Hrdinové se superschopnostmi nejsou k vidění jen na plátnech. Jejich výkony si přitom s komiksovými panáky nijak nezadají a ani k nim nepotřebují gumový overal.
Existují supermani, kteří dokážou využít své schopnosti pro sportovní kariéru. Takový Michael Phelps je například prakticky neporazitelný plavec, protože má pro plavání až bizarně dokonale uzpůsobené tělo.
Měří 194 cm, rozsah paží má přes dva metry, zatímco nohy má naopak nápadně krátké, ovšem zakončené chodidly číslo 14 (poslední číslo před ploutvemi).
Jakmile se tenhle lidský tuleň dostane do vody, může mu konkurovat jen pár jedinců. Jedním z nich je Stig Severinsen, který sice neplave rychle, ale zato dokáže zadržet dech na naprosto absurdních 22 minut (byť se speciální přípravou v kyslíkovém stanu).
Mimozemšťan na kole
Podobně dokonalých sportovců není moc (naštěstí, jinak by sázkaři přišli na buben). Třeba v cyklistice se naposled objevil dokonalý jezdec začátkem 90. let. Miguel Indurain vyhrál pětkrát po sobě Tour de France díky plicím s kapacitou skoro osm litrů (normální člověk má kolem pěti), srdci tepajícím v klidu jen asi dvacetkrát za minutu a dlouhým a nadlidsky silným nohám. Poté, co přestal závodit, se samozřejmě spekulovalo, že Mimozemšťan (jak mu soupeři přezdívali) podporoval své výkony nedovolenými prostředky. Jenže když se před třemi roky – tedy po čtrnácti letech v cyklistickém důchodu – podrobil lékařským testům, zjistilo se, že by tenhle skoropadesátník by klidně mohl sednout na kolo a dnešním špičkovým jezdcům s přehledem natrhnout žluté triko.
Všechno na kaši!
Podezřívavost je u reálných supermanů naprosto pochopitelná. Když vám někdo bude tvrdit, že dokáže ve vzduchu přeseknout mečem airsoftovou peletu letící rychlostí víc než 300 km/h, tak se mu možná i vysmějete. Jenže Japonec Isao Machii tento trik předvedl v přímém přenosu v záznamu vysokorychlostní kamerou. Novodobý samuraj také dokázal za tři minuty rozsekat na maděru 252 slaměných panáků (každého ťal minimálně pětkrát) a přetnout tenisák letící rychlostí 820 km/h.
Netopýři mezi námi
Zázračnější reflexy měl snad jen lidský netopýr Ben Underwood. Ten ve třech letech přišel o zrak a začal se proto orientovat v prostoru po vzoru delfínů – mlaskal a podle ozvěny zjišťoval, kde se právě nachází. Schopnost echolokace vypiloval k takové dokonalosti, že byl schopen jezdit na skateboardu a dokonce hrál obstojně basketbal. Orientovat se podle ozvěny je sice hodně divné, ale kupodivu to není až tak vzácná schopnost. Juan Ruiz dokázal pomocí echolokace podrobně popisovat své okolí, pohybovat se bez slepecké hole v neznámém prostoru a jezdit v běžném provozu na kole. Daniel Kish, který tuto schopnost vyučuje prostřednictvím své neziskovky World Access for the Blind dokonce dokáže rozpoznat materiál překážek, od kterých své mlaskání odráží.
Chodící bystrozraké kopírky
Většina z nás echolokaci nepotřebuje, protože více či méně dobře vidíme. Pak jsou ale lidé, jejichž zrak je doslova zázračný. Jedním z nich je Veronica Seider, která má asi 20x výkonnější oči, než běžný smrtelník.
Dokáže rozeznat obličej člověka i na kilometr a půl.
Stephen Wiltshire kombinuje výborný zrak s ještě lepší vizuální pamětí, která se u něj vyvinula pravděpodobně jako důsledek autismu. Díky tomu dokáže přesně překreslit cokoliv, na co se jednou podívá. Dovedl dokonce nakreslit panoramatický obraz New Yorku, nad kterým přeletěl v helikoptéře. V porovnání s fotografií pořízenou při stejném letu nebyl nikdo schopen najít byť jediný rozdíl.
