Pro laika, tedy člověka, který má to štěstí, že o hnutí incelů neslyšel, je z toho dohromady srozumitelný jenom masový vrah Elliot Rodger, který v roce 2014 v Kalifornii zastřelil 6 lidí a vážně zranil dalších 13. Ten se také identifikoval jako Incel – člověk žijící v „nedobrovolném celibátu“ (involuntary celibate).
Za všechno může systém
Nyní už jistě víme, že pětadvacetiletý Minassian členem této „subkultury“ či následovníkem této ideologie byl. Je to tedy podruhé v krátké době, co tato skupina ze svých hlubin vyplivla masového vraha. Kdo jsou vlastně incelové? Název už jsme rozebrali: jedná se o jedince, kteří se domnívají, že jsou odsouzeni k nedobrovolnému celibátu (to, že se jedná o oxymóron, s dovolením přejdeme). V naprosté většině se jedná o muže ve věku 20–35 let, kteří buď sexuální zkušenosti nikdy neměli, nebo již velmi dlouhou dobu neměli partnerku. Svou situaci odůvodňují s překvapující upřímností: považují se za příliš stydlivé, ošklivé, malé, chudé, nudné osoby. Tyto premisy by mohly vést ke kultu zlepšování a zušlechťování sebe sama. Mohly by vést k bezhlavé kulturistice, snaze o rozšíření obzorů nebo jako kariérní motivace. Místo toho se ale incelové téměř výlučně rozhodli spolknout „černou pilulku“.
Vidí to tak, že jejich neúspěchy v osobní rovině pramení ze systémové diskriminace mužů, zlomyslnosti a krutosti žen a v neposlední řadě z ženské emancipace.
Mohlo by vás také zajímat: Za vaše nevydařené vztahy mohou vaši rodiče! Jak to?
Kam čert nemůže…
„Koho proboha napadlo dávat ženám volební právo?“ rozhořčují se na svých fórech, na 4chan, Redditu nebo Incel.me. ,,Všechny ženské jsou kruté bestie. Sama je šeredná a tlustá, a stejně mi nedá.“ „Chtěl jsem se alespoň pomazlit. Ale ona samozřejmě utekla za prvním Chadem, kterého viděla. Pitomá husa, Stacy.“ Chad je podle incelů muž, který přes „krutost systému“ vede aktivní sexuální život. Stacy je pak žena, která nad incely ohrnuje nos a „radši se nechá znásilnit Chadem, než aby se mnou navázala oční kontakt.“ Pubertální výkřiky, řeknete si. Latentní fašismus a bezzubá primitivní misogynie. Jenže incelové si svou „revoluci“ nejen představují, ale, jak vidno, jsou ochotni v jejím zájmu i konat. A platí za to desítky lidí.
Ženské povinnosti
Poslední dva týdny jsem se hrabal v incelských análech. Jedná se o zkušenost matoucí i depresivní. Jakkoliv se weby jako Incel.me oficiálně distancují od projevů misogynie a násilí, jejich uživatelé s těmito prohlášeními evidentně nesouhlasí. „Jak byste nesli to, kdyby se prezidentkou USA stala žena?“ „Inspiroval bych se u Harveyho Oswalda.“ (pozn. redakce: střelec, který zavraždil J. F. Kennedyho). Nebo: „Ženy mají povinnost muže uspokojovat. Všichni máme nárok alespoň na ošklivou holku.“ „Jediné skutečné znásilnění je znásilnění panny. Všechny ostatní si to zaslouží.“ Uf.
Dle jejich světonázoru za všechny jejich útrapy může ženská emancipace a sexuální revoluce, která „destabilizovala sexuální trh“.
Ženy všech „úrovní“ (incelové používají škálu 1–10) si podle nich snadno nacházejí sexuální partnery, což vede k tomu, že zatímco „devítkoví a desítkoví“ muži se v sexu utápějí, zbytek živoří. Prostý pohled z okna na desítky a stovky párů, které za ním denně vídají, jim tento světonázor ani v nejmenším nenabourává. Jaké je tedy podle nich východisko?
Filozofie dle Matrixu
Incelové se dělí do několika skupin, všichni ale filozoficky spadají do jedné ze tří ideologických větví, terminologicky inspirovaných, jak jinak, Matrixem. Ti, kteří si „vybrali modrou pilulku“, jsou možná ještě spasitelní. Považují se za oběti osudu nebo štěstěny, neobdařené fyzickou krásou nebo šarmem. Domnívají se ale, že pro ně existuje naděje, že někoho jednou uloví na svůj charakter nebo bohatství. Většinou nesouhlasí s představou nějaké systémové diskriminace a celibát berou jako svůj osobní problém. Červené pilulky už celou situaci jako své systematické zneužívání vidí, ale stejně pomýleně věří, že se dá systém obejít.
Techniky „balících umělců“, plastická chirurgie, nebo dokonce znásilnění jsou pro ně legitimními metodami.
Do nejhlubších zákoutí lidského neštěstí a šílenství se ale dostaneme s černou pilulkou. Blackpillers se považují za zrůdy, podlidi a hříčky zlomyslné přírody. Domnívají se, že v současné společnosti prakticky nemají naději nejen na romantické vztahy, ale ani na přátelství nebo prosté lidské uznání. Jejich jediným východiskem je tak, jak to sami vidí, revoluce. Jak ostatně psal sám Minessian: „Vzpoura incelů právě začala.“
Odmítnutí bolí každého
A právě v jeho podobě máme poslední děsivou připomínku toho, jak daleko může toto násilí zajít. Měli bychom se bát obrovské vlny incelovského terorismu? Ne. Měli bychom je izolovat, ponižovat, zesměšňovat pro jejich problémy? Také ne. A měli bychom s nimi soucítit a snažit se jim pomoci? Psychiatři tvrdí, že také ne. Schopnost vyrovnat se s obtížnými životními situacemi je jedním z nezbytných životních předpokladů. Všichni jsme někdy byli odmítnuti a následkem toho nešťastní. Odvozovat z toho ale konspirační teorie není nejzdravější řešení. A o zdraví incelů i jejich smyšlených nepřátel by nám mělo jít především.
Lidská psychika je komplikovaná a bohatá na nejrůznější zákoutí, o jejichž existenci často nemáme tušení. My jsme se do nich zevrubně ponořili a vytvořili pro vás speciální microsite včetně simulátorů několika psychických poruch. Vyzkoušejte si, jak duševně nemocní vidí svět a možná, že si budete umět lépe představit, čím procházejí…
Přečtěte si také: Muži taky mají přechod. Akorát o něm nemluví. Protože se stydí
