Jedna věc je jistá. Štěstí není žádná měřitelná komodita. Nedá se vážit ani rozpočítat na centimetry, záleží vždycky na úhlu pohledu toho, o kom je řeč. Když se lidí kolem sebe zeptáte, jestli jsou šťastní, je jen na nich, jak svůj současný stav popíšou.
Mnoho z nich si přitom pocit štěstí zkrátka nepřipouští, a to z mnoha důvodů. Možná se mu uzavírají proto, že se v jejich životě zrovna odehrává něco, co jim nedovoluje cítit se dobře. Nebo naopak kladou na své osobní štěstí tak vysoké požadavky, že je ani oni sami nedovedou dost dobře naplnit.
Drahé auto, nebo výlet s přáteli
„Někdo se cítí šťastný, když má drahé auto, dobrý plat a dovolené u moře. A jinému postačí pocit sounáležitosti a mít pár dobrých přátel kolem sebe,“ vysvětluje psycholožka a koučka Šárka Vávrová, která má praxi v Praze a v Jablonci nad Nisou. „Nejčastěji pak lidé spojují pocit štěstí s láskou.“
Většina z nás podle ní vnímá štěstí jako něco, co je pouze dočasné a není ovlivnitelné. Pokud se však na tento pocit podíváme z jiného pohledu a uvědomíme si, že se nejedná pouze o jev, který je ovlivněn příznivými okolnostmi, začneme štěstí vnímat jako součást nás samých. Jako pocit nebo stav, který je možné si vyvolat v jakékoliv situaci. Ne vždy to ale umíme sami od sebe…
„Člověk je tvor, který se rád staví do pasivní pozice čekatele na štěstí,“ upozorňuje koučka. „Ve chvíli kdy prožijeme něco neočekávaného a radostného, říkáme si, že nás navštívilo štěstí. Jedná se ovšem pouze o krátkodobou euforii. Hned poté si ve většině případů člověk vzpomene na problémy, které mu život přináší, a euforický pocit je pryč.“
Strach udělat první krok
Nic naplat, je to zkrátka v nás. Ti, kdo mají svého vnitřního nešťastného našeptávače či potížistu, se mohou stěží cítit šťastní, když jim ten nerudný dědek schovaný v jejich nitru nedá pokoj. Proč to dělá? Možná je to tak trochu z lenosti a pohodlnosti. Nebo dokonce ze strachu.
Někdy je nám totiž v tom našem malém zasmrádlém nešťastném rybníčku vlastně docela dobře. Víme, co nás čeká, a i když to možná stojí za starou bačkoru, do větších akcí se radši nepouštíme. Možná by nám bylo lépe, kdybychom svému sprostému a nekompetentnímu šéfovi řekli, co si o něm myslíme. Třeba by nám v nové práci bylo lépe a cítili bychom se v ní zase šťastni.
Postavit se manipulativní matce, despotickému manželovi nebo „kamarádce“, která z nás jen vysává energii, by také určitě bylo hrozně úlevné a posunulo by nás to dál, třeba dokonce k lepším zítřkům.
Jenže to všechno zároveň také vyžaduje jít do rizika, možná podstoupit konflikt, zažít nepříjemné situace… Ne každému se chce vystoupit ze své komfortní zóny. A stojí to vůbec za to?
Na štěstí má nárok každý, a nejen o dovolené
Podle Šárky Vávrové, která je autorkou metody Psychologie štěstí a motivační e-knihy Cesta ke štěstí, si pesimisticky založení lidé pocit štěstí sami zakazují. Vzápětí poté, co se náhodou začnou cítit šťastní, vždy vyrukují se slůvkem „ale“ nebo dají průchod svým obavám a strachu. A jejich štěstí je nenávratně ztraceno.
„Další skupinou jsou lidé, kteří si štěstí dovolují pouze v době dovolených nebo svátků,“ doplňuje koučka. „Celý rok se těší na prožitek štěstí spojený s odjezdem na dovolenou. V tu chvíli je přece nutné být šťastný! A druhým mezníkem jsou ve většině případů Vánoce. Zde si paměť vybavuje rozzářené dětské oči pod stromečkem, a proto tento den většina z nás spojuje s pocitem štěstí.“ Jenže tohle není to pravé štěstí, po kterém všichni toužíme. Jsou to jen naučené momenty, kdy máme být šťastni, protože se to tak prostě patří…
Štěstí? To není nic pro mě. Anebo ano?
