Svatební rituály patřily vždy mezi jednu z nejdůležitějších událostí v životech všech národů. První zmínky sahají až k nejstarším známým kulturám. Ve starověkém Egyptě i Mezopotámii se už hovořilo o spojování ženy a muže v jedno. Ale nemyslete si, že to tehdy byla romantika á la Pretty Woman. Kdepak. Krásná žena se brala především jako cenné zboží. Žádná láska. Šlo o rozšiřování moci rodin, ale hlavně bohatství! Holt to tehdejší nevěsty neměly lehké. Samozřejmě každá kulturu vyznávala trochu jiné tradice. Jedno ale měly společné. Manželka se stala součástí rodiny manžela.
Pokud muž umřel, musela si vzít bratra. Prodaná nevěsta jak vyšitá!
Lásku v manželství nechceme
Nechceme říkat, že kdysi neexistovala láska. Vždy mezi lidmi plachtila. Ale v manželství se objevovala jen opravdu málokdy. Cit byl výhradně součástí mileneckých aférek. Určitý zlom přišel v antickém Řecku. Poprvé se začaly propojovat povinnosti s příjemným. Jenže ne ve vyšších vrstvách společnosti.
Politika a moc nedovolila ženám vybírat si své muže.
Výjimky jen potvrzovaly pravidlo. Ale za to v chudších vrstvách se nemuselo nic řešit. V podstatě nikoho nezajímalo, kdo a s kým se spojí, maximálně despotického otce! I když se forma vstupu do stavu manželského lišila podle místních tradic, vždy šlo o velice choulostivou a posvátnou záležitost. Úmluvu, která se nesměla porušit!
Kdo první hodil kamenem?
Nejvíce vnímání sňatků změnilo křesťanství. Ne ihned od začátku. Svátost a povinnost se formovala až po spojení biblických textů v jeden celek, v Bibli. Tehdy se pomalu začalo vytvářet evropské smýšlení o tom, že nejde pouze o výhodný rodinný kšeftík, ale také o lásku. Sex ovšem až o svatební noci! A tak se manželství pomalu a jistě sunulo k tomu vysněnému ideálu. Kostel, zvony, holubice, bílé šaty. Nádhera! Jenže kde tedy nastal problém? Proč se karta obrátila a téměř deset tisíc let stará tradice se mění v prach? První ránu zasadil komunismus!
Rodina je základ státu
Striktním pohledem na náboženství devastoval vše krásné na tradicích, které nám zanechaly naši předci. Klasická svatba v kostelíku téměř vymizela. Jen na některých vesnicích pokračovalo oddávání, ale i tam se postupem času pohlíželo na takovéto svatebčany skrz prsty. Přesun do městských radnic rozhodně nebyl žádnou výhrou. Víra v Boha se v širším měřítku vytrácela.
Nahrazovalo ji hlavní heslo diktatury: rodina základ státu!
Díky tomu sňatky stále zůstávaly ve hře. Dokonce vypadalo velice divně, když mladé manželské svazky nezajímaly. Oko společnosti se na ně ihned zaměřilo a většinou jedinec podlehl. Ale přetrval nátlak až dodnes?
Za všechno může svoboda
Ne! Když za nezájem o tisíciletou tradici nestojí ani komunismus, tak kdo? Svoboda! Poprvé v historii se dá mluvit o tom, že se rozhodujeme podle toho, jak uznáme za vhodné. V rámci mezí samozřejmě. Ale bez tvrdé ruky diktatury a náboženství, která vytvářela na společnost umělý nátlak, dýcháme volně. Okovy našich předků povolily! A proto se všechno tak strašně mění. Včetně svateb. Posvátnost sice zůstává, ale povinnost mizí. Tím pádem vyvěrají na povrch opravdové priority. A to láska. Bez nutnosti svazků. Bez nutnosti svolení. Volná! O to více se bere svatba jako svátek. Jenže ne všichni tento názor sdílí. Především ne mužská část populace!
Pánové a peněženky říkají ne!
Nejnovější průzkumy ukázaly, že počet oficiálně ženatých mužů v kategorii od 18 do 26 let dosáhl historického minima! Ženy to mají podstatně jinak. Těžko říct, proč tomu vlastně není opačně. Kdybychom vycházeli z historie, ženy by si měly právě teď užívat svobody a nikam se nehrnout. Přesto se nechtějí vázat hlavně pánové! Zřejmě dokáží více myslet na budoucnost a hormony je nechávají chladné jako led.
Mezi nejčastější důvody proč se nebrat patří finance.
Co bude dál?
Bodejť by ne. Pořádná romantická svatba podle pohádkových představ může přijít na sto tisíc jen to fikne. To si dnes jen tak někdo nelajzne. Alespoň tedy ne chlapi! Hrozí tedy, že by se kvůli všem společenským změnám tradice vytratila úplně? Čert ví. Vývoj nám ale jasně říká, že závojům a přenášením přes práh pomalu zvoní hrana. Jestli se vrátí důležitost institutu manželského, bude záležet jen a jen na postoji mladých lidí. Na prvním místě by měla především zůstat partnerská úcta jednoho k druhému. S prstýnkem, nebo bez. To nehraje roli. Hlavní je láska. Ne úřední papír!
Mohlo by vás také zajímat: Ohrožujete posilováním v těhotenství svoje dítě?