Bohyně čísel
Když už jsme u zázračných mozků, tak jeden z nejpozoruhodnějších měla nedávno zesnulá paní Shakuntala Devi. Odmalička prokazovala neuvěřitelné počtářské schopnosti, v době, kdy se její spolužáci učili počítat do sta řešila z hlavy čtvrté odmocniny. Bohužel se nemohla věnovat matematice jako vědec, protože cestovala po světě a živila rodinu coby lidský počítač ve varieté. Což je škoda, protože člověk, který uměl z hlavy za 28 vteřin vypočítat, kolik je 7686369774870 x 2469099745779 by mohl matematiku posunout o pořádný kus kupředu. Mimochodem, výsledek je 947668177995426462773730.
Víc než jen sova a živý sněhulák
Daniel Browning Smith by zase mohl kandidovat na titul živého gumového muže. Jeho tělesné predispozice mu umožňují například otočit trup o celých 180° (takže se dokáže podívat na vlastní zadek), ohýbat klouby do opačných směrů a jeho majstrštykem je trik, během kterého proleze tenisovou raketou (byť nevypletenou). Podobné kousky předváděl na začátku 20. století slavný Joe Laurello, zvaný Lidská sova. Ten dokázal o 180° otočit hlavu. Wim Hof je živý Mr.Freeze, respektive by mohl být jeho úhlavním nepřítelem, protože je imunní vůči chladu.
Během pokusů například vydržel skoro dvě hodiny ve vaně plné vody s ledem.
Běžně se potápí v zamrzlých jezerech, běhá maratony za polárním kruhem oblečený jen v šortkách (a bosý) a ve stejném úboru vylezl na Kilimandžáro a Mount Everest.
Dejte sem tu kobru!
Rusty Haight sice není odolný proti chladu, ale o to lépe obstojí při autonehodách. Rusty je vedoucí Collision Safety Institute, který se zabývá výzkumem bezpečnostních opatření v automobilech. Normálně se v testovacích laboratořích podobných podniků využívají speciální figuríny, Rusty si za volant bouraných aut sedá sám. V současnosti má za sebou více než 1000 dobrovolných bouraček. Své bližní má na srdci i Tim Friede, který se zase dobrovolně nechává uštknout hady a snaží se vyvinout vakcíny proti nejjedovatějším expemplářům. Během 16 let obdržel přes 160 kousanců a v současnosti má v těle tolik přirozených protilátek, že dokáže přežít i útok dvou kober královských (byť při tom upadl do kómatu).
Pane, jste perpetuum mobile
Jestli je vám líto, že podobné superschopnosti nemáte, tak nezoufejte, protože příroda vám jednu nadělila do genetické výbavy. Možná to nevíte, ale člověk je v přírodě neporazitelným šampiónem ve vytrvalostním běhu. Vážně. Naše dlouhé nohy, nervo-svalová koordinace a dokonalý chladící systém nám zaručuje, že dokážeme uštvat i vlka. Sice jen na dlouhých tratích, ale při sprintu nám zase pomáhá schopnost vylézt na strom. Demotivující zpráva je, že i když budete dřít jak koně, tak se stejně těžko vyrovnáte fenoménu jakým je Dean Karnazes. Tenhle Američan se se proslavil tím, že během padesáti dnů zaběhl padesát maratonů. Jindy zase běžel bez zastavení a spánku nepřetržitě tři dny a za pětasedmdesát dní dokázal doběhnout z New Yorku do San Francisca. V jeho případě fyziologové zjistili, že má abnormální schopnost regenerace svalů. Pokud by nemusel spát, mohl by teoreticky běžet donekonečna a nikdy by se neunavil.
Padesát ironmanů a jeden obézní teenager
Podobné schopnosti prokazoval už dávno před Karnazesem fenomenální lyžař Eero Mantyranta. U toho navíc lékaři objevili genetickou odchylku, která umožňovala jeho krvi přenášet až o 50% víc kyslíku, než u jeho soupeřů.
Nicméně nezoufejte, protože existuje i spousta fenomenálních běžců, kteří mutanti nebyli.
O Emilu Zátopkovi, který se ke třem olympijským zlatým prodřel tréninky v potápěčských botách, jste už možná četli. Dnes je podobným dříčem James Lawrence, kdysi obézní teenager, který se dal na triatlon. Nedávno dokázal absolvovat padesát ironmanů (3,8 km plavání, 180 km na kole a maraton v jednom zátahu) během padesáti dní, navíc v padesáti různých zemích.
