Během jarní přírodovědné vycházky poznáte narcis podle jeho krásných květů na první pohled. Kéž by bylo stejně snadné odhalit sebezahleděnce. Spousta lidí, kteří trpí narcistickou poruchou osobnosti, se dovede ze začátku pěkně maskovat. I v tom spočívá jedna z jejich zbraní, kterými bez výčitek ubližují všem, kdo si to z různých důvodů nechají líbit. Další záludností narcisty je charisma a vynikající schopnost manipulace. Takže než se nadějete, sdílíte s narcistem stůl i lože a máte problém. Ještě podle jednoho je poznáte – nejsou schopni sebeironie a sebemenší vtip na jejich adresu je smrtelně urazí.
Období rozkvětu
Narcistická porucha osobnosti vzniká v raném dětství. V člověka, který sám sebe patologicky zbožňuje, se paradoxně často promění ten, kdo jako malé dítě opakovaně selhával. Jedná se vlastně o sebeobranný mechanismus, který spočívá v idealizaci vlastního Já. Představu, kterou si dítě postupně vybuduje a vytrvale živí i v dospělosti. Další příčinou narcizmu pak může být pocit nedostatečné péče ze strany rodičů. Na tom, jestli je tento pocit oprávněný, nebo ne, ve finále zas tak nesejde.
Z pocitu nejistoty a ohrožení pak roste potřeba stát se soběstačným. A úžasným. To se snadno překlopí v pocit, že nikdo z ostatních nesahá narcistovi ani po kotníky.
Zajímavostí je, že tento typ poruchy se častěji vyskytuje u mužů. Ženy zase drží primát v četnosti hysterie, která jde s narcistickou poruchou v páru pěkně dohromady. Vzájemně se totiž doplňují vlastnostmi, které jim chybí. Hysterikové jsou excentričtí, emočně nestabilní, narcisté jsou zase uzavření pedanti. Takové soužití však rozhodně není nepodobné peklu a dvojdomek byste s takovým párečkem mít určitě nechtěli. Nebo je mít, nedejbože, zapsané v rodném listě.
Kritika se narcistů netýká
Respektive absolutně netuší, jak s ní naložit. Nejčastějším typem reakce pak bývá útok nebo ignorace. Se zlou se potážete i tehdy, když je vaše kritika nejen oprávněná, ale taky konstruktivní. Věřte, že jakékoli dobře míněné upozornění, že narcista nejedná v některé situaci zrovna vhodně, se obrátí proti vám. Nakonec možná budete obviněni ze závisti. Že vám není hanba!
Narcista a partnerská láska
Lidé postižení touto poruchou nejsou schopni harmonického soužití. Mají sklony k vykořisťování a schází jim schopnost empatie. Pocitům partnera zkrátka nerozumí a nedokážou (a možná ani nechtějí) se vžít do jeho pocitů. Od svého partnera vyžadují bezvýhradný obdiv a uznání.
Mohlo by se zdát, že narcisté po lásce netouží. Opak je pravdou. Jejich život je honba za láskou, ovšem nevěří, že jí někdy dosáhnou.
Z toho pramení jejich smutek, který ale na odiv nedávají. Svoje raněné ego si fačují honbou za úspěchem a obdivem. V partnerském vztahu bývají lidé, kteří mají narscistickou poruchu osobnosti, krutí a nesmlouvaví. Německý terapeut Heinz Peter Röhr ve své knize Narcismus – vnitřní žalář jejich postoj skvěle popsal větou: „Buď budeš takový, jakého tě chci mít já, nebo pro mě přestaneš existovat.“
Kdo chce žít s narcistem, musí obdivně přikyvovat jeho velikášským bludům a podílet se na budování jeho image člověka, který je ze všech lidí na světe nejlepší ve všech ohledech. Zároveň se ale spolehněte, že na vás bude patologicky žárlit. Že tu něco nehraje? To je právě ono. Hluboko uvnitř, tam, kde žije narcistovo ego, superego a id, je obrovská a hnijící hromada nejistoty a mindráků z dětství, které jsou v něm zarostlé jako zapomenutá tříska.
Dá se s tím něco dělat?
Dá. Žábou na prameni léčby narcistické poruchy je ale sama sebeláska. Málokterý člověk trpící touto poruchou by se jí chtěl zbavit. Proč taky? Jeho oblíbenou mantrou je „Já jsem přece úžasný, to oni jsou všichni idioti“.
Je možné, že člověka, který vykvetl v narcistu, přivede do ordinace psychologa nebo psychiatra úzkost. Pak se může stát zázrak a narcista postupně nahlédne, že s jeho povahou není něco v pořádku. Změna něčeho tak trvalého a vrozeného, jako je povahový rys, je ale téměř nemožná. I pouhé zmírnění projevů narcistické poruchy znamená několikaletou usilovnou práci s terapeutem. V průběhu sezení pak terapeut narcistovi postupně odhaluje iluze, které si o sobě za léta vybudoval. Učí ho také přijímání kritiky.
Je to smutné, ale nejlepší obranou před narcistem je vůbec si s ním nic nezačít.
Já, já, jenom já. A co vy?
Určitá míra sebelásky je nutná nejen proto, abychom nestrávili život v depresích a zoufalé víře, že jsme neschopné nuly, ale i k tomu, abychom vůbec přežili. A taky proto, abychom mohli věřit tomu, že někdo druhý může mít upřímně rád nás. To je nejlepší rada pro ty, na které se přisál narcista: Nezapomínejte sami na sebe, nepřestaňte se mít rádi! Nedejte se vysávat a přesvědčovat o tom, že jste méně důležití než narcista. Uznávám, že to zní jako z časopisu pro radikální ezoteričky. Ale co naplat, je to pravda!
Lidská psychika je komplikovaná a bohatá na nejrůznější zákoutí, o jejichž existenci často nemáme tušení. My jsme se do nich zevrubně ponořili a vytvořili pro vás speciální microsite o duševním zdraví včetně simulátorů několika psychických poruch. Vyzkoušejte si, jak duševně nemocní vidí svět a možná, že si budete umět lépe představit, čím procházejí…
Mohlo by vás také zajímat: Raději mlčet než jen plácat: Introvert není misantrop
