Znáte úsloví „Bylo to jako studená sprcha“? Asi si pod ním nepředstavíte nic hezkého. Jenže pravda může být přesně opačná. Jistě, nejdřív nás zamrazí, pocítíme každou kost v těle, ale pokud jsme zdraví, po ledové sprše se naše tělo nastartuje, imunita posílí a naše mysl dostane do takových otáček, až se z nás bude kouřit.
A co teprve, když sprchu vyměníme za jezírko a opravdovou ledárnu. Podnikatel a zkušený „icer” Radek Sakáč si tímhle vším prošel a v rozhovoru pro Patálii prozrazuje, jak mu to zlepšilo zdraví i přístup k podnikání.
Co tě k otužování přivedlo a proč jsi s ním začal?
Hlavně zdraví. V mládí jsem neustále bral antibiotika a měl jsem úplně rozhozenou imunitu. Když pak děti začaly nosit ze školky jednu virózu za druhou, já se z toho pokaždé dostával dva týdny. Bylo mi špatně a odnášela to i moje žena, protože jsem byl vyřazený z provozu a se třemi dětmi toho na nás bylo dost. Hodně mě to také štvalo kvůli podnikání, neustálé marodění si nemůžu dovolit. Proto jsem se pokoušel o „resuscitaci“ své imunity.
Vyzkoušel jsem snad všechno od bylinek přes pravidelné detoxy a tibetské houby až po pravidelné saunování. Bylo to lepší, ale bohužel nic nezabíralo stoprocentně. Pamatuji si, jak si ze mě tchán dělal legraci: „Jak to, že jsi zase na hromadě, když piješ každé ráno tu vodu s citrónem?“
Až jednou v prosinci 2015 jsme se s kamarády v sauně bavili o otužilcích v nedalekých Otrokovicích, kteří mají takovou hezkou tradici, že se chodí na Štědrý den hromadně otužovat do tamního „Štěrkáče“. A tehdy jsem si řekl, že ten rok do toho půjdu s nimi a začnu se připravovat hned následující den.
Jak pak vypadala tvoje vůbec první zkušenost s otužováním? Byly začátky těžké?
Teoreticky jsem to měl nastudované. Je třeba začít postupně a nesmí se to dělat příliš na sílu. Začít ideálně se studenou sprchou. Tak jsem si tehdy ráno před prvním otužováním intuitivně dal pár kliků a dřepů na rozhýbání, aktivování těla, mysli, a hlavně abych se trochu zahřál. To jednoznačně doporučuji každému, kdo chce s otužováním začít. Už samotná představa vlézt pod studenou sprchu, když je člověk rozespalý a takový nezahřátý, je nepříjemná.
Trochu jsem se rozcvičil, zahřál a zároveň rozdýchal. A to jsem tehdy ještě o dechových cvičeních Wima Hofa netušil, že existují. Pak jsem si pustil nejdřív horkou sprchu a začal jsem postupně přidávat studenější. Toto konkrétně bych ale spíš nedoporučoval. Je to tak trochu prodlužované sebetrýznění. Lepší je tu studenou pustit najednou.
Je to šok, ale takový pozitivní, který vás nakopne, a netrápíte se tak dlouho. No ale když už na mě tekla úplně studená, říkal jsem si, že je to nějaké slabé, a tak jsem šel rovnou do jezírka. Máme totiž na zahrádce malé koupací jezírko, které tehdy mělo kolem 7 stupňů, a to je už pěkně ledová voda. Ale nejlepší je začít s otužováním, ideálně v nějakém jezeře či řece, už třeba v září, kdy voda začíná postupně chladnout, takže si jen tak plavete a pomalu ani nevíte, že se otužujete.
A od té doby se otužuješ pravidelně?
Ano. V létě to někdy trochu flákám, protože se mi zdá voda všude teplá. A studenou sprchu rád nemám. Pocit, že mi studená teče rovnou na to nejcitlivější místo, za krk, mě odrazuje. Ale v půlce léta se už nemůžu dočkat, až voda v jezírku zchladne.
Vzpomeneš si na něco, co tě tenkrát poprvé překvapilo?
I když jsem byl celkem zvyklý ze sauny, pamatuji si, že tenkrát jsem nejvíc trpěl, když jsem vylezl z vody a výrazně mě bolely intimní partie (smích). Tím, že máme jezírko na zahradě a není tam odnikud vidět, chodím se otužovat nahý. Takže tu studenou vodu pocítíte naplno úplně všude.
Podobné to je na rukou, které zpočátku doporučuji nechat nad vodou, a hlavně na nohou. Ty mě bolívají někdy i teď. Obzvláště když si tělo na začátku otužovací sezóny zase zvyká. Ale ty nohy bolí, až když z vody vylezu, a obzvlášť, když pak ještě chodím ve sněhu. Ale to po chvíli odezní.
Dají se ruce, nohy a zbytek těla nějak chránit?
Určitě doporučuji plavky. Spousta otužilců používá na otužování také rukavice, dobré jsou i čepice, protože hlavou uniká nejvíc tepla, a dají se sehnat i třeba neoprenové ponožky nebo boty. Ty jsou fajn, když máte vstupovat do vody, kde jsou ostřejší kameny.
Otužování se připisuje mnoho zdravotních benefitů pro tělo i psychiku, co přineslo tobě?
Hlavně konečně to zdraví. Jak jsem říkal, měl jsem slabou imunitu a býval jsem každou chvíli nachcípaný. A od prvního dne, co jsem se začal otužovat, jsem nebyl nemocný. A když už, tak to bývá jen lehká „rýmička“ na začátku otužovací sezóny.
