Stavíme most v divočině, ale máme málo oslů. Albánie.

Za hranicemi
“A solární elektrocentrála se nám vykoupala v kyselině sírové. Ale jinak všecko frčí!” píšou nám účastníci letošní Albánské výzvy zážitky z dlouhé cesty v oslím transportu. Psali jsme vám o nich před odjezdem (Každý se vrací o dva levely drsnější), a teď nám Markéta Benešová přivezla první USB s nesestříhaným autentickým záznamem. Dobrodruzi se vydali zachránit […]

D4S_1784 2

“A solární elektrocentrála se nám vykoupala v kyselině sírové. Ale jinak všecko frčí!” píšou nám účastníci letošní Albánské výzvy zážitky z dlouhé cesty v oslím transportu. Psali jsme vám o nich před odjezdem (Každý se vrací o dva levely drsnější), a teď nám Markéta Benešová přivezla první USB s nesestříhaným autentickým záznamem.

Dobrodruzi se vydali zachránit téměř opuštěnou vesnici uprostřed albánské divočiny a staví tam most. „Ale protože máme málo oslů, je na místě asi jenom 11 metrů ze 30, takže spouštíme stavbu mostního provizoria,“ píše vedoucí výpravy Honza Challenger Balák.

 “Vypadalo to jako z pohlednic nebo filmu, člověk nemá pocit, že to takhle může skutečně někde vypadat. A najednou máte takový svět před sebou, přímo na dlani,” říká Markéta. “Asi největší zážitek byl právě to ohromení, když jsme vystoupali na Přírodní filtr a pod námi se do obou stran táhla nekonečná údolí,“ vzpomíná uneseně. Pro pobyt v panenské přírodě ji nadchl táta, když navštívil výstavu fotek z minulého ročníku. Přihlásila se na poslední chvíli a přestože odjížděla s lehkými obavami z albánské divočiny, byla u Curraj i Epërm brzo jako doma.

 Takže koukněte na sestřih a počítejte s tím, že příští rok možná budete chtít jet taky. Protože tohle video vám změní pohled na to, co jsou to ta panorámata. Více o projektu Albánská výzva se dozvíte v našem rozhovoru s Honzou Challengerem.