Na tuhle „dovolenou“ jsem nastoupila rovnou ze školy. Dvacátého prvního září jsem udělala státnice a dvacátého devátého se mi narodil syn. Ten sotva tříkilový uzlíček mi obrátil život vzhůru nohama. Jenže i to, co je vzhůru nohama, se může stát stereotypem. Dny se podobaly jeden druhému: kojit, přebalovat, chovat, hrkat chrastítkem, zpívat, uspávat, chodit na procházky s kočárkem, mezi tím tak mimochodem nakupovat, vařit, prát prádlo (pardon, jen dávat do pračky a zase ho z ní vyndávat), skládat prádlo a uklízet.
Bylo to krásné. Ale brzy toho bylo dost.
Nejkrásnější období v životě ženy…
… jak se o mateřské dovolené často mluví, sestává do velké míry z činností, které se snadno můžou stát ubíjející rutinou bez vyhlídky na změnu – udržovat domácnost je potřeba pořád. Ženy jsou zpravidla zvyklé péči o domácnost a děti zvládat samy. K tomu se v nesprávný moment může přidat i nepochopení partnera, který odchází do zaměstnání a vrací se z něj s pocitem, že matka, která je doma s dítětem, v podstatě nic nedělá. Já jsem měla štěstí: můj muž brzy pochopil, že trousit poznámky o tom, jaká to musí být pohoda trávit celý den doma, je jako tančit v minovém poli.
Vyhořet můžete i v případě, že věčně jen udržujete teplo rodinného krbu
O vyhoření jsme byli zvyklí slýchat hlavně v souvislosti s vrcholovými manažery, ale postupně se o téhle diagnóze mluví i v souvislosti s matkami na plný úvazek. I matky na mateřské dovolené totiž můžou podlehnout totálnímu vyčerpání, potýkat se s nedostatkem motivace nebo trpět negativními emocemi. Neřekla bych, že jsem přímo vyhořela, ale jak syn rostl, měla jsem pořád intenzivnější pocit, že mi něco chybí. Že být jen doma a celé odpoledne dělat “kutululů”, není úplně ono.
Co je syndrom vyhoření: Termín „vyhoření“ poprvé popsal v roce 1974 americký psychoanalytik německého původu Herbert Freudenberger. Napsal o něm článek Staff burnout, z čehož je patrné, že šlo hlavně o vyhoření profesní. Jeho příčinou byl podle Freudenbergera chronický stres vycházející z pracovní činnosti, který může být doprovázen další zátěží z osobního života a sociálního okolí. Profese, ve kterých k vyhoření dochází, jsou charakteristické vysokými nároky na výkon, bez možnosti delší úlevy a závažnými následky v případě omylu. Při bližším ohledání zjistíte, že tohle všechno má i mateřská.
Jsem divná jenom já?
V roce 2014 Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN provedla studii na téma “Stres, deprese a životní styl” a ukázalo se, že syndromem vyhoření se cítí ohrožen každý třetí Čech. U každého pátého lze dokonce pozorovat intenzivní projevy vyhoření. Studie sice neuvádí, kolik ze skupiny „každý třetí a každý pátý Čech“ bylo matek na mateřské, ale i tak je fajn vědět, že v tom člověk není sám.
Jak se syndromu vyhoření vyhnout?
Největší potíží na mateřské byl nedostatek času. V prvních měsících jsem se od svého drobečka prakticky nemohla (a ani nechtěla) hnout. Jak ale rostl, začalo mě lákat mít zase nějaký čas pro sebe. Muž naštěstí ocenil moje snahy sportovat a když jsem si šla zaběhat, s radostí a otcovskou láskou se angažoval v péči o syna. V kolotoči mateřských povinností zní tahle rada jako jedna z těch nad zlato, ale vážně pomáhá: matky na mateřské by se aspoň pár hodin týdně měly věnovat nějaké činnosti, která s rodinou nemá nic společného. Každému podle jeho gusta: tlachání s kamarádkami, sport, návštěva kina… všechno se počítá.
Mohlo by vás také zajímat: Dopřejte dětem nudu, radí psychologové
Vrátit se do práce není zločin
Někdo si mateřskou dovolenou užívá a rozhodně by neměnil. Rovnou se přiznám, že já jsem z kategorie měničů. Jít si dvakrát týdně zaběhat mi prostě přestalo stačit. Takže když bylo synovi 15 měsíců, našla jsem si poloviční úvazek v reklamní agentuře. Skoro všechno, co jsem vydělala, padlo na hlídání, ale zachovat si duševní zdraví bylo k nezaplacení. Po nějakém čase jsem znovu otěhotněla a když se mi narodila dcera, říkala jsem si, že se do práce rozhodně nepohrnu tak rychle jako s prvním dítětem. Tohle přesvědčení mi vydrželo přesně 18 měsíců.
Kdo vyhoří nejsnáz?
V Holandsku pozorovali po dobu osmi let různé skupiny žen. Překvapivým závěrem výzkumu bylo, že matek, které zůstávaly v domácnosti, a pracujících matek vyhořelo ve sledovaném období shodně 8 %. Nakonec se ukázalo, že syndromem vyhoření trpí nejčastěji ženy, které jsou single. Mezi všemi single ženami je v Holandsku 15 % těch, které se se syndromem vyhoření potýkají. Kladou na sebe přehnaně vysoké nároky, pracují od nevidim do nevidim a jejich stereotyp nenabourávají ani děti, ani partneři. Jakkoliv můžou být někdy otravní.
Pestrost nad zlato
Dvě malé děti, domácnost a práce (i když jen na zkrácený úvazek) mi občas dávají dost zabrat. Vlastně mám pocit, že permanentně jen hasím nějaké požáry. Zároveň ale cítím, že díky kombinaci „starám se, hraju si, pozoruju, nakupuju, uklízím, vařím a pracuju“ mám k vyhoření (snad) dost daleko.
Hrozí vám syndrom vyhoření? Zkuste si náš test!
[viralQuiz id=6]
