Správně fungující zažívací soustava je motorem celé bytosti. Nejenom s ohledem na získávání všech potřebných živin, ale i pro kvalitní společenský život. I když to může znít jako samozřejmost, není tomu tak pro každého. Když totiž střeva nefungují, jak mají, začne to negativně ovlivňovat všechny stránky života – pracovní, partnerskou i přátelskou. Jedinec se pak stává zajatcem střev. A od nich se odvíjí podoba jeho existence ve velkém lidském mraveništi. Po absolvování všech vyšetření bez jakékoliv diagnózy přichází jediná možná odpověď: IBS.
Nekomunikující orgány
IBS neboli syndrom dráždivého tračníku je porucha, u které se doposud nenašla přesná příčina vzniku. Za hlavní znak se považují časté trávicí potíže. Každé tělo na syndrom reaguje jinak, přesto stejně. U nemocných se nejčastěji vyskytují čtyři symptomy – akutní nadýmání, průjem, zácpa a zvracení. Vše provází menší či větší bolesti břicha.
Lékaři se prozatím shodují na teorii, že tyto problémy způsobuje špatná komunikace mezi mozkem a střevy.
A kdy taková situace nastává? Když je hlava přemožena stresem, tedy pocitem známého i neznámého nebezpečí, podvědomého i vědomého. Za jistých okolností zažívá toto špatné dorozumívání orgánů v podstatě každý. Nejčastěji v případě zásadních životních událostí, například důležité zkoušky ve škole a pracovního pohovoru. Jenže to není IBS. Porucha se totiž neváže jen na konkrétní stresové situace, které se dají logicky odůvodnit.
Pračlověčí instinkt
Další teorie o IBS totiž říká, že jde o pozůstatek instinktivního chování našich opičích předků. Když se tehdejší člověk vyskytl v nebezpečí, tedy v blízkosti reálného ohrožení života, naučilo se tělo v průběhu evoluce vyvinout instinkty pomáhající přežít. V takovou chvíli se napumpoval do krevního oběhu adrenalin, který zapříčinil přípravu organismu na situaci „přežij, nebo utíkej“. A součástí takové přípravy se pravděpodobně stala i nutnost vyprázdnění se. Jen si představte, že musíte utíkat, když potřebujete na záchod. A takový instinkt v sobě neustále máme. Dnes se už jen zřídkakdy dostáváme do situací, kdy jde opravdu o život.
Jenže člověk trpící IBS přestane mít nad tímto pudem sebezáchovy kontrolu.
„Naše racionální já se dostává do konfliktu s instinktivním já,“ řekl pro Vice Magazine ředitel institutu Behaviorální terapie New York doktor Robert Udewitz. Většinou se pak porucha naváže na konkrétní každodenní situace. Běžná činnost tak vytváří prostor pro předem očekávaný stres.
Co když!
Nejčastěji se IBS navazuje na přepravu. Jakoukoliv, kde není k dispozici záchod. Převážně tedy na autobusovou dopravu – na krátké i dlouhé trasy. „Kdykoliv se chystám na delší cestu autobusem, objeví se v mé hlavě hlas, který křičí: ‚Co když! Co když! Co když!‘ Nemám strach, že autobus spadne z útesu nebo do něj nabourá auto. Jediné, co mě děsí, je záchod,“ píše na svém blogu Dasbloggen.com Dan Baird trpící IBS. Porucha dokáže značně omezit, v horších případech i paralyzovat cestování a výletování, pokud chybí alespoň částečná kontrola nad možností návštěvy toalety. Mezi další nepřátele trávicího traktu patří i práce, školní lavice a posezení s přáteli.
Vesměs lze však říct, že IBS se může projevovat úplně všude.
Úzkostné trávení
Taková fáze již není čistě záležitostí prvotních obtíží, za kterými většinou stojí pouze špatné stravování a slabá odolnost vůči stresu. Když se syndrom dráždivého tračníku naváže na konkrétní situace, mluvíme již o úzkostné poruše. Pouhá představa, že člověk bude muset být na místě, kde hrozí střevní potíže, vyvolává úzkosti. Kvůli nim pak dochází k cílenému vyhýbání se nebezpečí. A postupnému odlučování se od společenského života. Vše může dojít až do bodu, kdy se za jediný bezpečný prostor považuje pouze domov. U nejhorších případů se přidruží i panické ataky.
A co dál?
Při podezření, že trpíte IBS v jakékoliv podobě, vám zbude několik řešení. Prvně se nechat vyšetřit odborným lékařem v oblasti gastroenterologie. Pokud doktor nic nenalezne, budete se muset pokusit o změnu životního stylu – více pohybu, zdravé jídlo a tekutiny. Takovou poučku však naleznete v podstatě u každé poruchy, která nemá konkrétní řešení. Přesto to za zkoušku stojí. Posledním krokem je boj se stresem.
Pokud došlo k vyloučení nemocí spojených se zažíváním, zbývá už jen hlava.
Svépomocí bojovat se syndromem zajisté lze, avšak jen těžko. Skrývat potíže před ostatními akorát zvyšuje intenzitu úzkostných stavů, svěřit se blízké osobě pomůže k odhodlání vyhledat pomoc u psychologa. „Dostatek znalostí o této nemoci je hodně důležitý, ale psychická podpora a porozumění jsou také podstatné,“ informuje web CojeIBS.cz, který slouží jako hlavní zdroj informací o syndromu v České republice. Jako nejúčinnější zbraň se momentálně považuje KBT terapie, tedy kognitivně-behaviorální terapie. Ta se všeobecně zaměřuje na narušení špatných myšlenkových pochodů vedoucích k různým problémům, kam spadají i úzkosti a IBS. Stále jde jen o tělo. Naše tělo. Nic není ztracené, kontrolu lze získat zpět, i když to nebude záležitost dvou týdnů!
Nemoci nechodí po horách, ale po lidech. I když se na ně předem nejde úplně připravit, něco málo se udělat dá… Dali jsme pro vás do kupy speciální microsite s názvem Kolik stojí zdraví. Přečtěte si, jak dlouho trvá průměrná pracovní neschopnost, na jakou podporu od státu máte nárok, když dlouhodobě onemocníte a ve které nemocnici najdete nejlepší specialisty na různé neduhy.
