Redakce

Michal Schindler

Opravář číslicově řízených obráběcích strojů, psovod, deníkový novinář, student žurnalistiky a filosofie, life-stylový novinář, samozvaný literární kritik, reklamní textař, šéfredaktor ČILICHILI a korporátní manažer. Vedle toho vášnivý čtenář, posluchač nejrůznějších hudebních stylů, nadšený řidič a táta dvou pekelných andílků.

Alice Kavková

Vystudovala herectví, hrála léta v divadle, pak 8 let pracovala jako redaktorka v televizi. Na mateřské si začala psát blog Maminator.cz a blogování se věnuje dodnes. Pro Facebookovou stránku Maminator natočila padesátivteřinové video, jak skáče přes gumu. Během deseti dnů ho vidělo 1 000 000 lidí. Chytla virál za pačesy a začala vyrábět skákací gumu s návodem. To jí nestačilo, nakonec založila rodinnou značku 4 Kavky, pod kterou prodává staré dětské hry v moderním designu a s vymazlenými návody. K tomu pořád píše na ty internety a chystá i tištěnou knihu o retrohrách.

Alice Krajčírová

Ve čtrnácti napsala na chatě při svitu svíčky ručně čtrnáct stránek knihy, která měla být pokračováním Pána Prstenů. Od té chvíle píše pořád a doufá, že Magický kruh jednou spatří světlo světa. Zatím dostudovává filmovou scenáristiku, produkuje články hlavně o kultuře, filmech a VR. Filmy i píše a dramaturguje, teď třeba celovečerní hororový muzikál o pokojské závislé na Tinderu, jinak fotí, kolážuje, pořádá bleší trhy, chodí na koncerty, miluje mystéria a cestování za nimi. Nejvíc by chtěla vymýšlet a točit hudební klipy.

Aneta Srdínková

Milovnice koní, psů, zábavních parků a historie. V autě jezdí rychle jako prase a nosí zběsile barevné ponožky. Chtěla by se na jeden den octnout mezi Tudorovci, případně si s Audrey Hepburn užít Prázdniny v Římě nebo posnídat před výlohou u Tiffanyho.

Eva Srpová

Zamilovala se do aut a zatoužila o nich psát, což už dělá skoro patnáct let. Začínala v české verzi nejstaršího motoristického časopisu na světě, Autocaru. Má řidičák i na traktor a kamion, ve volném čase se ale aktuálně těší ze 40 let staré klasické motorky a italského skútru. Občas jí internetoví hejtři pošlou k plotně, kam přeci ženská patří víc než k motorům, a to ji vždy pobaví, protože jednou z jejích dalších vášní je pečení. Taky hraje divadlo a zpívá v kapele.

Eva Vogelová

Od puberty se toužila stát redaktorkou. Poštěstilo se jí u společnosti Elite Date, kde si již druhým rokem hraje na expertku přes vztahy. Krom svých odborných milostných expertíz se podílí vlastní tvorbou na hudebním a lifestylovém portálu Koule.cz. Ve volném čase dělá chůvu svému šestiletému bratrovi. Renesanční člověk.

Filip Soukup

Náš specialista na stavbovědu. Seriózní a opravdový Ing. Arch., držitel ocenění Stavba roku 2000 za objekt Šiškův mlýn ve Vanově u Telče.

Ivan Remiáš

Jacob Tetzeli

Po studiu publicistiky si šel prodloužit mládí na zemědělku a teď tam tedy pod odborným dozorem kouká, kde, co a jak v té přírodě létá. Rád upozorňuje na skryté souvislosti. Osud mu jako pátrací pomůcky pro lov výše zmíněné kořisti přiklepl slabost pro biologii, zájem o historii a folklór, vášeň pro vše lidské, kromě dramat a ale úplně vopravdu docela malinkou špetku kreativity.

Jan Strmiska

Šéfoval časopisu T3, Tomorrow's Technology Today. Roky testoval holky a měl na starosti módu v Maximu. Jeho nejnovější projekt je elektronická hudební pilulka Audiopill. Když jí spolknete, buší ve vašich vnitřnostech v předem nastaveném rytmu BPM.

