Redakce

Michal Schindler

Opravář číslicově řízených obráběcích strojů, psovod, deníkový novinář, student žurnalistiky a filosofie, life-stylový novinář, samozvaný literární kritik, reklamní textař, šéfredaktor ČILICHILI a korporátní manažer. Vedle toho vášnivý čtenář, posluchač nejrůznějších hudebních stylů, nadšený řidič a táta dvou pekelných andílků.

Alice Kavková

Vystudovala herectví, hrála léta v divadle, pak 8 let pracovala jako redaktorka v televizi. Na mateřské si začala psát blog Maminator.cz a blogování se věnuje dodnes. Pro Facebookovou stránku Maminator natočila padesátivteřinové video, jak skáče přes gumu. Během deseti dnů ho vidělo 1 000 000 lidí. Chytla virál za pačesy a začala vyrábět skákací gumu s návodem. To jí nestačilo, nakonec založila rodinnou značku 4 Kavky, pod kterou prodává staré dětské hry v moderním designu a s vymazlenými návody. K tomu pořád píše na ty internety a chystá i tištěnou knihu o retrohrách.

Alice Krajčírová

Ve čtrnácti napsala na chatě při svitu svíčky ručně čtrnáct stránek knihy, která měla být pokračováním Pána Prstenů. Od té chvíle píše pořád a doufá, že Magický kruh jednou spatří světlo světa. Zatím dostudovává filmovou scenáristiku, produkuje články hlavně o kultuře, filmech a VR. Filmy i píše a dramaturguje, teď třeba celovečerní hororový muzikál o pokojské závislé na Tinderu, jinak fotí, kolážuje, pořádá bleší trhy, chodí na koncerty, miluje mystéria a cestování za nimi. Nejvíc by chtěla vymýšlet a točit hudební klipy.

Aneta Srdínková

Milovnice koní, psů, zábavních parků a historie. V autě jezdí rychle jako prase a nosí zběsile barevné ponožky. Chtěla by se na jeden den octnout mezi Tudorovci, případně si s Audrey Hepburn užít Prázdniny v Římě nebo posnídat před výlohou u Tiffanyho.

Eva Srpová

Zamilovala se do aut a zatoužila o nich psát, což už dělá skoro patnáct let. Začínala v české verzi nejstaršího motoristického časopisu na světě, Autocaru. Má řidičák i na traktor a kamion, ve volném čase se ale aktuálně těší ze 40 let staré klasické motorky a italského skútru. Občas jí internetoví hejtři pošlou k plotně, kam přeci ženská patří víc než k motorům, a to ji vždy pobaví, protože jednou z jejích dalších vášní je pečení. Taky hraje divadlo a zpívá v kapele.

Eva Vogelová

Od puberty se toužila stát redaktorkou. Poštěstilo se jí u společnosti Elite Date, kde si již druhým rokem hraje na expertku přes vztahy. Krom svých odborných milostných expertíz se podílí vlastní tvorbou na hudebním a lifestylovém portálu Koule.cz. Ve volném čase dělá chůvu svému šestiletému bratrovi. Renesanční člověk.

Filip Soukup

Náš specialista na stavbovědu. Seriózní a opravdový Ing. Arch., držitel ocenění Stavba roku 2000 za objekt Šiškův mlýn ve Vanově u Telče.

Ivan Remiáš

Jacob Tetzeli

Po studiu publicistiky si šel prodloužit mládí na zemědělku a teď tam tedy pod odborným dozorem kouká, kde, co a jak v té přírodě létá. Rád upozorňuje na skryté souvislosti. Osud mu jako pátrací pomůcky pro lov výše zmíněné kořisti přiklepl slabost pro biologii, zájem o historii a folklór, vášeň pro vše lidské, kromě dramat a ale úplně vopravdu docela malinkou špetku kreativity.

Jan Strmiska

Šéfoval časopisu T3, Tomorrow's Technology Today. Roky testoval holky a měl na starosti módu v Maximu. Jeho nejnovější projekt je elektronická hudební pilulka Audiopill. Když jí spolknete, buší ve vašich vnitřnostech v předem nastaveném rytmu BPM.

Jan Uhlík

Při vytváření postavy si vybral povolání pisálka. Hlavně kvůli většímu bonusu u inteligence a staminy. Také se mu líbilo kořenové kouzlo „piš“. Tápal mezi specializací básníka a redaktora. Talent „ukaž světu pravdu“ ale zvítězil nad „sběračem dívčích srdcí“. Takže už 5 let prochází lokace po České republice a sbírá expy, kde to jen jde!