Často si s sebou neseme z minulosti šrámy, nebo dokonce zvyky, které nám brání cítit se šťastně. Používáme své negativní pocity jako brnění, které nás má chránit před světem, o kterém přece moc dobře víme, že je zlý a nespravedlivý.
Například lidé, které v dětství nikdo nechválil a nikdo se s nimi nemazlil, mohou vstoupit do světa dospělých s pocitem, že si svůj nehezký osud vlastně zaslouží a že nemají právo být šťastní. Nebo se ve chvílích, kdy se do jejich života štěstí přece jen vnutí, cítí provinile. Bojí se, že ten krásný okamžik zase brzy skončí, a nedovedou si ho užít. Ani oni však nejsou odkázáni k tomu, aby prožili své dny nešťastně. I z tohoto bludného kruhu vede cesta ven. A to je dobrá zpráva.
Každý může být šťastný
Nejdříve je ovšem nutné si ujasnit, že univerzální recept na štěstí neexistuje. Podle Šárky Vávrové má štěstí mnoho podob a každý z nás ho vnímá jinak. Momentální štěstí můžeme cítit ve chvíli, kdy děláme něco, co máme rádi. Třeba při kreslení, tanci, sportu nebo rozebírání motorky. Jiné je pak štěstí dlouhodobé. Například když se nám delší čas dobře daří a cítíme se spokojeni.
Zkušená terapeutka doporučuje zaměřit se na to, čeho chceme dosáhnout. Podle ní je dokonce možné si štěstí přivolat. Co pro to musíme udělat?
„Neomezujte své štěstí jen na dočasnou dobu, a především si neříkejte, že za vše se musí platit. Je nutné si krásné okamžiky štěstí potvrzovat a častěji o nich mluvit,“ radí. „Každý večer si vybavte jeden hezký zážitek, který jste tento den prožili. Můžete si ho kdykoliv znovu vyvolat. Věřte sami sobě, svým cílům a svému nekončícímu štěstí, kterého je na světě pro všechny dostatek.“
Jedenáct kroků k pocitu štěstí podle koučky Šárky Vávrové
1. Prožívejte přítomný okamžik, radujte se z každé prožité minuty. Snažte se soustředit na činnost, kterou děláte, a uvědomte si, jak vás tato činnost naplňuje štěstím.
2. Před začátkem dne si vybavte ty zážitky, které vás ten den čekají. Vzpomeňte si na pocit z dětství, kdy jste se těšili na výlet nebo na dobrodružství, které vás čekalo.
3. Počítejte s tím, že vám každý den přinese nové dobrodružství plné krásných zážitků.
4. V každém ročním období si najděte něco krásného, co nám příroda přináší.
5. Objevujte nové zážitky a nové věci. Najděte si nové cíle a zájmy. Poznejte nové lidi.
6. Nesoustřeďte se na minulost, kterou nelze změnit. Žijte přítomností a tvořte budoucnost. Myslete pozitivně.
7. Pokud vám přijde na mysl černá myšlenka nebo pocit frustrace, nechte svým emocím volný průběh, nezadržujte je. Přijměte je a řekněte si, že je přirozené je prožít, a ony postupně odejdou.
8. Žijte život naplno a plňte si své sny a přání.
9. Neobětujte život nikomu a ničemu, pouze sobě samým. Odejděte z partnerství, které vás svazuje. Pracujte v zaměstnání, které vás naplňuje.
10. Udělejte to, co jste vždycky chtěli udělat, jen jste k tomu dosud nesebrali dost odvahy. Jednejte a neodkládejte to!
11. Mějte se rádi.
Psychickou rovnováhu považujeme všichni za samozřejmost. Dokud ji máme. Bohužel některá zákoutí mysli si občas dělají, co chtějí, bez ohledu na naše přání nebo představy. Lidské psychice a duševnímu zdraví jsme se zevrubně věnovali na naší speciální microsite. Prozkoumejte její interaktivní části a vyzkoušejte si simulátory různých psychických poruch.
Mohlo by vás také zajímat: Čtyřdenní pracovní týden: méně práce, více štěstí?
