Spalničky nejsou „běžná dětská nemoc“. Proč se vrátily?

Životní styl
Moc nechybělo, a mohli jsme je považovat za vymýcené stejně jako pravé neštovice. Jenže spalničky jsou zpátky a působí problémy. Dá se ještě v dospělosti spoléhat na očkování z dětství? A koho infekce ohrožuje nejvíc?

Po celé roky platilo, že se spalničky Česku vyhýbaly a prakticky nikdo neonemocněl, pokud si však infekci nepřivezl ze zahraničí. To se ale změnilo. Ještě před pár lety to přitom vypadalo, že spalničky zmizí z povrchu zemského stejně jako pravé neštovice a očkování proti nim přestane být nezbytné. Co se vlastně stalo?

Jedna velká lež o spalničkách, které uvěřily miliony rodičů

Samotné očkování proti spalničkám existuje už více než 50 let.

  • V někdejším Československu se s ním začalo v roce 1969, kdy se podávala pouze jedna dávka vakcíny.
  • Od roku 1975 se pak očkuje potřebnými dvěma dávkami vakcíny, které člověka chrání zhruba třicet až třicet pět let s tím, že postupně začíná tato ochrana slábnout.
  • Díky očkování se v roce 1982 podařilo přerušit cyklus kolování spalniček v populaci a od té doby se až do roku 2014, kdy onemocnění dovezl a následně nakazil své široké okolí cestovatel, který se nakazil v Indii, spalničky u nás prakticky nevyskytovaly.

Očkování proti spalničkám pak bylo a stále je u nás pro děti povinné. Od letošního roku pak děti dostávají první dávku vakcíny proti spalničkám mezi 13. a 18. měsícem života a druhou mezi 5. a 6. rokem.

„Aby bylo dosaženo eliminace onemocnění a ochrany těch, kteří jsou nejvíce ohroženi komplikacemi spalniček, včetně možného úmrtí, jako jsou kojenci, je nutné dosáhnout a udržet pokrytí 95 procent populace očkovaných dvěma dávkami,“ upozorňuje ECDC. Jenže proočkovanost populace je pod touto kritickou hranicí ve 22 z 29 evropských států. Situace už došla tak daleko, že americký úřad Centres for Disease Control and Prevention doporučuje občanům USA, kteří spalničky neprodělali nebo nebyli v dětství dostatečně očkováni, aby se před cestou do Evropy nechali očkovat.

Očkování proti spalničkám a autismus?

Právě na poklesu proočkovanosti proti spalničkám má možný podíl tvrzení, že očkování způsobuje autismus.

To se objevilo na konci 90. let a je založené na vědeckém podvodu někdejšího lékaře Andrewa Wakefielda. Ten záměrně zkreslil data o pouhých dvanácti dětech. U devíti z nich se vyvinula neurovývojová porucha, nejčastěji autismus. U osmi pak rodiče dětí vypověděli, že pozorovali neurovývojovou poruchu po očkování vakcínou proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám, v jednom případě po prodělaných spalničkách a u ostatních po zánětu středního ucha.

Děti také byly podrobeny řadě vyšetření, jako je biopsie, lumbální punkce, magnetická rezonance nebo elektroencefalografie. Sama studie byla observační, tedy postavená na pozorování velmi malé skupiny dětí, navíc bez použití kontrolní skupiny. Data o časové souslednosti pak byla získána na základě vzpomínek rodičů. Ti vypovídali o tom, kdy se u jejich dětí objevilo zpomalení ve vývoji, a někteří z nich dali do souvislosti negativní změny a očkování.

I když se jedná o studii provedenou na velmi malém vzorku a samu o sobě nijak spolehlivě neprokazující, že konkrétní očkování proti spalnikčám způsobuje autismus, džin z lahve už byl vypuštěn. Až po několika letech začaly vyplouvat na povrch další souvislosti se spalničkami.

Nejenže si rok před tím, než Andrew Wakefield publikoval tuto studii, požádal o patent na vlastní vakcínu, tedy byl ve velkém střetu zájmů, ale ještě inkasoval peníze od právníků, kteří zastupovali rodiče, již byli přesvědčeni o tom, že za postižení jejich dítěte může právě očkování. Nic z toho ale Wakefield ve studii nepřiznal, byť tyto informace měl sám veřejně uvést. Následovalo vyšetřování ze strany General Medical Council, což je obdoba lékařské komory u nás, které přineslo jednoznačný závěr: „Wakefield jednal nečestně a nezodpovědně a jednal též s bezohlednou lhostejností k dětem zapojeným do jeho studie prováděním zbytečných a invazivních testů.“

Wakefield následně přišel o lékařskou licenci. Ne snad proto, že by přišel na něco „utajovaného“, co se nesmí prozradit, ale prostě proto, že podváděl a byl ve velkém střetu zájmů.

