Nejvíce nás o radioaktivitě naučila černobylská katastrofa, která má bizarní shodou okolností letos také výročí. Třicáté. Nejděsivější novinky přineslo svědectví hasiče, který byl na místě mezi prvními zachránci. Před svou brzkou smrtí popisoval ošetřujícímu, co zažil při hašení hořícího reaktoru. „Když jsem si všimnul planoucího granitu ležícího kousek ode mě, měl jsem pocit, že se mi při pohledu na něj zabodává tisíce jehel do obličeje. Vzápětí se mi v puse objevila silná pachuť železa,” popisoval neznámý hasič. Pár hodin na to umřel. Bodavý pocit po těle vysvětlují vědci tím, že extrémně silná radiace zabíjí na potkání tělesné buňky. Chuť železa způsobuje otrava radiací. S tou se setkávají i lidé na chemoterapiích. Několik hodin po dávce nedokáží někteří rozpoznat ani chuť jablka.
Mění barvu očí
Likvidátorů katastrofy bylo víc. Ne všichni umírali ihned. Někteří trpěli i několik dní. Krvácení a obrovské bolesti byly na denním pořádku. Pokud měli někoho blízkého, mohli s ním za určitých podmínek trávit poslední chvilky. V pozdějších výpovědích příbuzenstva se našlo tvrzení společné pro mnoho z obětí. Modré oči. Nebylo by na tom nic divného, pokud by oči nebohých likvidátorů neměly před hašením reaktoru hnědou nebo zelenou barvu. Jenže měly. Nad záhadou si lékaři a vědci nějakou tu chvíli lámali hlavu. Nakonec došli k závěru, že nešlo přesně o modrou, ale spíše šedou. Obří dávka radiace poničila sítnice a způsobila šedý zákal. Nikdo to ale nemůže zcela jistě potvrdit. Přeci jen příliš prostoru pro simulaci střetu člověka se smrtelnou dávnou radiace není.
Houby ji žerou
Dost dobře víme, že na místech s větší radiací nasbíráme o několik košů praváků více. Po přesunu radioaktivních prachových mraků z Černobylu nad Evropu rostly houby obřích rozměrů po zasaženém území naprosto všude. V roce 1991 spustili vědci do sarkofágu zničeného reaktoru robota, aby se podívali na radiací zamořené prostředí. Zděsili se. Stěny pokrýval zvláštní černý sliz. Odebral se vzorek a ihned putoval do laboratoře. Houba. Nově objevený druh, který se živí gama zářením. Jednalo se o veliký objev. Nikdo si totiž nedovedl představit, že na takovém místě bude fungovat jakákoliv forma života. To otevřelo dveře teoriím, že ve vesmíru, kde je radiace mnohonásobně větší než na Zemi, může žít opravdu cokoliv.
Je jí dost i v Česku
I u nás naleznete místa, která mají s radiací co do činění. Západočeské uranové doly patří právě k nim. Konkrétně důl Svornost poblíž města Jáchymov. Proslavil se tím, že se stal jedním z prvních uranovým těžišť na světě. Právě z jáchymovského dolu získávala Marie Curie-Sklodowská materiál pro své světoznámé výzkumy. Zároveň, aniž by to tušila, si odsud postupně vozila svou vlastní smrt. Záření v ovzduší v tunelech dnes překračuje desetinásobně běžnou hodnotu. A to už doly dávno nefungují a slouží především jako turistická atrakce. Čím hlouběji se dostanete, tím vyšší dávka radiace vás čeká. Pokud si stoupnete ke zbytkům uranu v hornině, dozimetr vám začne zběsile pípat.
Prsty má i v banánech
Bacha na banány. Nenápadná žlutá dobrota v sobě skrývá kapku smrtelného nebezpečí. Ale žádný strach. Obsahuje totiž velký podíl draslíku, jehož izotop 40K je radioaktivní. Míra je ale tak malá, že není, ani při nejmenším, životu nebezpečná. Aby vás potkala banánová smrt, museli byste jich na posezení spořádat 10 milionů, případně každý den 274 kousků po dobu 7 let. Dřív než na radiaci byste ale zemřeli na předávkování draslíkem. Dobrou chuť! Banán, kromě své zabijácké funkce, slouží i jako prostředek k vyobrazení síly radiace. Ovoce vyzařuje radiaci o síle 0,1 mikrosievertu, tedy 1 miliontinu sievertu. Za smrtelnou dávku se považuje hodnota ve výši 1 sievertu, proto by nás zabilo zmíněných 10 milionů banánů. Kupříkladu CT sken celého těla vám dá zabrat jako zhruba 100 000 banánů.
Nejvíce miluje kuřáky
Když vynecháme jaderné katastrofy, existuje ještě jedno místo, kde má radiace pré. Kuřákovy plíce. Tabák totiž obsahuje plutonium-210 a olovo-210. Díky dehtu se při vdechování usazují v plicích a zde se prvky pomalu rozkládají a postupně devastují tělo. Vraťme se zpět k banánům. Jedna cigareta vyjde zhruba na 600 kousků. A jestli kouříte 10 denně, vyjde vás to zhruba na 2 190 000 žlutého ovoce za rok. To už není žádná sranda. Velké tabákové firmy o spojení cigaret s radioaktivitou do roku 2011 mlčely, i když o problému věděly už od šedesátých let. Nejnovější výzkumy prokázaly, že právě radiace přispívá značným podílem k tvorbě rakovin všech možných druhů. Samozřejmě ne všechny radioaktivní látky se po vdechnutí zaseknou v kuřákových plicích. Část vyfukuje ven. Tím se z něj stává chrlič radioaktivního kouře.
