Nootropika neboli „léky na chytrost“ se v současné době často užívají jako kognitivní doping pro zdravé lidi. Co si o tom myslíte?
Zkoumali jsme methylfenidát, známý jako Ritalin, nejčastější lék užívaný ve Spojeném království při léčbě ADHD – který je na předpis, nicméně užívají jej i zdraví lidé. Jeden z našich výzkumů naznačuje, že Ritalin zlepšuje pozornost nejen u pacientů s ADHD, ale i u zdravých lidí. Zásadnější vliv na kognici mívá u lidí, kteří mají se soustředěním problémy, ale zlepšuje kognitivní výkonnost i u lidí, kteří těmito problémy netrpí. Náš výzkum na cambridgeských studentech ukázal, že se jejich kognitivní výkonnost, tedy pracovní paměť, pozornost apod., rovněž zlepšila.
Mnoho studií jsme provedli s Modafinilem. V Británii a USA je schválený pro léčbu pacientů s narkolepsií, přílišnou ospalostí v průběhu dne. V USA se užívá i k léčbě poruch spánku souvisejících s prací na směny – a ukázalo se, že u zaměstnanců ve směnném provozu snižuje počet nehod. Výsledky našich experimentů opakovaně naznačily, že Modafinil zlepšuje kognici u zdravých lidí. Zkoušeli jsme různé dávky léku – a ukázalo se, že při orálním podání nejlépe funguje 200 miligramů; 100 mg vykazovalo podobné, ale slabší účinky a 300 mg nefungovalo tak dobře.
Modafinil jsme užívali i u pacientů se schizofrenií jako doplněk k jejich antipsychotickým lékům – a zlepšoval kognici i u nich.
Podle loňského článku v The Telegraph vyzkoušel ve Velké Británii účinky Modafinilu každý desátý student. Je tak rozšířené užívání látek, které zlepšují kognitivní schopnosti, zdravými lidmi v něčem nebezpečné?
Měli bychom mít, ale zatím nemáme dlouhodobé studie o vlivech Modafinilu na zdravé lidi, abychom popsali jeho bezpečnost a účinky na kognitivní procesy v dlouhodobém horizontu. Z mnoha důvodů se zdá být tím nejnadějnějším z „léků pro chytrost“. Navíc na rozdíl od klasických stimulantů jako amfetaminů nebo methylfenidátu zatím nikdo neukázal jeho možné zneužití. A protože se vyznačuje minimálními vedlejšími účinky, minimálně v Británii přitahuje pozornost zdravých lidí.
Myslím, že nastává čas, aby vláda začala spolupracovat s farmaceutickým průmyslem – a společně určily, jestli je užívání Modafinilu pro zdravé lidi v dlouhodobém horizontu bezpečné. V současné době jej lidé ve Velké Británii kupují přes internet, což není vhodný způsob. Léčiva zakoupená na internetu nepocházejí od uznávaných farmaceutických společností, které podléhají regulacím.
Společně s lékařem Arou Darzim jsme Modafinil testovali na spánkově deprivovaných lékařích. Lord Darzi je chirurg a znepokojovalo jej množství kávy, které chirurgové vypijí během nočních služeb. Mezi vedlejší účinky kofeinu patří i třes rukou, kterého se je u chirurgů zapotřebí vyvarovat. Lord Darzi tak uvažoval, jestli by Modafinil nebyl lepší povzbuzující látkou.
Využití by mohl najít i u dalších skupin lidí, kteří potřebují zůstat bdělí a pozorní po dlouhou dobu, aby ochránili sebe a své kolegy. Například vojáky.
Doporučila byste mi tedy jako zdravému člověku, kterému by se obohacení kognitivních schopností hodilo, Modafinil vyzkoušet? Nebo je zapotřebí ještě čekat na další výzkum?
Zdravým lidem doporučuji tělesné cvičení. Pohyb zvyšuje neurogenezi, vytváření nových buněk v různých oblastech mozku – včetně hipokampu, který je zásadní pro paměť. Cvičení je velmi prospěšné pro kognici, ale i pro vaše fyzické zdraví, a dokonce i pro náladu. Pokaždé si říkám, že se jedná o nejlepší způsob, kterým se zdraví lidé mohou zlepšovat. Pokud ale někteří lidé potřebují zůstat bdělí kvůli vlastní bezpečnosti nebo ochraně ostatních, mohou k tomu účelu potřebovat léky.
