„Bylo to pro mě potěšení a příjemné odreagování od pracovních povinností,“ říká s rozpačitým úsměvem. Když pak vypráví, jak se své závislosti na cukru zbavoval, zvážní. Byl to pro něj opravdu dlouhý a těžký boj. Zvládl ho až na třetí pokus. „A i tak mi trvalo celé dva měsíce, než se to povedlo. Během té doby jsem cukr úplně vysadil a pečlivě jsem si hlídal etikety na výrobcích. Vyhýbal jsem se všemu, co cukr byť jen trochu připomínalo. Nejedl jsem ani ovoce, protože v něm je fruktóza. Teď můžu konečně říci, že nejsem na cukru závislý. Už sedmý měsíc.“
Bude vás také zajímat: Otesánkovský syndrom: jaký je život s nekonečným hladem?
Byl jsem cukrový feťák
Navždy si přitom hodlá odříci cereálie, sušené ovoce, marmelády, sirupy, med i ochucovadla, jako je kečup nebo salátové dresinky. A samozřejmě všechny sladkosti. Když to vypráví, netváří se přitom úplně přesvědčivě. Rezolutně ovšem tvrdí, že to stoprocentně zvládne. Svůj jídelníček totiž při cukrové karanténě rozšířil o zdravé tuky, které mu hodně zachutnaly. „Používám přepuštěné máslo, kokosový olej, pochutnávám si na tučném mase, vajíčkách, tučných sýrech, smetaně, mám rád ořechy nebo avokádo,“ vypočítává.
Vypráví o sobě jako o feťákovi. Jen s tím rozdílem, že nešňupal, ale cpal se hromadami cukru.
Jak tedy prožíval absťáky? „Odvykačka není zadarmo, je to jako v normální odmašťovně. Ale když má člověk motivaci, zvládne to. Taky je nutné si uvědomit, že čím více sníte cukru, tím víc ho zase chcete. Takže když ten řetěz někde přerušíte a zabojujete, jste na dobré cestě,“ říká. Na cukrové krize přitom měl (a stále má, i když přicházejí méně a méně) jednoduchý fígl. „Chuť na sladké funguje na základě nějakých procesů v mozku. Je to automatický návyk. A když víte, že to tak je, dokážete se tomu postavit. Jakmile jsem tedy pocítil chuť na sladké, snažil jsem se na deset minut zabavit něčím jiným, abych na to přestal myslet,“ mrkne. Když to úplně nezabralo, dal si místo cukrovinek hrst ořechů nebo lžíci kokosového oleje.
Závislost vzniká rychle a jednoduše
Jak vlastně vzniká závislost na cukru? Rychle a jednoduše. Sladkosti totiž vyvolávají potěšení, a proto je proti nim tak těžké bojovat. Když jste na cukru závislí, dokážete si živě představit, jak voní a chutná vaše oblíbená cukrovinka. O to se stará dopamin, což je neurotransmiter v mozku – dokonale vás naladí na první sousto. A jakmile se opravdu zakousnete, mozek začne uvolňovat opioidy, díky kterým se cítíte skvěle. Endorfiny jsou vaší odměnou – přinášejí dobrou náladu a uvolnění. Stačí to párkrát zopakovat, „vybrousit“ dopaminové dráhy, které se aktivují stále snáz a rychleji, a jste v tom až po uši. Už sladkosti nutně potřebujete, abyste vůbec mohli fungovat.
A navíc je tu stres. V práci, doma, kdekoliv. To je hajzlík, který jen přispívá k prohlubování závislosti, protože vytváří spouštěče nutkavých chutí.
Je to prosté: Měli jste už dávno odevzdat nějakou práci, ale místo toho se se svěřeným úkolem trápíte a netušíte, zda to vůbec zvládnete? No tak se přeci odměníte nějakou laskominou a skutečně se – v tu chvíli – cítíte lépe. Stres navíc výrazně ovlivňuje i naši volbu jídel. Jen těžko si na zahnání stresu dáte mrkev nebo brokolici, že? Místo toho sáhnete po něčem sladkém nebo slaném. Tím si zafixujete návyk a jakýkoliv další stres pak spustí automatickou reakci – vzpomenete si na úlevu při poslední takové příležitosti, kdy jste sáhli po sušenkách (třeba polomáčených, hmm?), a zopakujete to. Výsledek? Pak už můžete sahat po cukru kdykoliv, i když nejste zrovna stresovaní. Třeba při únavě nebo špatné náladě. Ale to už zase ve stresu jste, protože jste snědli na posezení celou tabulku čokolády, i když jste si původně chtěli dopřát jen jeden čtvereček. Začarovaný kruh je dokonán a cesta z něj je zatraceně těžká, jak už říkal Pavel Rada.
Bojujete s emocemi i experty
Perete se přitom nejen se silnými emocemi, ale také s experty v potravinářském průmyslu, kteří přesně vědí, jak na to. Vyrábějí jídla tak, aby poskytovala abnormální stimuly. Co to znamená? Cukrovinky jsou chuťově o dost velký fous intenzivnější než cokoliv, co najdete v přírodě. Proto s přehledem položí na lopatky jakoukoliv přírodní chuť. Čokoláda nebo bonbon jsou zaručeně sladší než ovoce. Prožitky s nimi spojené jsou mnohem intenzivnější, takže dostanou vždy přednost.
