Jak se zbavit sociální fobie

Psycholožka radí: Jak bojovat se sociální úzkostí až fobií

Psychická pohoda
Neustálé obavy z toho, že vás někdo odsuzuje? Sociální fobie, též zvaná sociální úzkost, která může člověka paralyzovat v mnoha životních situacích. S pomocí odborníka se s ní ale dá pracovat a postupně se jí třeba i úplně zbavit.

Sociální fobie je typ úzkostné poruchy, u které se lidé bojí reakcí svého okolí. Každé slovo nebo činnost, které mohou být ostatními kritizovány, jsou zdrojem obav a stresu. Život se tak omezuje na nepřestávající emoční vypětí a obavy z hodnocení. V některých případech se dokonce lidé stáhnou do svého domova a odmítají kontakt s okolím. Někdy ale zcela zbytečně, protože i se sociální fobií se dá vypořádat.

Co vyvolá strach, že vás každý odsuzuje

Sociální fobie může u každého začít jinak, například:
– vrozenou zranitelností,
– přísnější výchovou,
– traumatem z dětství či mládí.

Velký dopad může mít i šikana, posmívání nebo vyřazení z kolektivu. Vlivem těchto zážitků se může objevit strach, že vás každý odsuzuje, a odstartovat sociální fobii.

Příznaky sociální fobie

V minulosti jsme publikovali článek, kde jsme rozebírali všeobecné příznaky úzkosti. Nyní se podívejme konkrétně na příznaky sociální fobie.

Obyčejná nervozita z prezentace, pohovoru nebo prvního rande se výrazně liší od úzkostí spojených se sociální fobií. Ta začíná v  okamžiku, kdy se člověk cítí kritizován a hodnocen na každém kroku. V  takových případech se nemůžeme zbavit strachu z:
– negativního posuzování ze strany druhých,
– trapasů,
– běžných mezilidských interakcí
– anebo setrvání v centru lidské pozornosti.

Podle slovenské psycholožky Simony Belovičové jsou fyzické projevy sociální fobie, resp. sociální úzkosti stejné jako při jiných typech úzkostí, pouze vznikají v sociálních situacích.

Fyzickými projevy sociální fobie jsou například:
– pocení,
– svalové napětí,
– sucho v ústech,
– zrychlené dýchání,
– chvění hlasu,
– bušení srdce,
– pocity nevolnosti,
– třes rukou,
– blednutí anebo červenání.

Projevují se ve chvílích, kdy člověk očekává negativní reakci na své chování, například přehnaně přemýšlí nad tím, co se může stát při příchodu mezi lidi. Dobrá zpráva je, že se s fyzickými projevy dá pracovat.

Možnosti léčby sociální úzkosti (fobie)

Někdo může mít pocit, že nejde o nic vážného nebo že je to jenom tréma. Sociální fobie ale může způsobit závažné problémy a vést až k depresím a závislostem. Nejtěžší bývá první krok – říct si o pomoc a zahájit léčbu včas. Pro sociální fobii existuje několik možností léčby:

Kognitivní behaviorální terapie – krátkodobá a intenzivní metoda, která trvá v řádu měsíců. Zaměřuje se především na současnost: co lidé se sociální fobií prožívají i mimo chvíle, kterých se nejvíc bojí. Vychází z jednoduchého předpokladu, že strach ze společnosti je naučená reakce a dá se odnaučit. Stěžejní je tedy učení, které může mít několik podob.

Systematická expoziční léčba – postupné a řízené vystavování krizovým situacím při (výskytu) sociální úzkosti, které pomáhá k  uvědomění, že se není čeho bát. Terapeut nastavuje úroveň náročnosti tak, aby pacient nebyl přehlcen a léčba nevedla ke zhoršení situace.

Nácvik sociálních dovedností – s terapeutem je možné nacvičit jednotlivé aspekty úzkostných situací. Ať už jde o gesta, prezentaci, nebo první kontakty s důležitou osobou, to vše se dá sehrát v bezpečném prostředí. Opakování pomáhá cítit se v daných situacích jistěji a neztrácet sebedůvěru.

Léčba psychofarmaky – medikaci vždy určuje lékař na základě zhodnocení vašeho zdravotního stavu. Dávky léků se stupňují podle závažnosti individuálních případů. Na okamžité zmírnění záchvatů úzkosti se běžně využívají benzodiazepiny. Ty ovšem fungují jen krátkodobě a v případě dlouhodobých sociálních úzkostí nestačí. Vhodnějším prostředkem jsou v těchto případech antidepresiva, která fungují po delší dobu. Jejich nástup je pomalejší a na dopady léčby si mohou pacienti počkat i 8–12 týdnů. Nejsou používána u pacientů pod 15 let.

Psycholožka Simona Belovičová říká, že se sociální fobie dají léčit také relaxací, paradoxní intencí a systematickou desenzibilizací. U paradoxní intence by si člověk měl přát paradoxně to, čeho se nejvíce bojí, například aby ho ostatní soudili. Systematická desenzibilizace pomáhá navodit pozitivní psychický stav pomocí svalové relaxace, případně puštěním příjemné hudby – výsledkem je fyzické i  psychické uvolnění.

Mimo tyto individuální postupy doporučuje Simona Belovičová také podpůrnou metodu skupinové terapie, kde se mohou pacienti navzájem povzbuzovat. Je skvělé mít vedle sebe kromě odborníka i  někoho, kdo si prochází nebo už prošel podobnými problémy. Důležitým aspektem je zapojit se do komunikace a opravdu svoje zkušenosti se sociální úzkostí sdílet.

Sociální fobie a sociální sítě

Jak se zbavit sociální fobie? Mají na ni vliv sociální média? Podle psycholožky Simony Belovičové jsou sociální sítě dobrý nástroj pro lidi, kteří si dokážou ve zdravé míře vyhledat užitečné kontakty a informace. Naopak u lidí se sociální fobií může uzavírání do izolované skupiny na sociální síti jejich úzkosti prohloubit. „Doporučuji spíše setkávání naživo s lidmi, kteří mají stejné potíže, a to pod vedením šikovného terapeuta. Případně online hovory, kdy na sebe lidé vidí a mohou interaktivně komunikovat. Tyto postupy jsou pak odrazový most pro postupné odstranění sociální fobie,“ radí psycholožka.


Více k tématu sociální úzkosti a fobie si můžete poslechnout také v podcastu od psycholožky Simony Belovičové Potulky psychológiou.


Boj se sociální úzkostí není snadný, ale dá se vyhrát. Pomoc terapeuta nebo farmakologická léčba vás dokáže vrátit zpět do života. Pokud zažíváte pocity charakteristické pro sociální úzkost, obraťte se na profesionála. Uzavřít se do bezpečí domova, ve kterém jste izolovaní a neustále sami, není cestou.

Mgr. Simona Belovičová, PhD.  

Psychologii vystudovala na Univerzitě Konstantina Filozofa v Nitře, kde získala doktorát z pedagogické, školní a poradenské psychologie. V současnosti působí na Slovenské poľnohospodárské univerzitě v Nitře jako lektorka v Univerzitním poradenském a podpůrném centru. Pracuje také v Ambulanci klinické psychologie PhDr. Miriam Pergerové a je součástí projektu HEADmap, který se zaměřuje na komplexní psychologické služby. Uvádí vlastní podcast Potulky psychológiou, ve kterém ukazuje psychologii posluchačům tak, aby pro ně byla užitečná.

Foto: Andrea Piacquadio (Pexels.com)