Obecně se projev hypochondrie popisuje jako úzkostný strach o vlastní zdraví. Koneckonců všichni to známe z literatury a kinematografie. Pud sebezáchovy patří k několika základním instinktům, které nás motivují k životu. S nadsázkou by se dalo říci, že mnozí z nás jsou tak trochu hypochondři. Podíváme-li se do výpisu symptomů této psychické poruchy, nalezneme tam tak běžné výjevy ze všedního života, jako je obliba vitaminových doplňků, přehnaný zájem o alternativní medicínu, zvýšená pozornost vůči projevům vlastního těla…
A kdo by také pod tlakem módních vln hypochondrem nebyl, když jeden rok jsme všichni překyselení, a sotva se odkyselíme, jsme zase plní parazitů…
V dnešním světě každé píchnutí něco znamená a dohledávání příčin se i díky internetu stalo již lidovým zvykem. Avšak jak se stane, že náš pud sebezáchovy přeroste do takového rozměru, že snižuje kvalitu samotného života?
Kde se bere hypochondrie?
Podle psycholožky Heleny Bezděkové může hypochondrii vyvolat široké spektrum příčin. Většina z nich má často společného jmenovatele, kterým je dětství. Jednou z nich může být například nedostatečný nebo naopak příliš velký zájem o dítě. „Děti někdy neumí vyjádřit své pocity, když se rodiče hádají nebo jim ubližuje spolužák ve škole, ale vyjádří je tělem, například je začne bolet bříško, mají teplotu. Rodiče se pak s lékaři pustí do hledání příčin a do léčby. Někdy se psychických příčin nedoberou, a když se situace opakuje, dítě se nemusí naučit porozumět svým emocím, ale upevní si vzorec, kdy pozornost, lásku a péči získává tím, že je nemocné.
K hypochondrii může vést také příliš ochranitelský či hypochondrický rodič. Dítě se prostě naučí, že je normální se příliš zaobírat svým zdravím a obávat se bakterií a virů, které číhají v tomto nebezpečném světě.“
Další příčinou, dodává psycholožka, může být vážná nemoc nebo úmrtí blízkého člověka, nejčastěji důležitého člena rodiny.
Tyto události se mohou stát traumatem a mohou člověka tak vystrašit, že se začne snažit dělat všechno možné, jen aby jeho a blízké nepotkalo totéž. Že se často jedná o podvědomou snahu upozornit na sebe, potvrzuje i PhDr. Miloslav Hrubý, který navíc říká, že se jedná o poruchu osobnosti, při níž hraje důležitou roli pocit nepřijetí okolím.
Nevěřili mu. Umřel
Hypochondr je přesvědčen o své nemoci jakéhokoliv druhu. Projevy bývají různé. Ať už je to panická hrůza z všudypřítomných patogenních mikroorganismů, neustálé přeměřování tělesné teploty, či takové extrémy jako utkvělá představa plesnivění vlastních orgánů, hypochondrie se nepovažuje za smrtelnou nemoc. Přesto existují i případy, kdy byla příčinou úmrtí. Jedním z nich je nevědomé předávkování prášky nebo, jak řekl Moliére: „Téměř každý člověk umírá na své léky, ne na svou nemoc.“
Druhým vyskytujícím se případem je paradox, kdy člověku sužovanému hypochondrií skutečnou nemoc již nikdo neuvěřil a jejímž následkem zemřel. Zároveň si osoba pod neustálým tlakem stresu až úzkosti ze své domnělé nemoci reálnou nemoc či zdravotní poruchu přivodit může.
Příznaky hypochondrie:
- Nervozita
- Úzkost
- Nespavost
- Deprese
Jak se zbavit hypochondrie?
Tak jako u mnoha jiných psychických poruch je i léčba hypochondrie běh na dlouhou trať. Názory i výsledky uvádějí mnoho možností, jak se s hypochondrií vyrovnat. Nejdůležitější je léčba úzkosti a strachu, které jsou v pozadí hypochondrie, dvěma způsoby, které se vzájemně doplňují. Psychiatr obvykle předepíše psychofarmaka, která úzkost snižují. Druhým pilířem léčby je psychoterapie, během níž se klient učí vytvářet funkčnější vzorce chování, pracovat se svou úzkostí a má možnost dobrat se zážitků z minulosti, které k hypochondrickému chování vedly.
U mírnějších potíží někdy postačí nalezení příčiny na terapeutických sezeních a verbalizování svých pocitů.
Další podpůrné strategie jsou sport či jiná pravidelná fyzická aktivita. Člověk pak získává nejen pocit vlastní vitality, ale také odkloní pozornost od své hypochondrie. Na podobném principu funguje i doporučení pořídit si domácího mazlíčka.
S humorem jde všechno!
I když určitě tuto poruchu nelze zlehčovat, příběh ze života vypráví o tom, jak se postižený člověk zbavil hypochondrie humorem. Začal si dělat ze svých úzkostných stavů legraci při vyprávění svým blízkým. Humorem se k hypochondrii stavěl i slavný český lékař a spisovatel MUDr. Svatopluk Káš: „Je pozoruhodné, jak málo navštěvují hypochondři zubní lékaře.“ Humor si ovšem mohou dovolit pouze samotní hypochondři, výsměch či zlehčování ze strany druhých osob vede pouze k uzavření se do sebe a prohloubení problémů. Důležitým faktorem je ovšem ochota uzdravit se a nahlédnout na skutečné příčiny svých potíží.
Duševní nemoci sice nejsou na první pohled vidět, ale životy komplikují často mnohonásobně víc, než ty tělesné. Lidské psychice a jejím zákoutím se věnuje naše speciální microsite o duševním zdraví, kde najdete celou řadu zajímavých dat a můžete vyzkoušet simulátory těch nejznámějších psychických poruch. Chcete vědět, jak vidí svět člověk trpící paranoií nebo schizofrenií? Směle do toho.
Bude vás také zajímat: Lenoši nebo chudáci? Patří dyslexie mezi vyprázdněné pojmy?