Jan Uhlík

Při vytváření postavy si vybral povolání pisálka. Hlavně kvůli většímu bonusu u inteligence a staminy. Také se mu líbilo kořenové kouzlo „piš“. Tápal mezi specializací básníka a redaktora. Talent „ukaž světu pravdu“ ale zvítězil nad „sběračem dívčích srdcí“. Takže už 5 let prochází lokace po České republice a sbírá expy, kde to jen jde!

Jiří Holubec

Cestovatel, milovník vinylů, DJ a vášnivý objevitel skrytých zákoutí lidské duše. Pro dobrý článek rád zkusí hypnózu, krav magu a jistě třeba i den života v plynové masce. Píše o všem, co se hýbe. A když se to nehýbe, šťourá do toho tak dlouho, až se to hýbat začne.

Jitka Esserová

Bohemistka, copywriterka, matka. Miluje teplý vítr, Londýn, chleba s máslem a Lou Reeda. Pravdu všech pravd našla v knize o Medvídkovi Pú.

Johana Křížková

V deseti letech napsala první knížku a písmenky se živí tak dlouho, až to není pěkné. Psaní článků na čas vyměnila za jejich editování, ale stýskalo se jí, takže už zase datluje. Je spoluautorkou populárně naučné knihy o vztahu duše a těla, ty další prý přijdou, až na ně bude mít čas. Ten, který vyšetří, zatím věnuje svým dvěma jedináčkům (27 a 9 let), cestování a obdivování života ve všech jeho formách.

Kateřina Linhardtová

Ráda píše a ještě raději opravuje ostatní. Bývalá redaktorka a současná copywriterka miluje češtinu, angličtinu a svýho jednookýho kocoura.

Kateřina Wackermannová

Když zrovna neběhá po hřišti se šiškou, nebo nelítá na kole po trailech, tak píše. Nejvíc jí potěší, když dostane kopačky a když přežije celý jeden týden bez nového zranění.

Ludmila Hamplová

Je od přírody děsně zvědavá, a tak nejen píše o medicíně a lidském zdraví pro Zdravotnickydenik.cz, Lidové noviny a Marie Claire. Psaní ji vyneslo novinářskou cenu Psychiatrické společnosti ČLS JEP. Miluje Hercuile Poirota, smetanovou zmrzlinu, vydatný spánek a svůj velký zvěřinec. Trochu se bojí lidí, ale prý se to dá léčit.

Lumír Košař

Osmým rokem žije v Praze, všem ale pořád připomíná, že pochází z Ostravy. Pracuje jako dokumentární režisér. Má psa, rád čte a nerad vaří. Volný čas tráví s přáteli, což znamená pivo a pizza domů.

Marie Barvínková

Práci módní redaktorky nedávno vyměnila za volnější nohu. Stará se o sociální sítě a PR butiku s udržitelnou módou, hodně času věnuje svojí srdeční záležitosti – queer filmovému festival Mezipatra – a ráda píše o lidech, věcech a trendech, co zrovna hýbou světem. Ve volném čase jezdí po Česku i po Evropě, přemýšlí nad dalším tetováním, učí se vykládat tarot nebo do sebe láduje chlebíčky na rautu.

Marie Frajtová

Narodila se v Praze, po studiu žurnalistiky a mediální komunikace na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze pracovala deset let v týdenících Instinkt a Týden, kde měla na starosti především kulturní témata a rozhovory. Rok strávila v redakci zpravodajství České televize a od roku 2015 připravuje rozhovory do magazínu Pátek Lidových novin. V listopadu 2017 jí vyšla kniha Na hranici života a smrti: 25 rozhovorů s předními českými lékaři. Je vdaná, má čtyřletého syna, v lednu 2018 se jí narodí druhé dítě.

Markéta Schinkmannová

Vystudovala skladbu, ale protože jí to bylo málo (nebo moc?) a byla zvědavá, co se děje jinde, zatoulala se až k PR a copywritingu. Ve volném čase překládá francouzský básničky do šuplíku, hraje na klavír a zblízka pozoruje mech, les a kapradí.

