Píše se rok 1944. Hitlerův plán bleskové války dávno ztroskotal. Spojenci brzdí výrobu mašinerie nálety. Nacisté reagují přesunem výroby na bezpečnější místa. Kam? Do podzemí. Co nejhlouběji to jen šlo. Samozřejmě nebylo možné rychle vykopat zbrusu nové podzemní prostory. To ale nebylo vůbec potřeba. Stačilo se rozhlédnout kolem sebe. A vida, nevinné a krásné Litoměřice. Přesněji nenápadný kopec Radobýl kousek za městem. Ačkoliv to na první pohled nevypadá, celé okolí již dávno podkopali horníci. K tomu všemu hrála náckům do karet i blízkost k německým hranicím, naprostý ideál. Tedy pro nás příliš ne.
Stavělo se rychleji, než bychom si dokázali představit. Bodejť by ne, když se v blízkosti nacházel Terezín. Pravidelný přísun vězňů se hodil. Mnoho z nich totiž umíralo na vyčerpání, hlad a zranění. V první vlně, kdy se formovala podzemní manufaktura, tempo úmrtnosti překročilo snesitelnou hranici pro hladký průběh výstavby, takže se z blízkých kasáren vytvořil malý koncentrační tábor. Do té doby museli vězni chodit dlouhou trasu. Teď už se tolik nenachodili. Ne že by z toho měli nějakou radost. Továrna stála. Výroba jela na plné otáčky. Primárně se v litoměřickém podzemí montovaly motory pro tanky a stíhačky. Špatné zacházení bylo na denním pořádku. Na takovém pořádku, že nacisté zřídili dvě spalovací pece blízko malého koncentráku. Jak ukázal čas, ani to nestačilo. Přebytky mrtvol odváželi do Terezína nebo házeli do masových hrobů.
Indiana Jones a UFO v Litoměřicích
Místo se po chvíli dostalo do hledáčku samotného Himmlera. V továrně se častěji a častěji ukazovaly tajné oddíly černých jednotek SS. Několikrát místo navštívili i vysocí nacističtí pohlaváři. Černé pláště pracovaly v utajení. Podle dostupných informací si zřídili v Richardu malý štáb, kde řešili své podivné zájmy. Nikdo se raději na nic neptal. Ono to tak bylo lepší. Pokud se někde ztělesňovalo nacistické zlo, tak právě v těchto individuích. Náplň práce speciálně cvičených maniaků na okultním hradě Wewelsburg spočívala v hledání podivných artefaktů, v magii a konstrukci záhadných přístrojů. No, jen si vzpomeňte na Indiana Jonese. A teď si ho představte v Čechách. Svatý grál ani kopí osudu u nás černí rytíři nehledali. Šlo o úplně něco jiného.
Záhadologové se shodují na jedné věci. Nešlo ani o magii, ani o artefakty. Zbývá už jen třetí možnost. Tu provázejí spousty důkazů. Konstrukce přísně utajovaných zbraní. Při prvních bližších moderních průzkumech místa se přišlo na to, že se v dole nacházelo až příliš mnoho stopových prvků materiálů, které poukazují na práci na jaderných zbraních. Cožpak to. To už pro nás dnes až takové sci-fi není, ale teď se držte. Experti na záhady z celého světa považují továrnu Richard za právě to místo, kde nacisté pracovali na nejzáhadnějším mýtu okolo Hitlerova okultismu. Zbraň V7. Záhadná stíhačka kruhového tvaru a nesmírné rychlosti. Jinak řečeno – UFO!
Zasypané tajemství
Téměř rok tu měli nacisté možnost pracovat na svém utajovaném projektu. Mezitím umírali další a další vězni. Podmínky byly tak otřesné, že v táboře v prvních měsících roku 1945 propukla epidemie tyfu. Svědci z okolí krematoria mluvili o tom, že právě tehdy byl zápach pálícího se masa cítit téměř všude. Temná energie místa pomalu prosakovala do samotných útrob podzemní továrny. V době, kdy byl konec války už na spadnutí, se teprve začínaly dít věci. Aktivita černých plášťů se mnohonásobně zvýšila. Z místa se začaly odvážet další a další krabice plné všemožných spisů.
5. května, tři noci před koncem války, se poslední zbytky dokumentů pálily v ještě větším množství, než jaké bylo zachráněno. Tajný agent SS Hans Albert Cohen přivezl z Berlína zásadní příkazy ohledně osudu Richarda. Nechat dělníky doklepat poslední šichtu, propustit je a celý komplex odpálit! Díky rychlému postupu sovětských vojsk se podařilo zamezit kompletní devastaci. Při příjezdu Rusů bylo nalezeno obrovské množství trhavin připravených k výbuchu. Stačilo jedno dobře natažené lanko. Jenže dříve, než vůbec instrukce dorazily, části objektu, kde pravděpodobně probíhaly tajemné výzkumy, už byly dávno zasypány. Tak dokonale, že se k nim nedá dostat ani dnes. V roce 1998 se o to pokoušela ČT s nasazením tehdy nejmodernějších technologií. Marně. Našla se jen suť a prach.
Pokladnice plná zlata
To ale neznamená, že v nejzazších částech zasypaného dolu neleží něco strašidelného. Nebo také příjemného. Teorie totiž dokonce počítají s tím, že šlo o úschovnu nacistických pokladů. Proto návštěvy černého řádu a proto rychlé přesuny dokumentace a dalších různých věcí z litoměřického podzemí. Ať už ale šlo o cokoliv, nemělo se to dostat ven. A také nedostalo. UFO, atomové zbraně, zlaté cihly. Zřejmě si budeme muset počkat, než technologie pokročí ještě o krok dál, aby nám odkryly další část skládanky vysvětlující tajemnou auru okolo dolu Richard. Do té doby se můžete jet sami přesvědčit na vlastní oči! Vstup samozřejmě jen na vlastní nebezpečí!
