Tělesný pach hrál v životě člověka vždycky důležitou roli. Ještě, než jsme vymysleli voňavky, sloužila naše přirozená vůně jako zdroj mnoha informací. Naši předci díky ní dokázali vycítit věci, o kterých se nám dnes může jenom zdát. Tělesná vůně byla klíčovou složkou řeči těla. Díky zápachu lidé rozpoznali, že někdo trpí nemocí, je rozeným vůdcem nebo zda už patří do starého železa. Možná bychom to dokázali i dnes. Jenže naši přirozenost překrýváme nejrůznějšími pičifuky. Místa, která sálají specifickými pachy, ale stále existují. Třeba nemocnice. Podle typického pachu dezinfekce hned víme, že tam být nechceme, protože odevšad vane chorobný odér.
Ideální prostředí pro tvorbu bakterií
Každý člověk vylučuje pot. Denně vypotí zhruba jeden až dva litry tekutin. Pokud se ovšem člověk nachází v extrémních podmínkách, dosahuje množství potu v závislosti na okolní teplotě až osmi litrů. Proto je tak důležité dodržovat pitný režim, aby bylo tělo hydratované. A vylučovat nejenom vodu, ale i bílkoviny, tuky a minerály. Takový mix vytvářejí apokrinní žlázy. Tedy žlázy, které se nacházejí hlavně v podpaží a rozkroku. Proč se ale pachem potu lišíme mezi sebou, když se potíme v podstatě stejně? Jak dobře víme, nedílnou součástí těla jsou bakterie. Bez nich bychom nemohli fungovat. Těm se daří nejlépe tam, kde je teplo, vlhko a tma. Výživnými látkami obsaženými v potu se bakterie pěkně nakrmí, a dokonalé prostředí pro rozmnožování je na světě. Pak už jen záleží na tom, jestli člověk proti téhle bakteriální Sodomě a Gomoře zakročí, nebo ne.
Kolonie v podpaží
Jednoduše řečeno, kdo se nemyje pořádně, vytváří si v podpažích svou vlastní kolonii. Když se bakterie živí, produkují plyn stejně jako většina živočichů. A čím více bakterií, tím více plynů, a tedy více zapáchajícího potu. Přidejte k tomu enormní pocení, které se často pojí s nadváhou, a máte na světě člověka, který dokáže zamořit celý prostor, ve kterém se nachází, i přilehlé okolí. Samozřejmě tomu tak nemusí být vždy.
Ani obézní člověk, který se potí jako maratonský běžec, nemusí nutně zapáchat. Dvě šťastná procenta populace totiž nevylučují látky potřebné k výživě bakterií, teda neprodukují zapáchající pot.
Takový člověk pak není cítit nijak. Pokud si tedy nějakou vůni nebo zápach neopatří externě. Zbytek, bohužel, takové štěstí nemá. Musí se s bakteriemi vypořádávat intenzivní hygienou a zmíněnými pičifuky. Existuje ale ještě další možnost!
Transplantace bakterií od jiného jedince
Transplantace bakterií od méně páchnoucího člověka. Tuhle metodu vymyslel doktor Chris Callewaert z Kalifornské univerzity náhodně při svých pokusech na dvojčatech. Jedno z nich nemělo se zápachem žádné potíže, zato druhé bylo cítit až za roh. Bezproblémové dvojče si podpaží přitom vůbec nemylo, druhé naopak několikrát denně drhnulo stejná místa silným antibakteriálním mýdlem. Po čtyřech dnech se bakterie od nemytého „zasadily“ do absolutně čisté pokožky zapáchajícího sourozence. Experiment zafungoval! Problémy se zápachem zmizely. „Efekt transplantace přetrvává již více než rok. S výsledkem jsme velice spokojeni a rádi bychom metodu dostali do širšího povědomí,“ komentoval podivuhodný úspěch doktor Callewaert. Výzkum se přesunul do Švédska, kde v nových testech šestnáct z osmnácti dobrovolníků vykazovalo podobné výsledky jako dvojčata z experimentu.
Jídlo také ovlivňuje zápach potu
Pár bakterií ovšem jaro nedělá. Pach ovlivňují i další věcí. Například jídlo.
Jste vegetariáni? S velkou pravděpodobností budete svému okolí vonět mnohem příjemněji než zarytý masožravec.
Pokud nechcete své blízké trápit zápachem, vyhněte se česneku. Nevěřte tomu, že jediným důkazem konzumace česneku je váš dech. Pokud si dáte k obědu poctivé špagety aglio e olio, bude vám po česneku „vonět“ i kůže. Ta na vás prozradí ostatně i mlsání chilli papriček, které obsahují dalšího viníka nepříjemného pachu – kapsaicin.
Zápach potu může být indikátorem vážné nemoci
Nemáte rádi česnek ani pálivá jídla, pravidelně se sprchujete, a přesto si „nějak nevoníte“? Možná jsou na vině zdravotní potíže. Nemyslete ale hned na nejhorší! Třeba vám jen schází dostatek pohybu, pravidelná strava nebo máte oslabenou imunitu. Mezi vážnější onemocnění, která zapáchající pot může signalizovat, patří cukrovka, porucha štítné žlázy nebo problémy s játry. V nemocném těle se totiž mění složení tekutin, tedy i potu.
Mysleme na ostatní
Možná znáte někoho, kdo žádnou nemocí netrpí, ale přesto je obklopen oparem potu. Udělejte dobrý skutek a citlivě a diskrétně mu prozraďte, že existuje široký výběr deodorantů, které z něho udělají vašeho oblíbeného kolegu a z autobusu, kterým jezdí do práce, místo k životu a nadechnutí. A nejenom pro vás, ale i pro ostatní. Každý by se pak mohl svobodně a bez potíží nadechnout klidně i v přeplněném autobuse. Bohužel to je jen utopickou představou, protože tu vždy budou osoby, kterým to bude úplně jedno.
Nemoci nechodí po horách, ale po lidech. I když se na ně předem nejde úplně připravit, něco málo se udělat dá… Dali jsme pro vás do kupy speciální microsite s názvem Kolik stojí zdraví. Přečtěte si, jak dlouho trvá průměrná pracovní neschopnost, na jakou podporu od státu máte nárok, když dlouhodobě onemocníte a ve které nemocnici najdete nejlepší specialisty na různé neduhy.