Martin Groman

Rodiče z něj chtěli mít doktora, a tak se jím stal. Ale protože se mu z krve dělá šoufl, tak má doktorát přes starý noviny. Takže nemocným umí leda tak předčítat z Peroutky. Ale zase to dělá s citem, protože kromě psaní taky dělal pro rozhlas.

Martin Kavka

Pracoval jako novinář a stále se za něj považuje. Mihl se i v rádiu, nejdéle makal na těch internetech. Stál u zrodu Sport.cz, byl šéfredaktorem českého Golf Digestu. Nyní v Corporate Publishing pomáhá firmám, aby byly vidět a slyšet. Kromě toho měl vždy i pár bokovek, třeba webový slovník slangových a neformálních výrazů Cestina20.cz. Baterky dobíjí při běhání – na tratích od pěti kilometrů po maraton.

Natálie Veselá

Certifikovaná buddhistka ke psaní přišla jako slepá k houslím. Ale je za to ráda, protože má ráda oboje - lidi i písmenka - furt stejně. Přes deset let přispívá do časopisu Čilichili a mezitím vyzkoušela život v několika státech, několik různých profesí a pořídila si dnes šestiletého syna, který jí popřeházel vesmírem.

Nina Černá

Vystudovala “socky”, živí se PR a psaním. Vytrvale pomáhá světové ekonomice nákupy bot, hadrů a knížek, které nemá šanci nikdy přečíst. Ve volném čase se věnuje cynismu, likvidaci bakterií a virů a sleduje nejnovější trendy v dezinfekci a psychologii (bez vzájemné návaznosti).

Pavla Francová

Kámoši o ní říkají, že je germanofilka. Něco na tom bude, po roce na gymplu v severním Německu ji už nepustila podivná láska k Německu a pořád se tam vrací. Jako novinářka píše ale i o všem ostatním, co ji baví. Miluje výzvy a těší se, že až jednou přejde Grónsko, napíše o tom parádní knížku.

Radek Antl

Píše tak dlouho, že se to na něm podepsalo (proti světlu připomíná písmeno I a namísto uší má závorky, o čemž ovšem nerad slyší). Pro reklamky (Kofola, O2), pro weby (ČILICHILI), pro telku (Déčko) i pro foro interno (šuplíky a koše). Čistokrevný štír se sklony ke slovním hříčkám, kousavému humoru a bezzubým nápadům.

Radek Mojžíš

Pracuje jako copywriter nebo jako cokoli, kde není potřeba manuální zručnost. Má rád historii, cestování a knížky. Svůj volný čas dělí mezi podrobnou analýzu německého politického systému a sledování Netflixu.

Robin Hendrych

Průběžný student filozofie, jehož největší ambicí je věčnost sama. Nejen tedy věčnost jeho studií. Býval projekťák pro různé neziskovky a občasný amatérský dramatik. V současnosti nejčastěji dumá nad tím, jak zrkotit psínemka.

Simona Ondráková

Hledá se. Postrádá orientační a několik dalších smyslů. Zkusila vejšku, práci, bohémství a nyní zakládá farmu zvířat. Autorka několika nikdy nenapsaných blogů.

Tereza Tancerová

Spojka mezi světem teenagerů a bandou staříků nad třicet. Vyžívá se v sarkasmu. Její humor není pro každého. Občas ho nechápe ani ona sama.

Vojtěch Pišl

Píše a překládá o vědách, jejichž název má aspoň deset slabik, hlavně pokud se točí kolem mozku, myšlení, psychologie, psychoterapie, medicíny… A nejlepší je, když to celé smíchají dohromady. Ve volném čase je otrokem svého štěněte.

Vojtěch Žák

Ve třinácti jsem stáhl z půdy psací stroj a zahájil orchestr: datel na extázi v hlavní roli. Přes námitky rodičů (kteří kvůli mě nemohli spát) jsem v sedmnácti dokončil první román. Měl 1300 stran a nedal se číst. Nepoučil jsem se. Dodnes se živím příběhy – jako žurnalista, spisovatel, řečník, trenér, kouč, všeuměl-neuměl – čím nejvíc trpí klávesnice mých notebooků. Občas mě některý kolega okřikne: „Vojto, nemůžeš psát potichu?“ Můžu. Nechcu. Nebudu. Slova mají být slyšet.