Je spousta budov, které ač třeba průměrné, svou funkci plní a esteticky nevadí. Zvykli jsme si na ně. Pak je ovšem dost takových, kterým se nepodařilo jedno ani druhé. A ty by měly zmizet. Požádali jsme architekta, aby nám sestavil seznam těch nejhorších budov, kterým by slušel rozsudek smrti.
Obecně největší problém u nás nepředstavují jednotlivé stavby, ale náš přístup k veřejnému prostoru. Proč například stále vznikají ulice, na kterých není místo pro pěší? Platí to pro městská centra i pro nově vznikající satelity kolem nich. A co třeba takové ty slepé neuličky nebo nesmyslné množství malých kruhových objezdů. Máme holt, co chce trh! Člověk ať si zvykne.
U domů leží většinou kámen úrazu v estetice, pokud není nadčasová. Anebo selhává jeho městotvorná funkce. Využití i ošklivých domů se najde skoro vždycky, jenže domy by měly mít pokoru k místu, kde stojí! To neznamená, že bychom měli na stejném místě stavět znova a znova už jen repliky v okolí existujících budov. Důležitým faktorem je měřítko. Příliš velký, široký nebo vysoký objekt je v daném místě potřeba pořádně odůvodnit.
1. Hotel Don Giovanni, Praha
Jednou z takových staveb je určitě hotel Don Giovanni ve stanici metra Želivského. Nejenom, že vypadá jako dort, ale ještě k tomu je tak veliký, že ho máme hezky šanci vidět odkudkoli v Praze. V rámci místa ničemu nepomáhá jako jiné hotely, které mají například stanici metra obsaženou v sobě (popřípadě k tomu ještě obchodní pasáž nebo obráceně). Nic. Žádná vazba na okolí. Vyjdete z metra a tenhle barák je vám totálně k ničemu. Unikátní příklad budovy, která není městotvorná.
Doslova stavebním druhem, který u nás zohyzdil takřka každé náměstí, jsou porevoluční bankovní domy. Mramorovo-žulovo-skleněné paláce se všude stavěly tak divoké, že se člověk až bál jít na náměstí.
2. Generální ředitelství ČSOB pojišťovna, Pardubice
Z tohohle baráku až přechází zrak. Není na něm totiž nápadu, který by nebyl použit. No srážka vlaků jak se říká. (A přitom jak krásnou budovu má ČSOB v pražských Radlicích, inu jiný čas, jiný mrav).
3. Komerční banka, Praha
Každý den chodím okolo tzv. bunkru Komerční banky na Smíchově. Tahle stavba je pro mě symbolem toho, co by se mělo odstranit hned, a to včetně všech domů, které k ní náleží. Nemám nic proti věcem, které jakoby přistanou z vesmíru a stojí samy v okolí jako hrdý solitér. Ale ne v místě, kde má být blok. A to mám velikou úctu k architektu Pragerovi. Tohle se ale opravdu nepovedlo.
4. Komerční banka, Liberec
Tahle banka měla vůbec talent v 90. letech stavět to „nejlepší“, co se dalo. V Liberci se podařilo vytvořit naleštěnou kamennou věc s okny bez jakéhokoliv měřítka na jinak překrásném náměstí s radnicí. Monstrózně pojaté rozeklané nároží vytrčené do prostoru mluví samo za sebe.
5. Komerční banka, Ostrava-Poruba
Obdobný počin je i pobočka v Ostravě-Porubě. Patvar, který má i bídně provedené detaily. Proč zrovna banky, které by měly být díky své movitosti mecenáši staveb vytvářejících kostry měst, na něž se na nabalují ostatní „normální domy“, provedly tolika centrům našich měst medvědí službu? Těžko říct.
6. Česká národní banka, Ústí nad Labem
Hledáte-li symbol architektonického nezdaru, jste tu správně. Budovu ČNB v Ústí nad Labem lze bohužel označit jako opravdovou bezohlednost Celá věc je skoro dvakrát vyšší než sousední řekněme maloměstský objekt. Různých prvků a druhů oken obsahuje stavba rozhodně více než sousední kostel!
7. Centrum Babylon, Liberec
Kuriozním druhem jsou speciality nad kterými zůstává rozum stát. Z nich je pro mě opravdu největší kus centrum Babylon v Liberci. Tato rekonstrukce a dostavba průmyslového objektu těsně na severní straně dálnice kousek od centra opravdu šokuje. Je to celé jako omalovánky. Ovšem lidé to užívají (bazén, obchody) a nikdo moc neremcá. Ale myslím, že do Evropy to opravdu nepatří. Tak do Thajska.
8. Centrum Velký Špalíček, Brno
Do srážek vlaků se dá počítat i tzv. Špalíček v centru Brna. V historickém jádru u kostela vznikla pozoruhodná vzorkovna nápadů. A vše dostanete na jednom místě. Nevím, proč když mám jít do obchodního centra, tak na mě musí všechna informace dopadnout už venku. Je to jako princip procházení obchoďáky tak, aby návštěvník prošel okolo každé výlohy. Ten pak naštvaně funí po úplně zbytečné trajektorii pro rohlíky (snad už se od toho upouští, například v Centru Nový Smíchov to už změnili). Proč to jde na Kaufinger Strasse v Mnichově a v Brně ne?
9. Státní oblastní archiv, Praha
Státní oblastní archiv v Praze na Chodově působí, jako když pejsek a kočička dělají dort. Vezměte kostku a dejte jí čepici. Pak na ni perem nakreslete vlnité čáry. Následně vše vybarvěte co nejvýraznějšími barvami. A na závěr to celé zvětšte do velikosti osmipatrové budovy. Bingo!
10. Budova Sazky, Praha
Podivná věc totálně mimo měřítko je také budova SAZKY v Praze. Nevím jaké bylo zadání pana Hušáka, ale ta hmota je opravdu obrovská a je vidět z půlky severní části města.
11. Obchodní dům, Jihlava
Přidám ještě jednu stavbu z období normalizace, která mě osobně opravdu pije krev a zboural bych ji hned: obchodní dům na krásném Jihlavském náměstí. To je umístěním prostě hřích!
Ing. Arch. Filip Soukup Absolvoval na Technické univerzitě v Liberci na fakultě architektury v roce 2004. Spolu se svým otcem pracoval už za studií v ARKUS ARCHITEKT STUDIO 2000. Z jejich realizací jsou známy bytové domy na Harfě a v Hostivaři či několik vil, rodinných domů a bytů a jejich interiérů. Za objekt Šiškův mlýn ve Vanově u Telče jim bylo uděleno ocenění Stavba roku 2000. V roce 2014 založil společnost AFINITA ARCHITEKTI.
