To, že se někdo řadí mezi introverty, ještě neznamená, že by cítil ke všem lidem odpor. Takový člověk spíš často shledává zbytečným vést pro něj únavné rozhovory ze slušnosti. Proč se snažit zjišťovat podrobnosti ze života lidí, se kterými už se dost možná další půlrok neuvidíte? Nebo už dávno víte, že jste každý z jiného vesmíru. Na povinné společenské návštěvě tak introvert raději prohrábne knihovnu, protože vidí větší šanci najít v ní něco obohacujícího než v dotazech na poslední dovolenou člověka, se kterým tráví čas v podstatě nedobrovolně. Jen je to zrovna bohužel z nějakého důvodu důležité pro pracovní nebo sousedské vztahy.
Co si myslíte o žábách?
Je pro ně zkrátka někdy jednodušší říct, že nemají rádi lidi, než aby vysvětlovali, že pohybovat se na úrovni povrchních rozhovorů jen proto, aby nebylo trapné ticho, je pro ně noční můrou. Často také pociťují nepříjemné pocity z neznámých věcí. Takže třeba ve velkém davu na festivalu mohou zažívat pocity úzkosti a v některých případech i panickou ataku.
Co je pro někoho skvělá zábava, může být pro druhého přílišný příval podnětů, se kterými si neví rady.
Introvert nevnímá socializaci jako způsob trávení volného času, každý kontakt s druhou osobou by měl přece mít nějaký význam, jinak nemá cenu na něj plýtvat časem a energií. Existuje totiž tisíc dalších pro něj příjemnějších věcí, kterými si umí čas zaplnit. Introverta nezajímá, co je společensky vhodné, a tak vás může překvapit dost nestandardní otázkou vymykající se běžným zdvořilostním frázím. Místo na včerejší den se vás zeptá třeba na to, co je váš největší sen. Funguje to podobně, jako když se zeptáte telefonní operátorky z průzkumu trhu, jak se dneska vyspala. Následuje často jen zaskočené mlčení.
Občasné vykouknutí z ulity prospěje všem
Introverti ale určitě nechtějí být pořád sami, jen je pro ně složitější probojovat se k lidem, se kterými budou chtít sdílet svůj čas. I svého nejlepšího přítele jste ale museli nějak potkat. Než se dostanete k filozofování nad smyslem života, pár rozhovorů o počasí většinou absolvovat stejně musíte.
Se socializací je to jako s ostatními věcmi, které jsou pro vás ve výsledku dobré, ale donutit se k nim je někdy ten nejtěžší úkol na světě. Ve chvíli, kdy se vrátíte z běhu, už víte, že to vaší hlavě i tělu udělalo dobře, ale i tak vám přezutí se z papučí do běžeckých bot ještě před půlhodinou připadalo jako nejtěžší rozhodnutí vašeho života. Stejně tak často nemáte chuť se v pátek večer po práci ještě donutit jít mezi lidi a vše, po čem toužíte, je svalit se doma na gauč a zkouknout dvě tři série oblíbeného seriálu.
Ve všem je potřeba udržovat rovnováhu, když se budete zavírat doma sedm večerů v týdnu, ztratí i ten váš vymodlený klid svoje kouzlo.
Když se ale kousnete a i přes počáteční nechuť zajdete na večírek, pravděpodobně to nebude zdaleka tak hrozné, jak jste si mysleli, a hlavně váš následující večer s knížkou si vychutnáte dvakrát tolik. A s trochou štěstí na tom večírku potkáte třeba někoho, kdo vám doporučí další knížku. Je jen potřeba přijmout fakt, že ne každá konverzace vás dovede ke skvělému příteli. Na druhou stranu některá ano.
Lidská psychika je komplikovaná a bohatá na nejrůznější zákoutí, o jejichž existenci často nemáme tušení. My jsme se do nich zevrubně ponořili a vytvořili pro vás speciální microsite včetně simulátorů několika psychických poruch. Vyzkoušejte si, jak duševně nemocní vidí svět a možná, že si budete umět lépe představit, čím procházejí…
Bude vás také zajímat: Století osamělosti: Sociální izolace může zabíjet
