Ať už věříte té, či oné verzi, zvířata se rozhodně často chovají dost podobně jako my, když jsme v nepohodě nebo pod tlakem. Papoušci si vytrhávají pera, psi neúnavně po dlouhé minuty pronásledují vlastní ocas či stín, kočky si vykousávají kusy kožichu. Důvody k těmhle projevům mají různé a někdy je dost obtížné se k nim vůbec dopídit. Má napůl holý papoušek trichotillomanii (stresem vyvolané vytrhávání vlasů nebo chlupů) a pes odmítající po smrti páníčka jíst posttraumatický stresový syndrom?
Kočičí exorcismus
Dřív se na to lidi dívali jednoduše, zvláštně chovající se zvíře (jako třeba splašené koně nebo psy nakažené vzteklinou) prostě označili za šílené, zlé, případně posedlé a většinou s nimi učinili krátký proces. Ale ono s lidmi trpícími třeba psychózami se nakládalo vlastně dost podobně. V dnešní době už se na to díváme jinak a snažíme se vše řešit poněkud humánněji. Kromě vývoje vědy a medicíny to určitě souvisí i s tím, že role domácích zvířat se dost změnila a vnímáme je jako členy naší rodiny. Nemáme tak problém navštívit kočičího psychologa, když máme pocit, že náš mourek trpí úzkostmi.
Přečtěte si také: Proč mají Češi tak rádi domácí mazlíčky?
Náš Mikeš má syndrom vyhoření
Výzkumů o tom, jak vlastně zvířecí emoční stránka funguje, až tolik není a výkladů, co přesně jaký fyzický projev může znamenat, je naopak docela dost. Z každého dlouhodobého chovatele se stává odborník.
U našich zvířecích přátel se často uchylujeme k polidšťování jejich reakcí, ale zvířata samozřejmě nefungují stejně jako lidi.
Jedním příkladem za vše je kočičí předení, které si často vykládáme jako znamení spokojenosti, samy kočky jej ale využívají i v případě, kdy jsou zraněné nebo se cítí v ohrožení. Vyplavují se jim totiž při něm do těla endorfiny, které pomáhají bolest a stres lépe snášet.
Jak se dostat k jádru pudla
Problém s diagnózou zvířat je zřejmý, nemůžete se jich na jejich pocity zeptat. Na druhou stranu ani lidi často nevědí, co je přesně trápí, a jejich diagnóza je možná pouze pozorováním. A stejný postup můžeme aplikovat i u němých tváří. Své o tom ví i Laurel Braitmanová, autorka knihy Zvířecí šílenství (její TED talk na téma zvířecí duše si můžete pustit tady). K otázce zvířecí psychologie se dostala poté, co si pořídila útulkového psa, u kterého se projevovaly silné úzkosti, kdykoli jej nechali chvíli o samotě. Pustila se do výzkumu zvířecích duševních potíží a dnes pevně věří tomu, že i zvířecí duše je křehká a může snadno strádat. A v naprosté většině případů za to alespoň částečně můžou lidé.
Tři otočky kolem misky před každým jídlem
Všimla si třeba toho, že některá zvířata až rituálně provádějí stále dokola nějakou činnost. Může to mnohdy vypadat celkem zábavně: pes dlouhé minuty štěká na odpadkový koš, kočka po každém hltu granulí hrabe naprázdno kolem misky, opička v zoo se klimbá na větvi ve stále stejném rytmu. Je to ale legrace, jen dokud je to nezačne omezovat v potřebě jídla a spánku.
U lidí podobné rituály označujeme jako obsedantně kompulzivní poruchy.
Často se jedná právě o nutkavé opakování návyků spojených s hygienou, ale obsesi si můžete vytvořit v podstatě na cokoli. A zvířata to mají podobně, stačí zadat heslo „OCD dog“ na YouTube. Najdete třeba video psa, který při každém pootevření dveří běží z jednoho konce zahrady na druhý.
Když Chipovi umře Dale
Tragická událost v našem životě se často odráží i na naší fyzické kondici, to není nic nového. Johnny Cash zemřel čtvrt roku po své ženě June Carter, matka filmové princezny Leii Carrie Fisherové zemřela den po smrti své dcery. Ve zdravém těle zdravý duch – a platí to i obráceně.
