Asi znáte rčení, že moc korumpuje. Proč se něco podobného děje tolika lidem? Výzkumy ukazují, že moc je v přímém rozporu s naší schopností empatie. Dacher Keltner, psycholog z University of California, provedl několik empirických studií, které ukazují, že lidé, kteří disponují mocí, trpí deficitem v oblasti empatie, schopnosti číst lidské emoce a přizpůsobit své chování druhým lidem. Další výzkum, tentokrát z Kanady a z oblasti neurovědy, ukázal, že moc umí změnit i způsob, jakým funguje lidský mozek.
Chyby? Nedělám!
Nejčastější selhání lidí, kteří disponují mocí, obvykle nezahrnují zpronevěru, tunelování ani sexuální skandály. Mnohem častěji vidíme takové lidi selhávat na poli každodenního sebeřízení a v oblasti zneužívání moci ku prospěchu jejich ega a jejich zájmů. Jak k tomu dochází? Pomalu a pak najednou náhle. Na povrch nejdřív vyplouvají drobné akty, jako je demonstrování vlastní důležitosti, požadavky na speciální zacházení a autoritářské rozhodování bez možnosti jakékoliv diskuse. Mocní, které zastaví a pokutuje policie kvůli nepřiměřené rychlosti nebo alkoholu za volantem, se obvykle rozlítí a křičí: „Víte, kdo já jsem?“
Proč lidé, kteří začali kariéru s tím, že chtějí zlepšit svět, končívají tím, že místo těch ušlechtilých cílů stavějí na pomyslný piedestal sebe sami?
Mohlo by vás také zajímat: Mozek nestojí o nudu, nejradši si pamatuje blbosti, říká trenérka paměti
Přešlapy se neodpouští
Magazín Harvard Business Review popsal jakožto učebnicový případ Patricka Cannona, bývalého starosty Charlotte, největšího města v Severní Karolíně. Cannon vzešel z bídných poměrů, v pěti letech přišel o otce, přesto vystudoval a vstoupil do komunální politiky. V šestadvaceti letech se stal nejmladším radním v historii svého města. Záhy si vybudoval pověst pracovitého, službě a občanům zcela oddaného muže, kterého dávali rodiče svým dětem za příklad. Dvacet let poté byl odsouzen za to, že vzal úplatek ve výši 50 000 dolarů. Za jedno špatné, sobecké a s nikým nekonzultované rozhodnutí.
Muž, který byl synonymem pro boj proti různým šlendriánům, se tak stal prvním starostou Charlotte, který kdy skončil ve vězení.
Ti, co ho znají, tvrdí, že Cannon byl dobrý člověk, až příliš lidský, což ho nakonec přivedlo na scestí. Argumentují, že na základě jednoho přešlapu bychom neměli zatracovat jeho do té doby perfektní službu veřejnosti. Jenže veřejnost ho teď vnímá pouze jako korupčníka, který zklamal. Tak to prostě je a děje se to všude. I u nás.
Podívejte se do zrcadla
A jak mohou mocní předcházet tomu, aby nepřekročili tu tenkou hranici mezi mocí a jejím zneužíváním? Podle magazínu HBR se v první řadě neodstřihávat od lidí a žádat o opravdu upřímnou zpětnou vazbu. To vám pomůže neztratit empatii a schopnost rozhodovat se správně.
A pak se musíte ptát také sebe. Například na to, jaký má vaše vedení efekt na vaše zaměstnance.
Inventura svědomí
Pro udržení schopnosti empatie a proti škodlivému bujení ega je podle Harvard Business Review dobré si jednou za čas udělat následující sebeinventuru:
- Máte kolem sebe záchranný kruh přátel, rodiny a kolegů, kterým na vás záleží bez ohledu na vaši pracovní pozici a kteří vás v případě potřeby stáhnou zpátky k zemi?
- Máte svého mentora nebo důvěrníka?
- Dostáváte zpětnou vazbu, když neuděláte, co jste avizovali?
- Domáháte se „speciálního zacházení“ nebo jiných privilegií?
- Plníte i malé a „nedůležité“ sliby?
- Dělíte se se svými spolupracovníky o „výsluní“? Umožňujete jim vyniknout?
- Izolujete se od nich při rozhodovacích procesech? A reflektují vaše rozhodnutí hodnoty, ve které věříte?
- Dokážete přiznat své chyby?
- Jste v práci, doma a na veřejnosti stále tím samým člověkem?
- Myslíte si, že pro vás platí jiná pravidla než pro ostatní?
Pokud si lídr získá naši důvěru, pak mu neodpustíme žádné přešlapy. Žádné plané sliby nebo sobecké zneužívání moci. Očekáváme, že bude vysoce kompetentní, vizionářský a zodpovědný. Empatie, autenticita a velkorysost jsou vlastnosti, bez kterých se pak prostě neobejde. Jedině tak je schopen zůstat dostatečně sebekritický a rozpoznat známky zneužívání své vlastní moci dřív, než bude pozdě.
Lidská psychika je komplikovaná a bohatá na nejrůznější zákoutí, o jejichž existenci často nemáme tušení. My jsme se do nich zevrubně ponořili a vytvořili pro vás speciální microsite včetně simulátorů několika psychických poruch. Vyzkoušejte si, jak duševně nemocní vidí svět a možná, že si budete umět lépe představit, čím procházejí…
Přečtěte si také: Štěstí? Ne pracovat méně, ale méně práci řešit