To vše jsou důvody, proč někteří experti považují cukr za stejně nebezpečný jako tabák.
I cukr je návykový, prý má na mozek podobný efekt jako kokain. Navíc nadváha podle vědců zrychluje úbytek mozkové hmoty, takže takový 50letý tlouštík má mozek ve stavu o deset let staršího štíhlého člověka. Ups! A tak se s tím v některých zemích moc nepárali a zavedli daň z cukru. Ve Velké Británii bude platit od letošního dubna, v Maďarsku ji mají už delší čas. Výsledky přinesla – spotřeba cukrovinek tam klesla o 27 procent, sladkých nápojů o 26 procent. Maďaři si navíc pochvalují, že výrobci začali snižovat obsah cukru ve výrobcích, přičemž před zavedením daně k takovému kroku nechtěli dobrovolně přistoupit. Na druhou stranu třeba Dánsko od „cukrové“ daně ustoupilo. Zdá se, že debata na tomto poli bude ještě výživná.
Běžný den: nahoru, dolů
Ale zpátky k jídelníčku a stravovacím návykům. Pokud vás zatím nic z napsaného nepřesvědčilo, že byste se měli nad svou konzumací cukru vážně zamyslet, zkuste si zrekapitulovat své stravovací návyky v průběhu běžného dne. Nevypadá to třeba takto? Budík zazvoní kolem sedmé, o pár minut později podruhé, pak potřetí. Možná vstanete při jeho třetím pokusu, možná až při čtvrtém nebo pátém. I po ránu jste utahaní, takže zamíříte rovnou do kuchyně, abyste si uvařili kafe. K tomu v rychlosti zakousnete koláč. Po cestě si dáte ještě jednu kávu v oblíbeném podniku před kanceláří. Hladina cukru se rychle zvýší, pociťujete příval energie a cítíte se fajn.
Už kolem desáté ale energie vyhasíná a cítíte se, jako byste padali do nějaké hluboké propasti. To může zachránit jen další káva v kuchyňce. A nějaká sladká tyčinka k tomu.
Takto vydržíte do poledne, kdy nastává čas na oběd. K němu džus, po něm ještě malý zákusek a samozřejmě kafe. Energie znovu šplhá do výšin, vypadá to, že dneska zvládnete práci levou zadní. Jenže o pár hodin později už jste zase unavení, hladoví a zoufale nekoncentrovaní. Čert aby tu práci vzal. Naštěstí je po ruce opět nějaký cukr, třeba v podobě müsli tyčinky. I tak ale domů dorazíte vyčerpaní a podráždění. Přejíte se, na chvíli je vám fajn, ale později večer se ozve chuť na něco dobrého. Koneckonců byl to těžký den, tak proč si nedopřát. Říkáte si, že bude stačit pár lžiček zmrzliny, po chvíli u televize je ale půl kelímku, možná dokonce celý, pryč. A tak to jde den za dnem. Nebo ne?
Cukrového démona musíte vyhladovět
Hlad a chutě na sladké způsobuje kolísající hladina krevního cukru. Navíc ztěžuje také usínání a zhoršuje kvalitu spánku. To proto se i ráno cítíte nevyspalí a unavení. K tomu se perete i se zdravotními neduhy – nějakým tím kilem navíc, bolestmi hlavy, zhoršenou a stárnoucí pletí, infekcemi, nadýmáním, zácpou či průjmem, ekzémy, záněty a spoustou dalších věcí. V tom všem může (a většinou má) prsty cukr.
Dallas a Melissa Hartwigovi, autoři programu Whole30, tvrdí, že to, jaké jídlo si dáte na začátku dne, do značné míry rozhodne o tom, jaký bude celý den. „Když si ráno jako první věc dopřejete dávku cukru, je mnohem pravděpodobnější, že ve zbytku dne zakusíte výkyvy energie, chutě na sladké a sžíravý hlad. Myslete na to,“ píšou v knize Jídlo na prvním místě. Pokud tedy jako první ochutnáte cukr, bude těžké se té chutě později během dne zbavit – i samotného nutkání na sladké.
Hartwigovi zdůrazňují, že cukr nenabízí žádné vitaminy, minerály ani fytonutrienty. Jsou to pouze prázdné kalorie, jde tedy o energii bez sebemenší výživové hodnoty. Pokud tedy máte s cukrem vřelý vztah a dáváte si s ním častá dostaveníčka, měli byste s tím přestat. Jakmile se rozhodnete, musíte cukrového démona nechat vyhladovět. Bez slitování.
Nemoci nechodí po horách, ale po lidech. I když se na ně předem nejde úplně připravit, něco málo se udělat dá… Dali jsme pro vás do kupy speciální microsite s názvem Kolik stojí zdraví. Přečtěte si, jak dlouho trvá průměrná pracovní neschopnost, na jakou podporu od státu máte nárok, když dlouhodobě onemocníte a ve které nemocnici najdete nejlepší specialisty na různé neduhy.
Přečtěte si také: Láska místo bonbonu: Jak předcházet obezitě u dětí?