Dneska už víme, že se náš mozek vyvíjí dlouho v průběhu dospívání a rané dospělosti. Pokud mladý člověk trpí poruchou pozornosti s hyperaktivitou (ADHD) a kognitivně-behaviorální terapie (KBT) mu nepomohla dostatečně, může potřebovat Ritalin. Pokud je farmakologická léčba zapotřebí, je důležité jí využít, protože se takový člověk třeba jinak nebude schopný soustředit ve škole a nedostane se mu dostatečného vzdělání: pokud se mladý člověk nemůže soustředit a učit, mohou ho ze školy vyloučit. Pokud ale mluvíme o zdravých mladých lidech, musíme brát v úvahu, jak by mohly léky ovlivnit zdravý vyvíjející se mozek.
Zdraví mladí lidé by proto neměli užívat léky, které nepotřebují, a pro zlepšení svých kognitivních schopností by měli raději sportovat.
Ještě bych ráda dodala, že Modafinil také zvyšuje motivaci k plnění úkolu. Pomáhá lidem dostat se do stavu, kdy práce klidně a nerušeně plyne, a udržet se v něm. Proto jej také lidé užívají při práci nebo při studiu: pomáhá jim se dostat k pracovním záležitostem, které odkládali. Chci ale zdůraznit, že takové účinky Modafinilu na motivaci k plnění úkolů neznamenají obecnou euforii.
Jako psychofarmakoložky bych se vás chtěl zeptat, co si myslíte o užívání léků obecně. Pokud bychom si vzali za příklad třeba depresivní stavy nebo problémy se spánkem, na základě čeho by se měl člověk rozhodnout, jestli zahájí farmakologickou léčbu?
Při depresi nebo problémech se spánkem je zjevně zapotřebí vyzkoušet psychologickou terapii, třeba mindfulness meditaci nebo uvolnění, například pomocí jógy. Na mozek velmi blahodárně působí i pohled na krásu, umění a rozjímání nad ním. Meditaci se lze věnovat při pohledu na krásné stromy, profesor Andreas Meyer-Lindenberg z Německa ukázal blahodárné účinky praktikování mindfulness v zelených zalesněných plochách.
Co se týče dobrého spaní, je důležité, abyste se cítili uvolněně, když jdete do postele. Nestresujte se, buďte v klidu, před spaním nepracujte a nekontrolujte e-mail. Jinak vaše mysl zůstane aktivní a stres spojený s pracovními problémy může narušit spánek.
Některým lidem také k dobrému spánku pomáhá cvičení nebo teplá sprcha před ulehnutím.
Chápu, že existuje řada zásad, které mohou člověku pomoci. Ale vzhledem k tomu, že hranice mezi duševním zdravím a nemocí nejsou ostré, existuje nějaký bod, ve kterém by si člověk měl říci „už jsem toho udělal dost, teď bych měl už sáhnout po farmakologické léčbě“? Potkávám opakovaně dva typy lidí: ty, kteří se tabletkám vyhýbají za všech okolností, a naopak takové, pro něž jsou léky prvním řešením problému, užívají je bez zvážení alternativ…
Ano, lidé často nejsou schopní zjistit, že depresi propadají. Musíme si o svých emocích povídat, zejména s přáteli. To nám může pomoci se depresi vyhnout. Zadruhé kvůli tomu, že vám nejspíš pomůžou vyhledat pomoc. Pokud je deprese lehká, dobře účinkuje psychologická léčba, velmi prospěšná může být kognitivně-behaviorální terapie. V případě těžké deprese se ale mohou změnit chemikálie v mozku, které nazýváme neurotransmitery, konkrétně třeba serotonin. Ten je zásadní pro regulaci nálady a psychickou pohodu.
Pokud je na tom ale někdo opravdu špatně, je ve stresu po dlouhou dobu, může se u něj rozvinout těžká deprese. Ta obvykle vyžaduje léky jako SSRI (například Prozac), aby hladiny neurotransmiterů normalizovaly, třeba právě serotonin. I v případě léků je ale zásadní zároveň podstoupit i psychologickou terapii.
