Jedna z tradičních zásad, kterou do adventu vnesli irští kněží po celém křesťanském světě, je předvánoční postní stravování. Na první pohled se muže zdát nelogické omezovat se v chladných měsících ve stravě, ale důvody tohoto zvyku jsou pragmatické. Střídmější strava totiž odlehčí nejen hlavě, ale také trávicímu traktu, který čeká sváteční nápor.
Půst aneb Vezměme to zlehka
Adventní potraviny jsou ve velké míře přirozeně zastoupeny v tzv. zdravé stravě. Kapra nebo čočku zná dnes jako vánoční jídlo každý. Nejsou to však jediné možnosti, chce-li se člověk postit. Například tradiční surovinou byl vždy hrách, který má z místních plodin nejkomplexnější spektrum bílkovin. Pohanka podporuje cévní systém, ryby jsou zase dobrým zdrojem omega kyselin, které umí významně podpořit mozek. Ryby totiž nebyly považovány za maso, a tak se během půstu konzumovaly ve vyšší míře. Ale pozor, pro větší spotřebu se nehodí mořské a dravé sladkovodní ryby. Ty obsahují vysoké množství rtuti, která se v těle dokáže kumulovat a způsobit zdravotní komplikace. Maso bylo během adventu na černé listině, stejně jako alkohol. Dokonce ani mléčné výrobky do půstu nepatřily (kromě másla). I to má svou logiku, kromě toho, že mléko ochlazuje organismus, díky náročné stravitelnosti také utlumuje metabolismus. A nejen to, mléko je známé tím, že zahleňuje.
Hleny jsou živnou půdou pro sezonní nemoci, a tak omezení konzumace mléčných výrobků může přispět k prevenci před nastydnutím.
Oblíbenou složkou postního menu byly ořechy. Ty jsou plné energie, zdravých tuků, ale také bílkovin. Řeč je o ořeších vlašských, lískových a mandlích. Mandle a mák, které byly častou ingrediencí sladkostí, jsou navíc plnohodnotným zdrojem vápníku. Zbytek dnes běžných skořápkových plodů nebyl dříve dostupný. Významná byla také kořenová zelenina a cibuloviny. Svůj univerzální užitek měla jídla připravována z obilovin, jako je notoricky známý kuba či kroupy v podobě přílohy. Obiloviny svým aminokyselinovým spektrem vhodně doplňují luštěniny. A nebojte, po pravidelné konzumaci odezní i příslovečné nadýmání.
Přečtěte si také: Nebožtíci u stolu, posvátná polena, muchomůrky, sláma a kopí. Hurá, Vánoce!
Adventní svíčky jako návod k vlastní inventuře
Počet i význam svíček na adventním věnci prodělal bouřlivý vývoj. Stejně tak i povaha adventu. Původní pojetí předvánoční doby bylo rozděleno na dva tábory. První se snažil po duševní stránce člověka očistit a optimalizovat vývoj směrem ke Kristu. Ten totiž mohl každé Vánoce kdykoliv přijít v tzv. druhém příchodu Spasitele. Může to znít poněkud myticky, avšak jednalo se o snahu přiblížit se vlastním počínáním stavu, kterým byl tehdy předobraz Krista. Druhý tábor chápal advent jinak a možná pohodlněji. Advent byl zde totiž dobou, kdy se oslavovalo zrození Ježíše. Předvánoční doba měla veselý ráz (samozřejmě v mezích křesťanských zákonů). Základnou tábora byl Řím, proto šlo o oficiálnější pojetí. Postupem času se tyto dva směry smísily a dnes má v křesťanství advent dvě fáze. První dva týdny jde o očistu, další dva týdny jsou v popředí oslavy, a tak pozdější doba adventu odměňuje člověka za snahy v době předchozí.
Psychologický kladný efekt systému odměn není nic nového, ale čeho se podle liturgie má člověk držet, aby prosinec zvládl bez duševní újmy?
Každá svíčka má své jméno
V každé nedělní svíčce je obsaženo téma k vlastnímu zpracování. První svíčka nese název Naděje. Člověk by si měl uvědomit, jaký je vůbec význam klidu a k čemu samotný klid využít. Nazývá se také Svíčka patriarchů. To proto, že světská vládnoucí složka by alespoň v tento čas neměla mít moc nad pohodou. Tu má člověk na první adventní neděli začít pěstovat. Klid se stává neochvějným a pro příštích pár týdnů je radno žít svůj ráj na Zemi. Naděje zažehává další svíčku. Ta se jmenuje Mír. Zasvěcená je prorokům, kteří zvěstovali příchod Spasitele. Introspekce nabádá ke smíření a přijetí sebe samotného. Třetí svíce představuje vzájemnost a přátelství. V tuto chvíli nastává radostná fáze adventu. Čtvrtá svíčka a neděle (letos 24. 12.) jsou zasvěceny lásce. Stejně tak se svíčka jmenuje, říká se jí však také andělská. Patří Panně Marii a novorozenému Ježíši, novým začátkům. Někde se můžete setkat i s pátou svící, ta se zapaluje o Štědrém večeru. Jmenuje se Kristus.
Znamená světlo světa, tedy alespoň toho vlastního. Obsahem témat si již musí projít každý sám.
Meditace na předpis
Závěrem přichází na řadu obyčej, jehož význam dneska dosáhl jisté profánnosti. Adventní čas měl být zejména prostorem pro modlitby a meditaci. Ale ruku na srdce, kolik z nás tento zvyk dodržuje. Stále častěji se můžeme setkávat s vědeckými studiemi, které potvrzují prospěšný význam meditace. Skrumáž výsledků ukazuje, že meditativní stavy, kdy mozkové vlny dosahují stavu alfa, jsou prospěšné nejen pro naši psychiku, ale také mají značný pozitivní vliv na fyzické zdraví. Při alfa stavech se totiž v těle spouštějí autokorektivní procesy. Neurověda navíc zjistila, že modlitba aktivuje stejná mozková centra jako meditace, efekt modlitby a meditace je tedy obdobný. Vědci rovněž uveřejnili, že kolem meditujícího narůstá koncentrace fotonů (mikroskopických světelných částic). Důvody tohoto mysteriózního jevu však ještě nejsou známy.
Tipy z receptáře našich pradědů jsou jednoduché a účelové. Je jen na nás, zda nějakou radu vyzkoušíme. Výsledkem by však mělo být se v předvánočním utkání nezbláznit a v té prosincové tmě dokázat rozsvítit nejen stromeček, ale i svou duši i tělo.
Nemoci nechodí po horách, ale po lidech. I když se na ně předem nejde úplně připravit, něco málo se udělat dá… Dali jsme pro vás do kupy speciální microsite s názvem Kolik stojí zdraví. Přečtěte si, jak dlouho trvá průměrná pracovní neschopnost, na jakou podporu od státu máte nárok, když dlouhodobě onemocníte a ve které nemocnici najdete nejlepší specialisty na různé neduhy.
Mohlo by vás také zajímat: Dělají rodiče správnou věc, když svým dětem tvrdí, že existuje Ježíšek?
