Vlastně je to jedna parta. Panická porucha totiž patří do šuplíku s nápisem Úzkostné poruchy. Kromě fyzických projevů, které jsme už zmínili, si panická porucha pohraje i s vaší psychikou. Může vás potrápit neodbytnými představami neštěstí, které se „určitě“ přihodí někomu z vašich blízkých. Může udeřit kdekoli a kdykoli. Přesvědčí vás o tom, že do pěti minut umřete. Ale víte co? Z tohohle pekla existuje cesta ven!
Úzkost to myslí dobře, ale…
Panická ataka může trvat jen pár sekund, ale také hodinu. V obou případech vám to bude připadat jako celá věčnost a naprosto vás to vyřídí. Záchvaty paniky mají bohužel tendenci se vracet, a to i několikrát týdně. Přitom úzkost je vlastně přirozená emoce, jejímž primárním úkolem je chránit nás a varovat před hrozícím nebezpečím.
Co všechno se může pokazit?
Kromě projevů, které jsme už zmínili, se objeví strach, že něco, nebo rovnou všechno špatně dopadne. Přidají se také potíže s koncentrací, protože myslíte na tisíc a jeden možný malér: „Co když mám rakovinu? Co když se zabiju v autě? Kdo se postará o moje děti? A co když mají rakovinu i moje děti?“ Ano, až takhle drsné to může být. Pokud se navíc nedokážete radovat z věcí, které vás dřív těšily, možná jste obětí panické poruchy právě vy.
Sami to nezvládnete
Nemůžete usnout, protože se do noci trápíte katastrofickými myšlenkami, a řešíte to prášky na spaní? Snídáte neurol, abyste byli schopni nastoupit do tramvaje a dojet do práce? Kromě toho, že tyhle drogy váš problém nevyřeší, si navíc brzy pořídíte další problém – závislost.
Jak z toho ven?
Jednoznačně nejlepší nápad je zajít za odborníkem. Úzkostné poruchy se obvykle léčí kombinací terapie a nenávykových psychofarmak. Terapeut vám pomůže zjistit, co úzkostné stavy způsobuje, a naučíte se, jak ataky zvládat lépe, nebo jim dokonce předejít. Je to ale běh na delší trať, tak buďte trpěliví. Výsledky se dostaví a zase bude dobře!
Vrána k vráně sedá
Spoustu lidí s panickou poruchou potká i její nejlepší kamarádka agorafobie. Projevuje se strachem z veřejných prostranství, kde se pohybuje spousta lidí. Noční můrou agorafobiků tak může být cesta metrem, návštěva obchodního centra, ale i pobyt mimo domov obecně.
Za všechno mohou geny?
Pokud máte v rodinné anamnéze nějaké psychické onemocnění, pravděpodobnost, že panická porucha zasekne drápek do některého z potomků, se zvyšuje. Nemusíte nutně zdědit přímo konkrétní nemoc, ale určitou psychickou křehkost, pro kterou jste náchylnější k průšvihu v podobě psychických potíží. Anebo taky ne!
Na vině může být i výchova
Také prostředí, ve kterém vyrůstáme, nás velmi ovlivňuje. K panické poruše může vést nedostatečný pocit bezpečí v dětství, nízké sebevědomí nebo třeba přehnané nároky rodičů. Problém ale může způsobit i rodič, který dítě dusí přemírou lásky a péče.
Když život nehraje fér
Tak nějak v poklidu si proplouváte životem a najednou – BUM. Potká vás nečekaná rána osudu, zemře vám někdo blízký nebo vás na stole čekají rozvodové papíry a vy se najednou nemáte o koho opřít. Upadnete do deprese, a ta se může stát pomyslnou startovní čarou na cestě k panické poruše.
Neúprosné statistiky
Úzkostné poruchy jsou nejčastější psychiatrickou diagnózou a alespoň jednou za život postihnou až čtvrtinu populace vyspělých zemí. Pacienti s panickou poruchou jsou také velmi častými hosty v čekárnách lékařů, zdravotní péče využívají až třikrát častěji, než je průměr. Obracejí se především na praktického lékaře, kardiologa a psychiatra.
Bude vás také zajímat: Deprese: Nemoc, která si nevybírá