Je potvrzeno, že očkování není příčinou autismu

Zásadní však je, že žádná z mnoha dalších studií, do kterých byly zahrnuty miliony dětí po celém světě, souvislost mezi očkováním proti spalničkám a vznikem autismu neprokázala. Jen mezi lety 1999 a 2012 byla tato souvislost zkoumána ve studiích nezávislých na farmaceutickém průmyslu u 14 700 000 dětí a nebyl zjištěn ani jeden takový případ, kdy by očkování způsobilo u dítěte autismus. To znamená, že je spolehlivě potvrzeno, že očkování není příčinou autismu. Mnoho to však nemění na obavách, které mají mnozí rodiče. Zvlášť když se opakovaně setkávají s příběhy rodin s autistickými dětmi, jež za viníka své těžké situace očkování považují.

Přečtěte si také: Máte vážnou nemoc? Dejte si velký pozor na vychytralé šarlatány!

Na spalničky se umírá i dnes

Dalším důvodem, proč část rodičů odmítá očkování proti spalničkám, je to, že je nepovažují za skutečné nebezpečí pro své děti. Mají pocit, že spalničky jsou něco, co je nemůže ohrozit. Ještě nedávno měli do určité míry pravdu, spalničky se v Česku opravdu téměř nevyskytovaly. Jenže to už neplatí.

Příznaky spalniček:

  • horečka až 40 °C
  • rýma
  • kašel
  • zánět spojivek
  • bělavé tečky se zarudlým okolím na slaznici v dutně ústní

Čtvrtý den při horečce se postupně vysévá až splývavá vyrážka nejprve za ušima, na obličeji, poté postupuje na krk, trup a končetiny a shodně také pak postupně ustupuje.

Vyrážka přetrvává obvykle 5 dní. Jenže spalničky jsou spojeny s řadou možných komplikací.

Není tak pravda, že jsou spalničky banálním onemocněním. Z pohledu statistik European Centre for Disease Prevention and Control vyplývá:

Pokud onemocní 100 osob, pak:

  • se u sedmi až devíti dětských pacientů objeví infekce uší, která může vést až ke ztrátě sluchu
  • u jednoho až šesti pacientů dojde k zápalu plic, což je nejčastější příčina úmrtí u malých dětí
  • u jednoho z 1000 nemocných infekce napadne mozek a rozvine se encefalitida, jež může vést k nevratnému mentálnímu poškození dítěte
  • jeden z 1000 nemocných v důsledku infekce spalničkami zemře
  • může dojít k rozvoji velmi závažné komplikace označované jako subakutní sklerotizující panencefalitida, při níž spalničkový virus pomalu napadá centrální nervový systém dítěte, až nakonec dojde k úmrtí

Toto onemocnění, kdy se virus po předchozí infekci znovu aktivuje, je nevyléčitelné a drtivá většina nemocných umírá během tří let od manifestace choroby. Pokud onemocní spalničkami kojenec, je výskyt této komplikace 1 : 600 nemocných.

Je vám více než pětatřicet? Zvažte vyšetření na protilátky proti spalničkám

To, že jsou plošně proti spalničkám očkovány děti, ještě neznamená, že by se nemohli nakazit i dospělí. Možných je několik scénářů. První skupinu lidí, kteří onemocní, tvoří ti, kteří nebyli vůbec očkováni. V Česku se to týká lidí, kteří se narodili před rokem 1968 a prokazatelně spalničky neprodělali. Další skupina jsou lidé, již v dětství dostali pouze jednu dávku vakcíny. Dvě dávky očkování začaly být v Československu podávány od roku 1975. Jedna dávka ale nestačí k tomu, aby byl člověk dostatečně chráněný, byť je lepší být očkovaný aspoň jednou dávkou vakcíny než žádnou.

Nakazit se spalničkami za určitých okolností mohou i dospělí, kteří byli v dětství očkováni dvěma dávkami vakcíny. Samotný efekt očkování přetrvává zhruba třicet až třicet pět let. To znamená, že pokud už vám bylo třicet a máte strach, že byste mohli onemocnět a případně nakazit splaničkami malé dítě ve svém okolí, včetně situace, kdy plánujete těhotenství, je lepší nechat si vyšetřit protilátky z krve.

Mohlo by vás také zajímat: Proč se vám snaha o štěstí vašich dětí může vymstít