Jiří Holubec

Cestovatel, milovník vinylů, DJ a vášnivý objevitel skrytých zákoutí lidské duše. Pro dobrý článek rád zkusí hypnózu, krav magu a jistě třeba i den života v plynové masce. Píše o všem, co se hýbe. A když se to nehýbe, šťourá do toho tak dlouho, až se to hýbat začne.

Jitka Esserová

Bohemistka, copywriterka, matka. Miluje teplý vítr, Londýn, chleba s máslem a Lou Reeda. Pravdu všech pravd našla v knize o Medvídkovi Pú.

Johana Křížková

V deseti letech napsala první knížku a písmenky se živí tak dlouho, až to není pěkné. Psaní článků na čas vyměnila za jejich editování, ale stýskalo se jí, takže už zase datluje. Je spoluautorkou populárně naučné knihy o vztahu duše a těla, ty další prý přijdou, až na ně bude mít čas. Ten, který vyšetří, zatím věnuje svým dvěma jedináčkům (27 a 9 let), cestování a obdivování života ve všech jeho formách.

Kateřina Linhardtová

Ráda píše a ještě raději opravuje ostatní. Bývalá redaktorka a současná copywriterka miluje češtinu, angličtinu a svýho jednookýho kocoura.

Kateřina Wackermannová

Když zrovna neběhá po hřišti se šiškou, nebo nelítá na kole po trailech, tak píše. Nejvíc jí potěší, když dostane kopačky a když přežije celý jeden týden bez nového zranění.

Ludmila Hamplová

Je od přírody děsně zvědavá, a tak nejen píše o medicíně a lidském zdraví pro Zdravotnickydenik.cz, Lidové noviny a Marie Claire. Psaní ji vyneslo novinářskou cenu Psychiatrické společnosti ČLS JEP. Miluje Hercuile Poirota, smetanovou zmrzlinu, vydatný spánek a svůj velký zvěřinec. Trochu se bojí lidí, ale prý se to dá léčit.

Lumír Košař

Osmým rokem žije v Praze, všem ale pořád připomíná, že pochází z Ostravy. Pracuje jako dokumentární režisér. Má psa, rád čte a nerad vaří. Volný čas tráví s přáteli, což znamená pivo a pizza domů.

Marie Barvínková

Práci módní redaktorky nedávno vyměnila za volnější nohu. Stará se o sociální sítě a PR butiku s udržitelnou módou, hodně času věnuje svojí srdeční záležitosti – queer filmovému festival Mezipatra – a ráda píše o lidech, věcech a trendech, co zrovna hýbou světem. Ve volném čase jezdí po Česku i po Evropě, přemýšlí nad dalším tetováním, učí se vykládat tarot nebo do sebe láduje chlebíčky na rautu.

Marie Frajtová

Narodila se v Praze, po studiu žurnalistiky a mediální komunikace na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze pracovala deset let v týdenících Instinkt a Týden, kde měla na starosti především kulturní témata a rozhovory. Rok strávila v redakci zpravodajství České televize a od roku 2015 připravuje rozhovory do magazínu Pátek Lidových novin. V listopadu 2017 jí vyšla kniha Na hranici života a smrti: 25 rozhovorů s předními českými lékaři. Je vdaná, má čtyřletého syna, v lednu 2018 se jí narodí druhé dítě.

Markéta Schinkmannová

Vystudovala skladbu, ale protože jí to bylo málo (nebo moc?) a byla zvědavá, co se děje jinde, zatoulala se až k PR a copywritingu. Ve volném čase překládá francouzský básničky do šuplíku, hraje na klavír a zblízka pozoruje mech, les a kapradí.

Martin Groman

Rodiče z něj chtěli mít doktora, a tak se jím stal. Ale protože se mu z krve dělá šoufl, tak má doktorát přes starý noviny. Takže nemocným umí leda tak předčítat z Peroutky. Ale zase to dělá s citem, protože kromě psaní taky dělal pro rozhlas.

Martin Kavka

Pracoval jako novinář a stále se za něj považuje. Mihl se i v rádiu, nejdéle makal na těch internetech. Stál u zrodu Sport.cz, byl šéfredaktorem českého Golf Digestu. Nyní v Corporate Publishing pomáhá firmám, aby byly vidět a slyšet. Kromě toho měl vždy i pár bokovek, třeba webový slovník slangových a neformálních výrazů Cestina20.cz. Baterky dobíjí při běhání – na tratích od pěti kilometrů po maraton.

