Nejprve zpracujte své vlastní pocity. Zamyslete se nad tím, co udělá odjezd dítěte na delší dobu s vámi samotnými, jak se projeví v rodině a jak jste jej schopni prezentovat své ratolesti. Jestli to bude lítostivou intonací, kdy vám samotná situace připadá nekomfortní, nebo jestli ji naopak vítáte. Pojďme si to ale probrat dopodrobna.
Nejsem jen tvoje máma a ty nejsi jen moje dítě
Děti je třeba dlouhodobě připravovat na to, že rodič má také vlastní život. Děti nejsou naše součást, ale jsme dvě rozdílné, samostatné jednotky. Proto bychom měli našim potomkům představovat různé role, které ve svých životech zastáváme. Průběžně děti seznamujte s tím, že nejste jen jejich rodič, ale i něčí kamarádka a partnerka. Stejně tak má dítě samostatnou roli dítěte, vnoučete nebo účastníka táboru. Při přípravě na odloučení je dobré právě tyto samostatné role zdůraznit.
Jako rodič můžete vyzdvihnout, že je vaše dítě také výborný táborník, skvělá vnučka nebo šikovná tanečnice, a proto jede na taneční tábor. Zároveň můžete poukázat na své další role, kdy dítěti vysvětlíte, že například i vy sama jako jeho matka jste zároveň „kamarádkou tety Evy“, a proto s ní chcete strávit nějaké to společné odpoledne. U konkrétních kompetencí si s dítětem ukažte, že každá z nich potřebuje určitý čas.
Ročnímu dítěti to samozřejmě budeme podávat jinak než čtyřletému. U opravdu malých dětí se zaměříme spíše na to, abychom zdůraznili, že maminka se vrátí a babička se na ně moc těší. Při tom je dobré sondovat, jak se mu v daném rodinném prostředí líbí.
U dětí starších tří let už můžeme pracovat s jednotlivými rolemi a sledovat, jak na ně dítě reaguje. Toto pochopení však není otázkou jednoho týdne, ale spíše měsíců nebo let, kdy dítě vidí, že rodiče rádi chodí cvičit, malují nebo si čtou. Zkrátka potřebují čas i sami pro sebe.
Podporujte rozvoj dětských kompetencí
Na delší odloučení pomůže dítě připravit právě prožití a pochopení svých vlastních kompetencí. Nechte ho například, aby si samo zabalilo kufr a vybralo si, co si s sebou vezme. Rodič to samozřejmě může zkontrolovat nebo říct, co by dítě nemělo zapomenout, ale zároveň ho při tom ujistit, že svůj samostatný pobyt hravě zvládne. Zde je dobré dát dítěti prostor, aby si samo vybralo, co mu v tom pomůže, ať už jde o oblíbeného plyšáka, nebo knížku na čtení před spaním.
Kompetence u dětí opět nevytvoříme během jednoho týdne, ale je třeba na jejich budování pracovat dlouhodobě. Například čtyřleté dítě už může mít vlastní peněženku a v ní dvacetikorunu na lízátko. Naučí se tak, že když má peněženku, může si lízátko samo koupit. Stejně tak, že když má nový kufr, může s ním někam vyrazit. Rodiče by měli obecně v dítěti podporovat pocit, že se jedná o jeho vlastní akci, se kterou si s přehledem poradí. Maminka ani tatínek mu nebudou stále v patách zjišťovat, jak se mu daří, protože na tábor či k babičce jet chce a bude se mu tam líbit.
Pobyty prodlužujte postupně
Určitě se od začátku zaměřte na to, aby mělo dítě určitou časovou představu. Úplně poprvé není vhodné ho odeslat pryč na celý týden. Lepší je začínat postupně – přespáním ve školce, samostatnými kroužky, časem stráveným v družině nebo přespáním u kamarádů. Potom rodič může říct: „Podívej, tohle všechno jsi zvládl, takže tři dny u babičky budou hračka,“ nebo: „Když jsi zvládl tři dny u babičky, proč bys nezvládl pět dní na táboře?“ Při každém návratu by měl rodič zdůraznit, jak je dítě šikovné, a vyzdvihnout, co se naučilo.
Před odjezdem s dítětem také komunikujte o člověku, který ho přebírá, a rozhodně byste s ním měli mít předem vytvořené vazby. Jinými slovy vědět, komu dítě předáváte na táboře, u babičky či u tety, protože to jsou opět lidé s určitými kompetencemi, které můžete před dítětem vyzdvihnout.
Dejte dítěti na vědomí, že mu vždy „kryjete záda“
Hodí se také zdůraznit, že i babička mu může říct, co a jak má a nemá dělat. Pravděpodobně to nebude stejné jako s rodiči, ale to nevadí, protože rodiče se s ní vždy na všem mohou domluvit. To samé platí i na táboře, kde budou i další děti a řada vedoucích, kteří se o něj postarají. Přesto byste svému potomkovi měli připomenout, že i když s ním nejste, stále mu „kryjete záda“.
Náročněji odjezd samozřejmě prožívají děti, které se neosamostatňovaly postupně. Pokud se na delší samostatný pobyt chystají úplně poprvé, zkuste si udělat přípravný měsíc. Dítě tak zjistí, že s jeho odchodem i příchodem je všechno v pořádku a jeho vztah s rodičem to neovlivní. Mění se ale vědomí, že to dítě zvládá. To je ta pro něj důležitá informace.
Rodiče by na sobě také měli vždy dát znát, že se jim stýskalo. Dobré je si při vítání také společně říct: „Podívej se, jak jsme to společně zvládli.“ Příště se tak můžete pustit zase o něco dál.
Rozlučte se krátce a jasně
Při loučení s dětmi byste se měli vyhnout plačtivým nebo dojemným scénám a měli byste mu dát dostatečný prostor. Ten by ale zároveň měl mít pouze takovou velikost, aby dítě nemělo možnost vrátit se zpátky a loučení tak oběma znesnadnit.
Konec by měl být jasný. Když například svou ratolest odvezeme k babičce a rozloučíme se s ním, už tam nezůstáváme „ještě na kafíčko a bábovku“. Na táboře mu můžeme pomoct odnést věci do chatky, ale pak se loučíme a odjíždíme. Každé protahované loučení zbytečně zvyšuje náročnost situace pro obě strany. Vše se opět odvíjí od věku dítěte a toho, jak ho rodič zná. U některých dětí jsou citové projevy výraznější, kdežto jiné více hrají hrdinu. To vše jsou ale emoce, které se děti musí naučit zvládat.
Tajný tip na závěr!
Každý z nás, dospělí i děti, jsme jedineční a potřebujeme jiné podmínky pro zvládnutí nových situací. Nenechme se odradit prvním neúspěchem.
Autor fota: Pexels.com
