Některé výsledky výzkumu jsou tak učebnicové, že vypadají cinknuté, ale nejsou. Amy Brown, která se zdravím dětí a matek zabývá na univerzitě ve Swansea, zkoumala 350 čerstvých matek a jejich vztah k „návodům na děti“ a knihám o osobním rozvoji matek. Zjistila, že vztah mezi jejich duševním zdravím a počtem knih, které přečetly, je nepřímo úměrný. Ty, které toho o mateřství načetly nejvíc, vykazovaly nejvíce příznaků deprese.
Čekali jste to? My také, a umíme dokonce i vysvětlit mechanismus, který za tím stojí. „Mimi“ literatura se dá rozdělit v podstatě do tří kategorií: co by vaše dítě mělo umět, jak docílit toho, aby dítě dělalo to, co chcete, a kolika způsoby můžete své dítě zničit. Na trhu je toho spousta, většina vás pravděpodobně uvrhne do deprese.
Máme doma ježečka
U té první kategorie je stresovým faktorem diktát – vaše dítě buď umí to, co by v šesti týdnech mělo umět, a v takovém případě si můžete gratulovat k budoucímu premiantovi třídy. Anebo neumí. Zde pak nastupuje iracionální panika z toho, že má vaše mimi vývojový problém a v tomto krutém světě neuspěje. A vám nezbývá než se tím probít. Jenže mimina vysílají jen velmi nejasné signály. Usmívá se, nebo úlevně prdí? Poznává váš hlas, nebo prostě jenom mrká? Zrcadlí vaše grimasy, nebo se takhle hloupě tváří ze své vlastní vůle?
Ve skutečnosti byste od svého dítěte neměli čekat nic víc, než že bude sedět a mrkat. Jako ježek. Po celé věky, tedy měsíce.
Mohlo by vás také zajímat: Jak jsem málem vyhořela. A mohly za to děti.
Bitevní pole: pískoviště
Návody na děti vás vtáhnou do války s vaším dítětem a všemi ostatními matkami. Malé děti, zdá se, dělají jen to, co se jim zachce. Pokud to zapadá do vašich plánů, v pořádku. Pokud ne, tak prostě ne. Druhá varianta je mnohem pravděpodobnější a vy budete mít problém. A nejspíš i obrovské pocity viny, které vám ovšem nezabrání všimnout si, jaké pohledy po vás všechny ostatní maminky na pískovišti hází, když vaše dítě odmítá prakticky všechno na světě a prostě chce zrovna tuhle bábovičku, tečka! Nic si z toho nedělejte, stejně vám jenom závidí vaši trpělivost a žárlí. Anebo jste možná hysterická fúrie. Co já vím? To návody na děti nikdy neříkají. Jejich posedlost aplikovat ta samá pravidla na různé děti i rodiče dosahuje vrcholu absurdity na poli kojení. Jejich tvůrci vám poradí, aniž by kdy viděli vás, vaše dítě nebo vaše prsa. Prostě mu dejte sunar, pro boha živého.
Existence laktačních poradkyň je podle všeho naprosto zbytečná, že?
Nerušte mé kruhy
Představa emocionálních škod, kterých se můžete na svém dítěti dopustit, pokud ho nebudete dostatečně chovat, motivovat a rozvíjet, je z pochopitelných důvodů děsivá. Vaše dítě je vám neskutečně drahé a vy si samozřejmě nepřejete nic, než aby se nonstop nacházelo na výsluní drobných denních radostí plnohodnotného života. Jenže opět, toto jsou poměrně nejasné kvality. Jste plně přítomni? Reagujete adekvátně na všechny mimi signály, nebo jste si zrovna odskočili na záchod? Často záleží na náladě. Když máte dobrou, cítíte se celkem přítomní, když ne, připadáte si neschopní. A v tomhle kruhu sebenenávisti se pak točíte.
Co tu bylo dříve?
Určitě existují i knihy, které maminkám pomohly a poradily. A samozřejmě výše zmíněný výzkum ukazuje na korelaci, nikoliv kauzalitu. Panika, která přivádí matky do zoufalství, je tou stejnou, která je nutí hltat všechny mateřské příručky namísto toho, aby si je koupily a pak odložily do komínku na noční stolek jako každý normální člověk. Ale – jak slýchají všechny těhotné a novopečené matky – chcete to riskovat a dát tak všanc své dítě?
Lidská psychika je komplikovaná a bohatá na nejrůznější zákoutí, o jejichž existenci často nemáme tušení. My jsme se do nich zevrubně ponořili a vytvořili pro vás speciální microsite včetně simulátorů několika psychických poruch. Vyzkoušejte si, jak duševně nemocní vidí svět a možná, že si budete umět lépe představit, čím procházejí…
Bude vás také zajímat: Ženy používají mozek více než muži, zjistili vědci.
