Když bylo Clemensovi necelých pětatřicet, spadl ze střechy svého domu. Z patnácti metrů rovnou na asfalt, rozdrtil si bederní obratel a příčně ochrnul. Každá závažná diagnóza zamává s lidskou psychikou. U Clemense to však bylo trochu jinak, po počáteční apatii se rozhodl obrátit svůj život vzhůru nohama a začít takříkajíc nanovo. Opustil svůj dosavadní styl života a někdy v tu dobu ucítil první reakci v levé noze. To ho namotivovalo soustředit se jen na svoji hlavu a přinutit svoje tělo k uzdravení. Za osm měsíců odcházel z lůžkového oddělení po svých. Desítky neurologů nad tím nechápavě kroutily hlavou.
Kuby, vystudovaný filmař, vzal po svém uzdravení kameru, štáb a začal cestovat po světě, hlavně do chudých zemí. Do zemí, kde často nejsou peníze na léky a nemocnice jsou výsadou vyšších vrstev. Zajímalo ho, jak se léčí v místech nepoznamenaných naším euroamerickým pohledem, kde lidé věří na úzkou vazbu mezi myslí a tělem. Na toto téma dodnes točí filmy, píše knihy a pořádá semináře po celém světě, kde mluví o své metodě samoléčby.
Všechno je to v hlavě
Jak se dokázal uzdravit? Vlastně to zní jednoduše. Nikdy si nepřipustil možnost, že by už nemohl chodit. Silou vlastní mysli dokázal v místě přerušení páteře převést signály z nervové sítě na lymfatický systém a vytvořit jakousi objížďku. To dokazuje, že nervový a imunitní systém jsou maximálně propojené, imunitní a nervová vlákna jsou v podstatě jedno a totéž.
Obratel má stále rozdrcený, míchu přerušenou, pravou nohu má částečně necitlivou, ale už přes pětadvacet let po úraze chodí.
Věří, že pro dva lidi se stejnou diagnózou nefunguje totožná léčba, protože záleží na konkrétní osobě a důvodech, které nemoc způsobily. S tímto názorem souhlasí i MUDr. Jan Šula, člen britské Královské lékařské společnosti, který se zajímá o výzkum využití peptidů.
Léčba neuropeptidy slouží k regulaci psycho-emociálních vztahů. Zkoumá se, jak jich využít třeba u pilotů stíhaček a kosmonautů – tam se leckdy nedá moc čekat, až se tělo hodí do pohody samo, ale je lepší jít mu naproti.
Neexistuje neléčitelná nemoc, jen neléčitelný pacient
Asi si říkáte, že uzdravit se chce přece každý. Ano i ne. Pacient často odmítne formu léčby, která se mu na základě jeho názoru nebo názoru jiného lékaře zdá nevěrohodná. Nebo třeba moc zdlouhavá. Sám pro své uzdravení není ochoten udělat víc než přijít do nemocnice a říci: „Vy jste lékař, vaší prací je mě uzdravit.“
Součástí léčby by podle Šuly mělo vždycky být i sezení s psychologem a odborníkem na výživu. Všechno totiž souvisí se vším.
„Když má někdo cirhózu jater, pošlu ho na ultrazvuk, na magnetickou rezonanci, na biopsii. K organickému se ale vždy pojí i psychické, čili proč pacient cirhotické obtíže má a jaký má dietní režim. Pošlu ho tedy i za nutricionistou a psychologem. Tyto tři složky, tedy organická část, výživa a psychologie, musí být v synergii.“
Zastavte se
Dobrým příkladem vlivu naší životosprávy a psychického zdraví jsou civilizační choroby, které si lidé způsobují často právě stresem a neschopností se zastavit z rozběhlého kolotoče povinností, které přece nemůžou počkat ani minutu.
Všichni mají z nemocí strach, ale málokdo už dělá něco pro své vlastní zdraví – a to ať už po stránce fyzické, či psychické.
Kdy jste si naposled lehli do trávy a snažili se mít v hlavě čisté NIC? Nebo šli domů pěšky místo toho, abyste spěchali na tramvaj, abyste tam byli co nejdřív a měli co nejvíc toho volna? Volna, které si neumíme ani užít? Dalším velkým činitelem je špatná strava. Zkuste si hlídat, odkud potraviny pocházejí. Je to o střídmosti, jíme často zbytečně moc a místo nekvalitních potravin ve velkém množství by nám stačila polovina těch kvalitních.
Podle doktora Šuly medicína řešící pouze hmotu došla na svůj konec a je potřeba začít brát v potaz i psychickou stránku každého pacienta. Medicínu je potřeba vnímat globálně, neuzavírat se v tom, že naše západní postupy jsou ty jediné správné. To, že něco neumíme prokázat, změřit nebo nacpat pod mikroskop, ještě neznamená, že to neexistuje. Koneckonců i blesky byly kdysi vnímány jako kouzla z nebes. A dnes je pro nás elektřina nejběžnější věc na světě. Neměli bychom tedy něco neuznávat jen proto, že k tomu aktuálně nemáme dostatečné vědecké vysvětlení. Protože za pět let už ho mít můžeme a budeme se chytat za nos.
Lidská psychika je komplikovaná a bohatá na nejrůznější zákoutí, o jejichž existenci často nemáme tušení. My jsme se do nich zevrubně ponořili a vytvořili pro vás speciální microsite včetně simulátorů několika psychických poruch. Vyzkoušejte si, jak duševně nemocní vidí svět a možná, že si budete umět lépe představit, čím procházejí…
Mohlo by vás také zajímat: Problémy se spánkem jsou s psychickým zdravím spjaté více, než si myslíte
