Ač dnes bereme mytí rukou za naprosto běžný zvyk, nebylo tomu tak vždy. Jak už to bývá s významnými evropskými milníky, došlo na téma hygieny v posvátném 19. století. Vědci postupně objevovali, v jaké hrůze vlastně žijeme. Všude samé bakterie a viry. Na problematiku spojitosti nemytí rukou s nemocemi kápnul jako první maďarský porodník Ignác Filip Semmelweis. V nemocnici, kde působil, umíralo mnoho nových maminek na horečku omladnic. Nakažená bakterií streptokoka pyogenes umírala po porodu na vysoké horečky spojené s osypem a hnisáním ran. Doktora vysoká úmrtnost děsila. Po delší studii slavnostně oznámil, že za to může nemytí rukou pomocníků studentů! Z piteven roznášeli nebezpečné bacily do světa. Nutil je mýt si ruce v chlorovaném vápně. Sláva! Počet mrtvých se snižoval. Bohužel ho vykopli a vše se vrátilo k normálu. I přesto se zasloužil o nastartování hygienického zvyku.
Radši jídlo ze země než z rukou!
Bylo to potřeba. Dnešní vědecké výzkumy jen potvrzují to, na co přišel Semmelweis. Ruce jsou v podstatě jednou velkou líhní bakterií a virů. Proč? Protože právě ruce patří k nejpoužívanějším nástrojům, aniž bychom si to mnohdy uvědomovali. „Lidé se vyhýbají místům, která pokládají za riskantní. Přitom právě naše ruce jsou tím největším rizikem,“ popisuje nynější stav agitátor za mytí rukou a dezinfekci Bola Lafe. V roce 2014 v Británii proběhl pokus, kdy se provedly stěry na několika veřejných místech. Odborníci se soustředili především na hromadnou dopravu a společenské prostory. Držadla u eskalátorů, lavičky v parku, sedačky v kinech a další. Poté nabrali vzorky z rukou náhodných dobrovolníků a obojí porovnali.
Výsledky ukázaly, že u většiny testovaných by bylo lepší jíst ze země než z dlaní.
Exotické podivnosti
Špatné mytí podtrhuje situace ve všech zemích třetího světa. Denně zápolí doktoři a lektoři v zaostalých koutech s tím, aby naučili obyvatele hygienickým praktikám. Například v Indii. Z letošního celoplošného průzkumu druhé nejobydlenější země vyšlo, že až 70 % rodin nemá záchod. Chodí ven. „Strýčku, sice máš kravatu, boty, ale stále chodíš na záchod ven. Tomu říkáš pokrok?“ hlásá mladík na vládních reklamních billboardech. Vláda se snaží, ale jde to těžko.
Právě Indie patří k zemím s nejvyšším počtem zemřelých dětí na nemoci spojené s průjmem.
Nedostatek medikace a čisté vody úmrtnost jen podporuje. A přitom by stačilo oplachovat si několikrát denně ruce. Těžko si představit, jak taková běžná věc může být pro někoho podivností.
Bacha na dávkovače!
Bezpochyby mytí rukou má bezpochyby patřit mezi každodenní činnosti člověka. Svět by byl veselejší. Ale znamená to úplnou spásu před mikroskopickými škůdci? Ani omylem. Obzvláště to platí pro mytí rukou tekutým mýdlem z dávkovačů. „Špatné zacházení s dávkovači může způsobit namnožení bakterií přímo v tekutině. Neustálé doplňování bez vymývání nádobek se stává ideálním prostředím pro vznik kultury,“ píše ve své studii mikrobioložka Carrie Zabka. Stejně tak to platí i s klasickým mýdlem sdíleným například ve školách. Stačí pár dní bez použití, a na povrchu začnou zlobit mikropotvůrky. S ručníky to samé. Nemluvě o klice od dveří. Tam a zase zpátky. Bakterie si naberete ihned cestou ven z místnosti!
Bakterie a psychické poruchy
Stačí jeden nepříjemný nemocenský zážitek, diagnóza doktora s poučením o špatném mytí, a je to. Náchylný jedinec má vybudované základy k obsedantně kompulzivní poruše, známé také jako OCD. Takový člověk si nespočetněkrát oplachuje ruce, nikdy se nedotkne zmíněné ďábelské kliky a bez antibakteriálního gelu neopustí domov. Ale není potřeba šílet. Pokud se alespoň částečně pravidlo mytí dodržuje, nestane se nic katastrofálního. Přinejhorším si chvíli posedíte na záchodě. Ale na to rozhodně neumřete!