Takže to pro tebe byla zásadní změna?
Jednoznačně. Sám jsem nechtěl věřit, že by otužování mohlo mít tak zásadní vliv na mé zdraví. I proto jsem se o otužování začal více zajímat. Za dobu, co se otužuji, jsem načetl spoustu článků, mluvil se spoustou lidí, kteří dokážou vysvětlit, proč má otužování tak zásadní vliv na zdraví. Pro mě ale není tak důležité proč. Hlavně že to funguje.
Teploty postupně klesají, co až ti jezírko zamrzne?
Vezmu sekeru a vysekám si každé ráno díru. Když ho sekáte každé ráno a někdy i večer, jde to snadno.
Zmínil jsi, že se otužuješ ráno, jde to i jindy? Která denní doba je podle tebe nejlepší?
Pro mě je jednoznačně nejlepší se otužovat ráno. Neexistuje lepší „hack“ na parádní start dne. Ale i večerní otužování má smysl. Při otužování se totiž prý vyplavuje melatonin, což je hormon spánku.
Večerní otužování vás sice krátkodobě nastartuje, ale pak se mi rozleje po celém těle taková příjemná únava a usínám na lusknutí prstů. Co se týká pravidelnosti, ta je zde podle mě klíčová. Jinak to začnete flákat a i ty pozitivní účinky se pak zásadně snižují. Je to obdobné jako u saunování. Finové se často saunují i denně.
Otužování je tedy tvůj ranní rituál? Pomáhá ti nějak i v práci?
Stoprocentně. Když se otužujete denně, každý den tím v podstatě trénujete svou vůli. Někdy se vám fakt nechce. Po noci, po náročném dni nebo když se z jakéhokoli důvodu necítíte úplně v pořádku, je dřina se ukecat a vlézt do mrazivé vody.
Když se ale překonáte, máte ze sebe lepší pocit. Porazili jste svou lenost. A to se hodí obzvláště, když vás pak přes den čeká něco, do čeho se vám taky nechce. Já tomu říkám „eat the frog first“. Když každé ráno sníte tu žábu, věci v práci jsou proti tomu sranda.
Co když se mi opravdu nebude chtít a budu mít chuť to vzdát?
Čím víc se ti nechce a čím víc se musíš překonat, tím víc trénuješ svou vůli a postupem času to pro tebe bude snazší. I na to mám takový svůj fígl. Ráno u mytí zubů si dvě minuty zašlapu na stepperu, pak si dám pár kliků a pár shybů na hrazdě. To mě nakopne a vlézt pak do ledového jezírka je už jen další krok na každodenně prošlapaném chodníčku.
Pozoruješ na sobě změny i po psychické stránce, máš třeba lepší náladu?
To je pro mě citlivá otázka. Kvůli pandemii jsem měl vloni v podnikání těžký rok. Se ženou máme Montessori školu a školku a neustále hrozilo, že nás zavřou. A já jsem propadl depresi. I když mi tehdy připadalo, že nic nemá smysl, přesto jsem vytrval a každé ráno jsem do té vody vlezl.
Měl jsem i chvíle, kdy jsem se potápěl pod hladinu a zkoušel jsem, jak dlouho tam vydržím. Jednou jsem seděl na dně, a když mi došel kyslík, vystřelil jsem plnou silou a s takovou chutí, že jsem si konečně uvědomil, kolik síly v sobě mám a že se musím vzchopit a to všechno, co jsem do té doby vybudoval, musím zachránit. A podařilo se. Aspoň zatím (smích).
Máš z otužování nějaký zajímavý zážitek?
Třeba loni jsme s mým kamarádem v rámci jednoho mého projektu natáčeli dronem chůzi v mrazu. Uhnal jsem si tenkrát omrzlinu na stehně, protože kamarád se na mně tak trochu s tím dronem teprve učil. Taky se mu párkrát někam zalétl a zmizel.
Potřeboval jsem, aby ten čerstvý sníh kolem mě nebyl v záběrech prošlapaný, tak jsem stál na místě. A když v mínus deseti a vichru máte stát na kopci jen v trenýrkách, celkem promrznete. Aby toho nebylo málo, na závěr mi ještě s tím dronem v plné rychlosti narazil do zadku. Naštěstí jsem ho měl tak zmrzlý, že ani skoro netekla krev (smích).
Měl bys na závěr pár tipů pro úplné začátečníky? Jak začít a vytrvat?
Zaprvé, moc nad tím nepřemýšlejte a prostě začněte. Radši pomaleji, krůček po krůčku. Nemělo by vám to být nepříjemné. Ale neznám snad otužilce, který by se po otužení necítil skvěle. Chraňte si hlavně zpočátku citlivé partie. Krom těch intimních hlavně hlavu, ruce a nohy.
Před samotným otužováním se doporučuji rozhýbat, zahřát a rozdýchat. Nemusí to být hned Wim Hof. Já jsem ho taky první roky neznal. Při jakémkoli rozcvičení se přirozeně i rozdýcháte. Ideální je začínat zkraje podzimu, ale klidně začněte kdykoli. Vždy je lepší začít teď než to neustále odkládat, až budou lepší „konstelace“. Protože nejlepší okamžik, kdy začít, je jen ve vaší hlavě, a ten může být právě teď.
Pokud se chystáte i plavat ve studené vodě, je lepší s někým dalším. Jak z hlediska bezpečí, tak že se navzájem hecujete. Když nemáte poblíž jezero či řeku, sprchu má doma každý. A když se do toho nadchnete, nadchněte pro to i své blízké a přátele. Podle mě to je to nejlepší, co mohou pro své zdraví udělat.
