poruše, zkráceně také PTSD (v angličtině posttraumatic stress disorder) se poprvé začalo mluvit v souvislosti se zážitky navrátilců z válečných konfliktů.
Co je to posttraumatická stresová porucha
Posttraumatická stresová porucha je následkem různých traumatických zkušeností. Vyskytuje se po situacích mimořádného ohrožení, jako jsou přírodní katastrofy, války, těžké úrazy, autonehody, nebo po násilných činech (loupežná přepadení, znásilnění), ale i třeba u onkologických onemocnění.
Statisticky větší pravděpodobnost rozvoje posttraumatické stresové poruchy je u žen. Důvodem je skutečnost, že ženy jsou častěji terčem sexuálního násilí. Podle výzkumů1 se PTSD vyskytne v průběhu života u 6 z každých 100 tisíc lidí.
Posttraumatická stresová porucha u dětí
Traumatickým zkušenostem jsou ročně vystaveny miliony dětí a přibližně u 30 % z nich se rozvine PTSD. U řady dalších má pak prožité trauma jiné projevy. Nejčastěji se vyskytuje u těch, které byly šikanovány, týrány či uneseny.2 Po událostech posledních pár let narostl výskyt nejen posttraumatické stresové poruchy, ale i psychických problémů dětí celkově. "Jednou z příčin byla pandemie koronaviru, kdy se vyskytovalo více případů domácího násilí, zneužívání alkoholu nebo jiných návykových látek rodinou dítěte, nebo pokud bylo dítě svědkem vážného průběhu covidu u nejbližších," vysvětluje dětská psychiatrička Zuzana Matzová.
Tip pro vás: S psycholožkou Simonou Belovičovou jsme si povídali o tom, jak mluvit s dětmi o válce, v tomto článku.
Jak vzniká posttraumatická stresová porucha?
PTSD vzniká jako reakce na traumatickou událost, které byl člověk svědkem, zažil ji sám nebo jeho blízká osoba. Hraje při ní velkou roli hippocampus, který nám umožňuje učení a uchovávání informací, a amygdala, která vzpomínky uchovává a ovlivňuje naše chování. Hippocampus má vliv na vybavování si traumatizujících událostí a amygdala je zodpovědná za to, že začneme pociťovat negativní emoce.3
Vznik PTSD je ovlivněn i dalšími faktory, jako jsou naše osobnostní výbava, biologické predispozice a prostředí.
Můžeme narazit na termíny jednoduchá a komplexní PTSD. V případě komplexní PTSD se jedná o vystavení dlouhodobě trvající traumatické situaci, například domácímu násilí, zatímco s jednoduchou PTSD se setkáme v případě jednorázové události (autonehoda).4
Příznaky posttraumatické stresové poruchy
Člověk po obrovské stresové zátěži začne znovu prožívat traumatizující události, takzvané flashbacky. Jsou to náhlé a živé vzpomínky, které mohou přijít kdykoliv za plného vědomí. V lidech vyvolávají pocity, jako by se vrátili v čase a prožívali znovu dané události. Vyskytují se také noční můry, úlekové chování, poruchy soustředění, vznětlivost, uzavřenost před světem. Lidé se také často vyhýbají místům a situacím, kdy k traumatu došlo.
Projevy PTSD jsou u dětí podobné jako u dospělých. „Pokud má dítě PTSD nejprve si všimnou rodiče narušeného spánku, obav z usínání, častých nočních můr, lekavosti dítěte během dne, poruch soustředění, a tedy často zhoršených výkonů ve škole a ztráty předešlých zájmů,“ popisuje psychiatrička Matzová. „Dítě jde také do tzv. regresu, tedy má na svůj věk dětštější reakce.“
Průvodní projevy posttraumatické stresové poruchy mohou být:
- úzkostné stavy;
- deprese;
- poruchy spánku;
- agorafobie5 – úzkostná porucha – chorobný strach z otevřeného prostoru nebo davu;
- obsedantně kompulzivní porucha – úzkostné stavy charakteristické opakovanými vtíravými myšlenkami (obsesemi), které následně vzbuzují strach;
- zneužívání návykových látek – snaha zbavit se nočních můr léky na spaní nebo otupit se alkoholem či drogami;
- sebepoškozování – za účelem přerušení flashbacku nebo nepříjemného intenzivního pocitu.
