„Digitální nomádství je sice chytlavý výraz, ale ta hlavní změna se odehrává pod ním,“ připouští Robert Vlach, podnikatelský poradce a zakladatel portálu Navolnenoze.cz, který byl přitom jedním z prvních digitálních nomádů v Česku. Na volné noze je už od 90. let a vždy také rád cestoval – když v roce 2010 narazil na termín „digital nomad“, jednoduše ho přenesl do českého prostředí.
Přestože se z digitálního nomádství stal fenomén, Robert přiznává, že jeho vliv zpočátku podcenil. „Stejně jako coworking jsem to měl za nevýznamný trend pro malou skupinu lidí. Ale mýlil jsem se,“ uvádí. Proto koneckonců k dalším podobným trendům, které se teď vynořují, přistupuje o fous opatrněji. „Fakt nejsme schopni dohlédnout, jaké změny může způsobit třeba rozvoj umělé inteligence, robotiky a dalších věcí.“
Nikdo neví, kam se to vyvine
Právě nástup digitálních a komunikačních technologií v posledních pěti až deseti letech přeoral náš přístup k práci. „Do té doby bylo všechno prosté – člověk vždy někam docházel a tam pracoval. Teď ale model s časovým a lokálním ohraničením práce padl,“ říká Robert Vlach a dodává: „Díky technologiím se dá spousta věcí dělat na dálku. Jsme svědky fundamentální, převratné změny.“
Je přesvědčený, že to, jak budeme dále pracovat, se bude utvářet ještě dalších 10 nebo 20 let. Posun od lokální k nonlokální práci, která je více soustředěná kolem idejí a činností než kolem místa a času, je podle něj nezadržitelný. Jen zkrátka zatím není zřejmé, kam a jak se to všechno vyvine.
Zatím digitální nomádství mění třeba zaužívanou terminologii. Je totiž otázka – nakolik je to ještě práce a nakolik už dovolená?
„Chce to nové názvosloví. Sám to nazývám pracovní dovolená, protože je to práce spojená s dovolenou. Třeba když jsem psal knihu, byla to práce, nebo zábava? Ani jedno to nevystihuje – nebyla to práce jako každá jiná a bavilo mě to, zároveň to ale nebyla jen zábava. Mělo to znaky obojího, jen my jsme holt zvyklí vnímat práci a zábavu jako protiklady,“ říká.
Zamotanou hlavu z toho mají i psychologové práce ze staré školy. „Když jsem mluvil o digitálním nomádství v televizi, přišla za mnou jedna psycholožka a vyčítala mi, že je to absolutně nezdravé, že prý propagujeme něco, co odporuje zásadám duševní hygieny. A to mi řekne někdo, kdo to v životě nezkusil,“ směje se Robert s tím, že je nesmysl, aby člověk v dnešní době celý rok naplno makal a pak odjel na dvoutýdenní dovolenou: „Pohyb, dostatek slunce, nové kontakty s lidmi, to jsou přece všechno věci, které zásadně ovlivňují psychickou kondici.“
Máme spoustu možností, jak pracovat
On sám proto považuje digitální nomádství za jeden ze způsobů, jak zvýšit svou produktivitu. „Na podzim a v zimě mi zdejší počasí vůbec nesedí. Když vyrazím na Kanáry, působí na mě tamní slunce jako úžasný stimul. Energie a kreativita se obnoví, protože nejsem pod dekou šedivého počasí,“ říká.
Nové trendy se tak podle něj dají využívat nejen podle biorytmu každého z nás, ale i s ohledem na práci, kterou je potřeba vykonat.
Do budoucna bychom mohli monitorovat svou výkonnost a střídat různé typy přístupů k práci podle toho, co nám v danou chvíli vyhovuje. Někdy je totiž fajn být ve společnosti jiných, jako při nomádství, jindy se ale potřebujeme zavřít někde na samotě a soustředit se na práci, což je zase princip tzv. hluboké práce.