Před pár lety tak sotva hodinu po sobě zemřel párek nerozlučných vyder v novozélandské zoo, ačkoli ta druhá byla úplně zdravá.
Stejně smutně dopadl i pes britského vojáka, jehož pán padl v boji a jeho čtyřnohý kamarád toho byl svědkem. O pár dní později zemřel také, ač nezraněný. O syndromu zlomeného srdce jsme už psali, článek si můžete přečíst tady. Příznaky deprese u šimpanzů, kteří přišli o blízkého člena rodiny, vypozorovala i známá bioložka Jane Goodallová.
Okurkofobie a další úzkosti
Strach je celkem obvyklým a přirozeným jevem, který má chránit před případnou újmou na zdraví. Ve chvíli, kdy je neopodstatněný, ale může jedinci bránit v normálním životě. Skoro každá kočka nebo pes se minimálně ze začátku bojí vysavače, bouřky nebo virálně proslavené salátové okurky. Naštěstí se s fobiemi dá většinou celkem dobře pracovat a s dostatečnou dávkou trpělivosti se dají i odstranit. Zvíře si buď postupným opatrným pozorováním samo uvědomí, že mu nehrozí žádné nebezpečí, nebo jsou mu v těžších případech, kdy je fobie ohrožuje v běžném denním fungování, podávány uklidňující léky.
30 let v jenom akvárku
Složitější je to u hlouběji zahryzaných traumat. Ta mohou pocházet z necitlivého zacházení předešlých majitelů, z mnohaletého výcviku v cirkuse, kapitolou samou o sobě jsou pak zvířata účastnící se vědeckých výzkumů a válečných operací. Typickým projevem traumatizovaných zvířat jsou náhle změny nálad a chování, poruchy příjmu potravy a spánku, a dokonce i flashbacky prožitých hrůz.
Snad nejsmutnějším příkladem jsou kosatky chované v zábavních parcích, kterým jsou opakovaně odebírána mláďata, jsou drženy o samotě a na malém prostoru.
V takových podmínkách se pak stává, že zvíře opravdu zešílí a vlivem neustálého stresu zaútočí na člověka. To se ve volné přírodě stane jen velmi zřídka. Tomuhle tématu se věnuje skvělý dokument Blackfish. Jen upozorňujeme, že vám po jeho zhlédnutí bude z lidské touhy po zábavě trochu úzko.
Do traumatizovaných zvířat je potřeba investovat dvě často těžko dostupné komodity: spoustu trpělivosti a ještě více času. A některá z nich ztratí svou důvěru k lidem už navždy a budou okolo nás vždycky probíhat s ostražitostí. U nás se pomoci týraným zvířatům věnuje neziskovka Zvíře v tísni, mrkněte na její stránky, třeba si tam najdete nového zvířecího kámoše.
Psychické poruchy se vyskytují i u zvířat ve volné přírodě. Rozdíl je jen v tom, že takto oslabený jedinec často dlouho nepřežije. My v tak drsných podmínkách většinou nežijeme a slabé nenecháváme napospas divočině. Na druhou stranu u žádného zvířete nebylo pozorováno záměrné týrání jiného živého tvora. Tak daleko jsme ve vývoji došli jenom my. A to, jak dlouhodobě nešťastné nebo traumatizované zvíře může být nebezpečné, jsme asi všichni viděli v Planetě opic. Tak neberte neklidy svých mazlíčků na lehkou váhu a věnujte jim tolik péče, aby při vašem dalším odjezdu na dovolenou nenaplánovali mezinárodní převrat.
Lidská psychika je (stejně jako ta zvířecí) komplikovaná a bohatá na nejrůznější zákoutí, o jejichž existenci často nemáme tušení. My jsme se do nich zevrubně ponořili a vytvořili pro vás speciální microsite včetně simulátorů několika psychických poruch. Vyzkoušejte si, jak duševně nemocní vidí svět a možná, že si budete umět lépe představit, čím procházejí…
Mohlo by vás také zajímat: Zdravotní výhody domácích mazlíčků. Pomáhají při bolestech i depresi