Pokud se léčíte jen tabletkami, deprese se může vracet. Psychologická léčba přitom pomáhá relapsu předejít.
Kognitivní známkou deprese je podle mého názoru negativní zaměření pozornosti. Sama často přednáším velkým skupinám lidí, kteří se na mě dívají, přikyvují a udržují oční kontakt. Protože jsem zdravá a depresí netrpím, můžu se radovat, že si přednášky užívají, a cítit se skvěle. Pokud by ale na mém místě stál člověk trpící depresí, vyhledal by v publiku jediného člověka, který zrovna klimbá, zírá do telefonu nebo vypadá znuděně, a soustředil by se výhradně na něj. Začal by přemýšlet, že přednáška nejde úplně dobře, přemítal by o negativních tématech, měl plnou hlavu negativních myšlenek.
Jak se to dá změnit?
Cílem terapie je zastavit přemítání a automatické negativní myšlenky, když si třeba lidé říkají „nejsem zajímavý“, „vždycky všechno pokazím“ nebo „nejsem oblíbený“ apod. Deprese spočívá v tom, jak přemýšlíte – pokud myslíte pozitivně, snažíte se být optimističtí, většina věcí vám obecně půjde dobře. Právě to dělají zdraví lidé, většina z nás má mírné sklony k přehnanému optimismu, zatímco depresivní lidé jsou přehnaně negativní.
Dalším aspektem deprese, který se projevuje hlavně v souvislosti se studiem nebo prací, je zesílená reakce na negativní zpětnou vazbu. Nikdo nemá rád, když mu někdo říká, že se mu něco nepovedlo. V takové situaci se proto zaměřujeme na informace a pomocí frontálního laloku mozku potlačujeme aktivitu jeho emočních oblastí, zejména amygdaly. Díky takové řízené kontrole amygdaly se můžeme místo negativních emocí zaměřit na učení. Zatímco zdravým lidem to jde, náš výzkum ukázal, že lidé trpící depresí jsou zaplaveni emocemi, reakcí na to, že „něco pokazili“ – a proto se nemohou soustředit na informace. A takový problém ovlivňuje pracovní výkonnost.
A co by měl člověk dělat, pokud si myslí, že je k psychickým problémům náchylný? Zrovna jsem se vrátil z Ukrajiny, kde jsem zkoumal, jak válka na Donbasu ovlivňuje životy místních dětí (přečtěte si rozhovor s Camilem Garciou, který tam vede psychologickou misi Lékařů bez hranic). Co by měl potom člověk v životě dělat, pokud má pocit, že je díky svým dětským zážitkům psychicky zranitelný?
Obecně jsou děti duševně velmi odolné. Je zapotřebí jim nabídnout dobrou atmosféru, přátelství – a vzdělání. To jsou nejlepší cesty k rozvoji odolnosti! Musíme přemýšlet o kognitivní rezervě, která se buduje pozitivními zážitky. Kognitivní rezerva a odolnost nám pomáhají, když nás postihne něco zlého, ať už psychologicky, emočně, nebo fyziologicky, jako třeba demence. Lidé s vysokou kognitivní rezervou mívají lepší vyhlídky při rozvoji poruch a onemocnění včetně schizofrenie nebo Alzheimerovy choroby.
Zásadní je i sociální podpora. Zajistit, aby děti měly spoustu kamarádů, se kterými si mohou hrát – a také někoho, s kým mohou mluvit o tom, co prožily, pokud budou cítit takovou potřebu, třeba terapeuta. Pro zranitelné děti je zásadní, aby si s terapeutem mohly povídat o znepokojujících nebo emočně bolestivých situacích, stejně jako o svých plánech a budoucnosti.
Lidská psychika je komplikovaná a bohatá na nejrůznější zákoutí, o jejichž existenci často nemáme tušení. My jsme se do nich zevrubně ponořili a vytvořili pro vás speciální microsite včetně simulátorů několika psychických poruch. Vyzkoušejte si, jak duševně nemocní vidí svět a možná, že si budete umět lépe představit, čím procházejí…