„A to je právě to, co je na tom všem strašně fajn. V okamžiku, kdy člověk přistoupí na to, že toto všechno je možné, tak zjistí, že má strašně moc možností, jak pracovat. Už se nemůže stát, že bude sedět deset let zavřený v kanclu a dělat to samé. Jednou za půl roku vyrazí ven, změní styl práce i prostředí, což může fungovat jako výborná prevence vyhoření,“ dodává Robert Vlach. „Pro mě osobně je cestou zkoumat všechny možnosti a vytvořit si z nich vlastní portfolio přístupů k práci, které jsem schopen uplatnit podle toho, na jakém projektu zrovna pracuju.“
Změna pracovních zvyklostí podle něj proběhne, ať chceme, nebo ne. I když pořád ještě nemáme návody, řešení a postupy, jak to dělat optimálně, podstatné je, že lidé změnu chtějí. Větší svoboda v práci je obrovské lákadlo. „Není třeba se toho bát. Není to disruptivní trend, který by za sebou nechal spálenou zemi. Jsou to vlastně příjemné starosti. Musíme se ale připravit na to, že klasických pracovních míst, kde se dělá od devíti do pěti, bude ubývat. Nahradí je stroje, technologie, cloudové systémy…
Lidé ale budou muset něco dělat, pokud pro ně nebudou klasická místa, bude potřeba vytvářet částečné, volnější úvazky, alternativní práce. Na Západě se to děje už nyní.“
„Mniši“ v Beskydech
I v Česku už je spousta lidí, kteří na nové trendy slyší. Kořeny tu zapouští nejen digitální nomádství, ale také jeho opak – tzv. hluboká práce. Zatímco nomádi tráví čas společně a přitom pracují, hluboká práce je pro změnu postavena na tom, že lidé sami zamíří na odlehlé místo, kde se v krátkodobé izolaci věnují soustředěné práci. „Je to takové mnišské oddělení se od davu, během něhož lidé naplno tvoří, a pak se vrátí zpět,“ říká Robert Vlach.
V době e-mailů, mobilů a všemožných jiných „rušiček“ koncentrace je právě hluboká práce jednou z cest, jak z toho všeho ven. Řešení je to přitom radikální – musíte si striktně vyhradit časové bloky na práci s maximálním soustředěním. Hluboká práce se dá provozovat kdekoliv, ideální jsou pro ni však tzv. pracovní útočiště neboli retreaty. To jsou místa, jejichž hlavním benefitem je proslulý „klid na práci“. Tady se dá snáze soustředit na čistou, opravdu profesionální práci bez vyrušování.
Robert Vlach má na přicházející trendy dobrý nos. Když nedávno zpřístupnil svou chalupu v Beskydech právě jako místo, které si mohou pronajmout tvůrčí lidé hledající útočiště, kde by mohli nerušeně tvořit, setkal se s obrovským zájmem. Někdo tam píše knihu, jiný rozjíždí novou firmu, další zase vyvíjí třeba aplikaci. Za týden přitom každý, kdo to zkusil, udělá kus práce. „Funguje to. Hluboká práce a pracovní útočiště jako to naše se ideálně doplňují,“ říká Robert.
„Kolik takových dílčích trendů ještě celá transformace od lokální k nonlokální práci přinese, to je otázka. Teď je to digitální nomádství nebo hluboká práce, za pár let se ale díky nástupu robotiky nebo 3D tiskáren budou dít věci, které nám dnes přijdou jako úplné sci-fi. Třeba chirurg někdy v budoucnosti nebude muset být v jedné nemocnici, ale může fungovat jako specialista, který bude programovat roboty pro různé nemocnice po celém světě, a ti pak budou operovat pacienty,“ zakončuje Robert Vlach.
Psychickou rovnováhu považujeme všichni za samozřejmost. Dokud ji máme. Bohužel některá zákoutí mysli si občas dělají, co chtějí, bez ohledu na naše přání nebo představy. Lidské psychice a duševnímu zdraví jsme se zevrubně věnovali na naší speciální microsite. Prozkoumejte její interaktivní části a vyzkoušejte si simulátory různých psychických poruch.
Bude vás také zajímat: Emoce do práce patří. Ale jak s nimi zacházet?
