Počty sebevražd se stále zvyšují. Kdo a proč nejčastěji ukončuje život?

Psychická pohoda
Temnota dokáže být tak těžká, až ji někteří na svých ramenou nedokážou unést. V tu chvíli přichází sebevražda. Nezáleží na tom, jaká je konkrétní příčina. Vždy jde o nesnesitelnost bytí. Pro někoho banální důvody mohou být pro druhého hřebem v srdci. A takových bolestí v České republice není rozhodně málo. Dokonce stále více a více.

Napočítejte do čtyřiceti. Proč? Po každé necelé minutě na světě spáchá v průměru jeden člověk sebevraždu. Přes osm set tisíc jedinců se ročně rozhodne vzít si život. A co je horší, čísla se neustále zvyšují. Jak je to možné, když nám svět podle všelijakých průzkumů a politických prohlášení neustále kvete pod rukama? Nesmíme věřit všemu, co slyšíme. Celosvětová společnost se potýká s velkými problémy. Smutek a bolest vládne světu více než kdy předtím. Zákeřný fenomén jménem sebevražda bují. Nejvíce mezi mladou generací!

Muži vedou
Druhou nejčastější příčinou smrti lidí ve věku od 15 do 29 let je sebevražda. Nejčastěji končí životy na vláknech provazů, v dýmu po střelném prachu a hořké pachuti po pilulkách. V úmrtních listech sebevrahů převažují měsíce březen a duben. O konci se ve velké většině rozhodují muži. „V bohatších zemích světa si bere životy třikrát více mužů než žen. V chudších je poměr jeden a půl muže na jednu ženu,“ píší autoři příručky Předcházení sebevraždě ze Světové zdravotnické organizace. Podobně děsivý poměr panuje i v České republice.

Podle statistik sebevražd z roku 2013 se zabilo 1740 lidí, z toho osmdesát procent mužů a dvacet procent žen.

U pokusů, které mnohonásobně převyšují dokončené činy, nalezneme podobná čísla. Důvod není příliš složitý. Kdekoliv, kde funguje zažitý archetyp muže jako živitele rodiny, se klade větší společenský tlak na mužskou část populace. A jediným vysvobozením od tlačícího palce, když se nedaří roli hrát, bývá smrt.

Nedostatek peněz?
Finanční problémy jdou se sebevraždou ruku v ruce. Jenže za potížemi se skrývá něco mnohem děsivějšího. Deprese. Plíživý stín, který si nevybírá. Hezcí, oškliví, bohatí, chudí. Psychická porucha dokáže přepadnout každého. Stačí kombinace několika faktorů, a pomalý rozpad v podobě depresí se nasouká do hlavy napadeného. Proto se peníze ani například nešťastná láska nedají brát jako příčina sebevraždy. V přibližně devadesáti procentech straší na rameni sebevraha tento malý démon. Informace nabírá na děsivosti, když si uvědomíme, že depresemi trpí každým rokem větší část populace.

Neviditelný vrah
Sebevražda zapříčiněná depresí není nikdy impulzivní. Je pravda, že vše začíná jedním stěžejním zážitkem. Vždy jde však o dlouhodobý proces, kdy se člověk noří hlouběji a hlouběji do tmy. Pomalý úpadek duše okolí těžko registruje. Není nic intimnějšího než těžká deprese. Proto bývá naprostým šokem, když se dozvíme, že se ten a ten ve středu oběsil. Byl přece tak usměvavý a šikovný.

Nikdy se nesmí zapomínat na to, že nepoznáme zkaženost jablka, dokud do něj nekousneme.

Za největší problém považují psychologové to, že se deprese bere na lehkou váhu. Již jen samotné slovo se často používá nesprávně. Jeho sílu chápe jen člověk, který se ho zdráhá vyslovovat. Zná jeho pravou podstatu. Prvním krokem ke snížení úmrtí je zašlapání tabu spojeného s přiznáním si poruchy. O to se snaží nejedna organizace. I u nás! „Na Lince bezpečí můžeš mluvit o svých pocitech, ať jsou jakékoliv, tedy i o sebevražedných myšlenkách. Záleží nám na tom, abys mohl/a dostat ze sebe to, co tě tíží,“ nabízí své služby Linka bezpečí.

Neovladatelné hlasy
Samozřejmě se za sebevraždou skrývají i mnohé jiné neduhy. Někteří mají predispozice k tomu, aby se stalo něco špatného. Na sáhnutí si na život mají vliv i jiné psychické poruchy. V podstatě jakékoliv, kde člověk ztrácí půdu pod nohama. Život se vymyká kontrole mysli. Tím přichází jediná možná reakce. Druhou nejčastější poruchou spojenou se smrtí vlastní rukou patří schizofrenie. „Až šedesát procent postižených schizofrenií se pokusí alespoň jednou o sebevraždu,“ píše server Schizophrenia. U těžkých schizofreniků je mnohdy jediným řešením hospitalizace a dozor. Tajemné hlasy v hlavě dokážou zmanipulovat trpícího i k těm nejhrůznějším činům. Náchylní jsou i lidé s těžkou panickou poruchou.

Konec intimity
Stále však zůstává otázkou, proč se procenta neustále zvyšují. S velkou pravděpodobností má se vším spojitost obrovská medializace moderního světa. Noviny, televize a internet. Jsme vrženi do gigantického víru informací. Vše se pojí se vším. I když nemáme ve čtenářském deníku mnoho záznamů, přečetli a naposlouchali jsme toho více než generace před námi. Těžko třídíme pravdu od nepravdy. Postupně se ztrácíme. Mnohem jednodušeji se nás zmocňuje strach. Zároveň se otevřela komunikace s lidmi. Nadávat a ponižovat nebylo nikdy snazší. Výrazným příkladem posledních dní je dívka Katelyn Nicole Davis. Mladičká youtuberka se svěřovala se svými problémy celému světu a ten se jí za to vysmíval. Teprve dvanáctiletá dívka se proto rozhodla udělat věc, kterou nikdo předtím neudělal. Zbořila hranice intimity, která vždy sebevraždu obklopovala.

Obtočila si smyčku okolo krku, pronesla poslední slova a shodila stoličku. Vše v přímém internetovém přenosu.

Legální smrt
Nesmíme však zapomínat na to, že sebevražda může být i dobrou. I když by mnoho věřících nesouhlasilo, existují případy, kdy smrt z vlastní vůle přichází v úvahu. Lidé fyzicky trpící takovým způsobem, že život není ničím jiným než agonií, by měli mít legální možnost ukončit trápení. Ano, mluvíme o eutanazii. U nás sice není legální, ale stále se o ní jedná. Jde o příliš křehké téma, u kterého je potřeba vybrousit vše do formy nejdokonalejšího drahokamu. Ten by pak mohl přinést ten malý kousek světla do temných bolestivých koutů duše postižených nemocemi, které se neslučují s důstojným životem. I ve špatném se nachází vždy kousíček dobrého. Smrt není výjimkou.

Problematice psychických onemocnění se věnujeme v našem speciálním projektu Duševní zdraví. Zajímá vás například, jak se cítí člověk trpící depresemi nebo paranoií? Máme pro vás simulátory a mnohem víc. 

#Jan Uhlík

Mohlo by vás také zajímat: 2016: Rok, kdy jsme se začali smát vlastní mizérii