Jednání lidí s tímto psychickým onemocněním se mnohdy může zdát fascinující až komické. Proto je často využíváno i ve filmech. Mnozí si vybaví třeba Sheldona Coopera z Teorie velkého třesku nebo postavu Howarda Hughese ztvárněnou Leonardem DiCapriem ve filmu Letec. Ve skutečnosti se ale jedná o vážný problém, který významně ovlivňuje každodenní fungování.
Co je obsedantně kompulzivní porucha?
Zkratka OCD z anglického názvu Obssesive-Compulsive Disorder označuje úzkostné stavy charakteristické opakovanými vtíravými myšlenkami (obsese), které následně vzbuzují strach. Ten často přejde v úzkost, kterou se nemocní snaží vyřešit různými opakujícími se rituály (kompulze). Obsedantně kompulzivní porucha je závažné onemocnění. V dnešní době je však většina jejích forem léčitelná. Výjimečně se nemoc nepodaří zvládnout a může dojít až k invaliditě. Po depresi je OCD druhým nejčastějším psychiatrickým onemocněním. Postihuje 2–3 % populace a začíná se většinou projevovat kolem 20. roku života.
OCD porucha a příznaky?
Aby si člověk s OCD ulevil od nutkavých úzkostných myšlenek, je schopný se např. kvůli kontrole zamčených dveří opakovaně vracet, i když už se nachází daleko od domova. Opakování rituálu (kompulze) dočasně odstraňuje úzkost. Z dlouhodobého hlediska však vede ke vzniku začarovaného kruhu a dalšímu stupňování úzkosti. OCD pacientům narušuje osobní život a mnohdy i obtěžuje jejich okolí. Někdy je zcela vyřadí z běžného života.
Mezi nejčastější typy kompulzí (nutkavého jednání) patří:
-
- mytí – nejčastěji rukou – tak dlouho a důkladně, dokud nejsou rozedřené
- neustálé kontrolování (např. zamčených dveří, vypnutého spotřebiče)
- přílišné lpění na pořádku (např. neustálé přeskládávání oblečení ve skříni)
- patologické shromažďování (např. novin, knih v takové míře, že jimi zaplní celý byt)
Jak zjistit, jestli mám OCD?
Myšlenky na to, zda jsme doma nezapomněli vypnout sporák nebo jsme zavřeli všechna okna, čas od času napadnou asi každého. To, že se vrátíte domů po pár minutách od odjezdu na dovolenou, abyste vše překontrolovali, automaticky neznamená, že máte psychickou poruchu. Lidé, kteří skutečně trpí OCD si jsou absurdností svého chování dobře vědomi. Nejsou však schopni s tím cokoliv udělat.
K diagnóze obsedantně kompulzivní poruchy je třeba:
- aby se OCD příznaky vyskytovaly po dobu nejméně 14 dnů
- aby pacient vtíravé myšlenky vnímal jako opakující se, iracionální a narušující jeho duševní pohodu
- aby vtíravé myšlenky a/nebo nutkavé jednání pacient nedokázal potlačit a to, že se jim poddá, mu je nepříjemné
- aby vtíravé myšlenky pacient považoval za své vlastní myšlenky (pokud by slyšel hlasy, které mu našeptávají, že např. nezamknul dveře, mohlo by se třeba jednat o schizofrenii)
Jaká je léčba OCD?
Léčba probíhá většinou kombinací léků a kognitivně behaviorální psychoterapie. Každému pacientovi je léčba stanovena na míru a zohledňuje se i to, zda nemá další psychické problémy. Pomáhají také režimová opatření pro zmírnění stresu, relaxace a pohybové aktivity.
Při psychoterapii bývá pacient opakovaně vystavován tomu, co u něj vzbuzuje nepříjemné pocity. Poté mu je zabráněno vykonat rituál (kompulze), kterým tyto pocity obvykle zahání. S každým opakováním, kdy nebyl vykonán rituál, se úzkosti zmírňují. Pacient postupně zjišťuje, že kompulzivní jednání není nutné. Každopádně léčba OCD není jednoduchá a někteří pacienti se nevyléčí vůbec.
Bohužel se s léčbou OCD začíná poměrně pozdě. Mnohdy uplyne řada let od propuknutí poruchy a pacient přichází k lékaři až, když mu příznaky OCD výrazně komplikují život. U některých pacientů rozvoj nemoci urychluje nějaký traumatizující zážitek nebo stres. Pokud tedy máte jakékoliv pochybnosti o svém psychickém stavu, neváhejte se svěřit odborníkovi. V dnešní době už je možné využít i online psychologické konzultace.
Autor fota: Pexels.com, Ketut Subiyanto
