Někteří lidé mají tendenci „špatné“ pocity vytěsnit. Jenže když se na něco snažíte nemyslet, vlastně na to myslíte tím víc. Pokud věnujete svoji energii na to, abyste udrželi negativní emoce pod pokličkou, nemáte prostor na pozitivní prožitky. Sami sebe držíte v šachu. Zdravý ale není ani opačný přístup k negativním emocím v podobě přehnané sebelítosti. Když se ve smutku zabydlíte, je to stejná past, jen v jiné barvě. Nejlepší, jak už to bývá, je zlatá střední cesta. Negativní pocity by neměly být tabu ani denní chléb.
Potlačenou agresí rakovině naproti
Tělo a duše jedno jsou. Existuje celá řada výzkumů, které potvrzují souvislost mezi dlouhodobě pocuchanou psychikou a nemocemi kardiovaskulární soustavy nebo rakovinou. Lékařka Jarmila Klímová, která se zabývá rolí psychiky u nemocí těla, v rozhovoru pro portál Kondice.cz řekla, že rakovina vzniká na principu autoagrese. V praxi to znamená sebeodmítání, špatný vztah k sobě samému, potlačování emocí, roli oběti a podobně.
Člověk, který potlačuje své pocity a nemá se rád, cítí potřebu se potrestat.
„Nejvyšší stupeň potrestání je likvidace,“ říká doktorka Klímová ve zmíněném rozhovoru. Potlačováním emocí si můžeme zadělat i na spoustu dalších problémů. Třeba nespavost, úzkost, nebo dokonce klinickou depresi. Existuje spousta – ne-li všechny – dalších nemocí, které propukají právě na základě potlačených bolestí duše. Téma psychosomatiky si pozornost zaslouží a budeme se mu věnovat obšírněji.
Pojmenujte, co vás bolí
Prvním krokem ke zdravému nakládání s negativními emocemi je, že je pojmenujete. Zamyslete se, co vlastně cítíte? Vztek, křivdu, strach nebo zklamání? Ukažte si na ně! Dopřejte si čas a odpovězte si na pár otázek. Z čeho vaše pocity pramení? S čím vším souvisejí? Co vypovídají o vás, vašem vztahu k okolí nebo o druhých? Co můžete udělat pro to, abyste se cítili lépe? Pokud něco takového existuje, udělejte to bez váhání.
Výchova k samotě
Většina lidí se s tématem péče o své psychické zdraví, vztahů nebo komunikace setká až v dospělosti. Někdo se zajímá sám, jiného okolnosti a zanedbaná psychika dovedou do psychiatrické ordinace nebo k terapeutovi.
Generace dnešních třicátníků ve škole probírala obsah sporu mezi ruchovci a lumírovci, ale jak poznat depresi nebo komunikovat v partnerském vztahu, se od učitele nedozvěděli.
Zato si většina z nás pamatuje z dětství věty jako „nebreč, nebo ti jednu lísknu, ať máš proč“ nebo „kluci nepláčou“, případně „na to, že nemáš náladu, tu nikdo není zvědavý“. Krása. Není se čemu divit, že s takovouhle průpravou v dospělosti nejsme schopni svoje emoce otevřeně přijímat a pracovat s nimi. A protože to neumíme, zametáme je tajně pod koberec. Rada na závěr? Zkuste víc věřit svému úsudku a mějte se rádi sakumprásk tak, jak jste. I negativní emoce mají svoji cenu, a když s nimi zacházíme uvědoměle, posouváme se dál.
Lidská psychika je komplikovaná a bohatá na nejrůznější zákoutí, o jejichž existenci často nemáme tušení. My jsme se do nich zevrubně ponořili a vytvořili pro vás speciální microsite včetně simulátorů několika psychických poruch. Vyzkoušejte si, jak duševně nemocní vidí svět a možná, že si budete umět lépe představit, čím procházejí…