Natálie Veselá

Certifikovaná buddhistka ke psaní přišla jako slepá k houslím. Ale je za to ráda, protože má ráda oboje - lidi i písmenka - furt stejně. Přes deset let přispívá do časopisu Čilichili a mezitím vyzkoušela život v několika státech, několik různých profesí a pořídila si dnes šestiletého syna, který jí popřeházel vesmírem.

Nina Černá

Vystudovala “socky”, živí se PR a psaním. Vytrvale pomáhá světové ekonomice nákupy bot, hadrů a knížek, které nemá šanci nikdy přečíst. Ve volném čase se věnuje cynismu, likvidaci bakterií a virů a sleduje nejnovější trendy v dezinfekci a psychologii (bez vzájemné návaznosti).

Pavla Francová

Kámoši o ní říkají, že je germanofilka. Něco na tom bude, po roce na gymplu v severním Německu ji už nepustila podivná láska k Německu a pořád se tam vrací. Jako novinářka píše ale i o všem ostatním, co ji baví. Miluje výzvy a těší se, že až jednou přejde Grónsko, napíše o tom parádní knížku.

Radek Antl

Píše tak dlouho, že se to na něm podepsalo (proti světlu připomíná písmeno I a namísto uší má závorky, o čemž ovšem nerad slyší). Pro reklamky (Kofola, O2), pro weby (ČILICHILI), pro telku (Déčko) i pro foro interno (šuplíky a koše). Čistokrevný štír se sklony ke slovním hříčkám, kousavému humoru a bezzubým nápadům.

Radek Mojžíš

Pracuje jako copywriter nebo jako cokoli, kde není potřeba manuální zručnost. Má rád historii, cestování a knížky. Svůj volný čas dělí mezi podrobnou analýzu německého politického systému a sledování Netflixu.

Robin Hendrych

Průběžný student filozofie, jehož největší ambicí je věčnost sama. Nejen tedy věčnost jeho studií. Býval projekťák pro různé neziskovky a občasný amatérský dramatik. V současnosti nejčastěji dumá nad tím, jak zrkotit psínemka.

Simona Ondráková

Hledá se. Postrádá orientační a několik dalších smyslů. Zkusila vejšku, práci, bohémství a nyní zakládá farmu zvířat. Autorka několika nikdy nenapsaných blogů.

Tereza Tancerová

Spojka mezi světem teenagerů a bandou staříků nad třicet. Vyžívá se v sarkasmu. Její humor není pro každého. Občas ho nechápe ani ona sama.

Tereza Vaisová

Vždy se chtěla věnovat psaní, a první příležitost se jí naskytla během studia žurnalistiky na vysoké škole. Díky semestrální reportáži, kterou na popud vedoucího práce poslala do Reportéra, je třetím rokem spolupracovnicí tohoto měsíčníku. Prvotně se zaměřovala na zdravotnictví, ale její cesta se začala ubírat i do kultury a života běžných lidí, kteří dělají neobyčejné věci. V roce 2016 se její reportáž, kterou napsala spolu s Martinou Riebauerovou, dostala mezi tři nejlepší psané reportáže roku.

Viola Černodrinská

Vystudovaná antropoložka bulharského původu s doživotní závislostí na Černém moři, saturejce a balkánském sýru. Několik let pracuje jako redaktorka pro lifestylové magazíny a internetové blogy. Když zrovna nepíše, cestuje, běhá, nebo se prochází se svým bretaňským ohařem Františkou.

Vojtěch Pišl

Píše a překládá o vědách, jejichž název má aspoň deset slabik, hlavně pokud se točí kolem mozku, myšlení, psychologie, psychoterapie, medicíny… A nejlepší je, když to celé smíchají dohromady. Ve volném čase je otrokem svého štěněte.

Vojtěch Žák

Ve třinácti jsem stáhl z půdy psací stroj a zahájil orchestr: datel na extázi v hlavní roli. Přes námitky rodičů (kteří kvůli mě nemohli spát) jsem v sedmnácti dokončil první román. Měl 1300 stran a nedal se číst. Nepoučil jsem se. Dodnes se živím příběhy – jako žurnalista, spisovatel, řečník, trenér, kouč, všeuměl-neuměl – čím nejvíc trpí klávesnice mých notebooků. Občas mě některý kolega okřikne: „Vojto, nemůžeš psát potichu?“ Můžu. Nechcu. Nebudu. Slova mají být slyšet.