Bezprostředně po traumatické události můžete mít pocit, že nejste sami sebou, vaše zážitky nejsou reálné nebo se vám změní vnímání času. Příznaky PTSD se mohou měnit a objevovat se několik týdnů až měsíců. Ne u každého, kdo prožije náročnou stresovou událost, se PTSD rozvine. Až pokud příznaky trvají i po osmi týdnech od traumatické události, můžeme mluvit o posttraumatické stresové poruše.6
Diagnostika posttraumatické stresové poruchy
Důležité je nenechávat si své trápení pro sebe a svěřit se. Pokud máte podezření na PTSD, promluvte si se svým lékařem nebo rovnou s psychologem či psychoterapeutem. Obrátit se můžete také na krizovou linku. Odborník se nejprve vyptá na okolnosti události a zjistí příznaky, může také využít některý ze standardizovaných dotazníků. Lékař vás může odeslat i na další vyšetření, například na magnetickou rezonanci, aby se vyloučila i jiná onemocnění.
Léčba posttraumatické stresové poruchy
Léčba probíhá podobně jako u dalších psychických onemocnění. Prvním krokem je psychoterapie, kdy se psycholog či psychiatr snaží spolu s klientem o přijetí traumatické události, aby vzpomínky přestávaly vyvolávat nepříjemné pocity. U dětí Zuzana Matzová doporučuje metodu EMDR, rodinnou terapii nebo kognitivně-behaviorální terapii zaměřenou na trauma.
Další možností léčby je farmakoterapie. K léčbě posttraumatické stresové poruchy se obvykle užívají antidepresiva. Přestože jejich účinnost byla prokázána, ukazuje se, že pomohou jen s některými příznaky. Proto je také velmi důležitá výše zmíněná psychoterapie. Užívají se také anxiolytika (léky na úzkost), ale jen na přechodnou dobu, než začnou antidepresiva působit.7
Posttraumatická stresová porucha má psychické i vztahové důsledky na život člověka. Pokud se necítíte dobře, svěřte se odborníkovi. Někdy čas všechny rány nezahojí a je na místě si nechat pomoct. Věřte, že na každou potíž se najde lék.
MUDr. Zuzana Matzová, PhD.
Vystudovala Lékařskou Fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě a absolvovala postgraduální studium v oboru psychiatrie. Působí na Klinice dětské psychiatrie Národního ústavu dětských nemocí v Bratislavě jako dětská psychiatrička a psychoterapeutka, zároveň vyučuje na Lékařské fakultě UK v Bratislavě. Je spoluzakladatelkou Společnosti pro logoterapii a existenciální analýzu v SR, předsedkyní Sekce dětské a dorostové psychiatrie Slovenské psychiatrické společnosti a členkou Slovenské psychoterapeutické společnosti.
Zdroje:
1. National Center for PTSD. U.S. Department of Veterans Affairs. Dostupné z: https://www.ptsd.va.gov/understand/common/common_adults.asp
2. KOCOURKOVÁ, Jana, KOUTEK, Jiří. Posttraumatická stresová porucha u dětí. Zdravotnické noviny – ZN+. 14/2017. Str. 6.
3.Když je toho extrémně moc najednou, aneb něco o PTSD. Anna Petříková. Dostupné z: https://annapetrikova.cz/kdyz-je-toho-extremne-moc-najednou-anebo-neco-o-ptsd/
4. LONGOVÁ, Sára. CPTSD: Úvod do komplexní traumatizace. Brno, 2021. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Psychologický ústav. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/z4o7i/Diplomova_Bc_Prace_SL.pdf
5. Agorafobie. NZIP. Dostupné z: https://www.nzip.cz/rejstrikovy-pojem/441
6. SEKOT, Miroslav. Úzkostné poruchy (F 40-42) a poruchy vyvolané stresem (F43). Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN. Dostupné z: https://psychiatrie.lf1.cuni.cz/file/6055/uzkostne-poruchy.pdf
7. HAVLÍKOVÁ, Petra. Aktuální a potenciální farmakologické možnosti léčby posttraumatické stresové poruchy. Psychiatrie pro praxi. Dostupné z: https://www.psychiatriepropraxi.cz/pdfs/psy/2017/02/02.pdf
8. KAMARÁDOVÁ, D., PRAŠKO, J. a kol. Noční můry a možnosti jejich léčby. Psychiatrie pro praxi. Dostupné z: https://www.psychiatriepropraxi.cz/pdfs/psy/2013/03/05.pdf
Foto: Pexels.com
