Není nic krásnějšího než se na podzim zhluboka nadechnout v lese. Vzduch se v tomto ročním období stává opojnou látkou plnou vůní a svěžesti. Ovšem za předpokladu, že se nacházíte poblíž místa, kterého se prozatím nedotkla lidská ruka. V opačném případě žádné kouzlo nepřichází. Obzvláště v blízkosti velkých měst. Za takové by se mohla považovat Praha, ale i ta patří k těm menším z větších. Řeč je o obrovských aglomeracích. Kdo na takovém místě nebyl, těžko si hektické prostředí dokáže představit. Vzduch těžký jako kovadlina. Neustálý shon. Davy lidí, kteří brzo ráno pospíchají do fabrik, aby zase vyráběli tisíce výrobků pro pohádkový svět za hranicemi. A při tom produkovali tolik nečistot, že jim nezbývá nic jiného než se pohybovat v domovině neustále s rouškou. Kdo ji nemá, riskuje předčasnou smrt.
Život s rouškou
A doma tomu není jinak. Když je zima, musí se zatopit. V zemích třetího světa, například v Číně a Indii, se neklade důraz na to čím. Hlavně že to efektivně hoří. Škodlivé látky nikoho netrápí. Jak by také mohly, když jídlo a teplo patří mezi základní životní potřeby. Tím bohužel někteří píší testament, protože si za zavřenými dveřmi roušku s klidným svědomím sundávají. Ale ani ne tolik sobě. Svým dětem. Podle nejnovějších průzkumů Světové zdravotnické organizace se neustále zvyšuje počet osob, které umírají na následky žití v prostředí se znečištěným ovzduším. Počet nyní dosahuje více než 7 milionů. A prognostici předpovídají další nárůst.
Přečtěte si také: Zachrání nás mytí rukou před nemocemi?
Ischemie a jiné komplikace
Velkou část obětí, téměř polovinu, tvoří lidé, kteří se od dětství pohybují v životu nepříznivých podmínkách – tedy i samotné děti. „Všichni musíme dýchat, proto vyhnout se nebezpečí znečištění je velice těžké,“ komentuje nynější situaci Frank Kelly, ředitel ekologického oddělení na King’s College London. V dětech často vystavených škodlivým látkám vznikajícím při spalování chemikálií se vytváří dokonalé podhoubí pro těžké zdravotní potíže. Nemusí jít nutně o rakovinu. Základním problémem je silné astma, které znemožňuje v životě běžně fungovat. To však není všechno. Se špatným ovzduším se pojí i pneumonie, tedy zápal plic, poté infarkt, ischemie a chronická obstrukční plicní nemoc.
Největší podíl na úmrtích, zhruba 26 %, tvoří ischemie – poškození orgánů a tkáně, které způsobuje nedostatek dodávaného kyslíku do částí těla.
Smrt v chudobě
Veškeré statistiky se pojí především se zaostalými zeměmi. Okolo 90 % úmrtí způsobených vystavením se toxickým látkám v práci a doma se odehrává právě v nich. „Chudé ženy a děti platí vysokou daň za to, že musí trávit většinu svého času v domovech. Nevědomky vdechují jed ze spalování nevhodného paliva v kamnech se špatným odvodem spalin,“ upřesňuje statistický průzkum Flavia Bustreo, jedna z předních tváří Světové zdravotnické organizace. Počet se neustále zvyšuje. Není to pouze kvůli zhoršujícímu se stavu životního prostředí, ale také díky novým vědomostem v oblasti zdravotnictví. Odborné výzkumy rok co rok odhalují nové rizikové sloučeniny, které s největší pravděpodobností stojí za zmíněnými zdravotními potížemi. Tím vyvracejí spekulace, že problém tkví jinde.
Potulné chemikálie
Mohli bychom si říct, že se nás to netýká, protože na taková místa, kde kouř tvoří součást bytí, ani nedohlédneme. Jenže pekelné signály se dostanou díky větru i na úplně jiná místa, než kde vznikly. Můžeme si připomenout jadernou katastrofu v Černobylu, která slouží jako dokonalý příklad putování zabijáckých látek. Ačkoliv ke vzplanutí reaktoru došlo několik tisícovek kilometrů od nás, přece se k nám smrtící páry dostaly. A stejným způsobem funguje i spalování v obrovských fabrikách, které vyrábějí oblečení, elektroniku, hračky. V podstatě všechno. Nejvíce to pociťují státy na západě USA. Hodnoty ozonu vysoce překračují čísla, která by měla v oblastech panovat.
„Silný vítr žene znečištěný vzduch přes celé Spojené státy americké. Obrazně se tak Čína stává exportérem nečistot pro celý kontinent,“ vysvětluje pohyby vedoucí výzkumu Willem Verstraeten z Královského nizozemského meteorologického institutu.
Záchranná brzda?
Situace sama o sobě u nás není prozatím příliš kritická. Až na některá místa v Praze, Brně a Ostravě. Jinak si opravdu můžeme dopřávat kvalitního vzduchu. Přesto se však musí hledět do budoucna, aby nám takový poklad zůstal. Obzvláště když si uvědomíme, že se velká manufakturní produkce vkrádá i do našich luhů a hájů. Jenže v porovnání s továrními oblastmi rozvojových zemí je celá Česká republika nic. Jen se podívejte okolo sebe. I když se budete snažit, nepodaří se vám najít výrobek, na kterém nebude made in China nebo India či Bangladesh. Není to naše vina. Nelze se tomu vyhnout. Životní podmínky jsou nastavené tak, že takové produkty patří k našim životům. „Největší podíl na znečištění nemají jedinci, ale celky. Aby se něco změnilo, musí prosazovat reformy celá města, národy a mezinárodní spolky v sektorech jako doprava, energie a správa odpadů,“ píše se na stránkách WHO. Odpověď na otázku, zdali můžeme z rychlíku vyskočit, není tedy vůbec jasná. Můžeme, ale i nemůžeme. Záleží na nás všech. Jedinou nadějí se stává společné úsilí pokrokových států o zatáhnutí záchranné brzdy. Pokud tedy nějaká ještě existuje.
Nemoci nechodí po horách, ale po lidech. I když se na ně předem nejde úplně připravit, něco málo se udělat dá… Dali jsme pro vás do kupy speciální microsite s názvem Kolik stojí zdraví. Přečtěte si, jak dlouho trvá průměrná pracovní neschopnost, na jakou podporu od státu máte nárok, když dlouhodobě onemocníte a ve které nemocnici najdete nejlepší specialisty na různé neduhy.
Mohlo by vás také zajímat: Chcete přestat s kouřením? Tělo i mysl vám poděkují
