Podle nedávno proběhlé britské studie dovolí každý šestý rodič pít alkohol dětem poprvé kolem čtrnáctého roku. Na druhou stranu ve Francii dostávají děti malou skleničku vína k večeři celkem běžně. Párování vína s jídlem je pro Francouze přirozenou součástí společného stolování. Stejně tak je pro nás přirozené dávat dětem napít trochu piva a pak vesele fotku caparta s půllitrem distribuovat s humorným popiskem „Geny se nezapřou“ všem známým.
Prohlídni si nálevnu, ať víš, do čeho jdeš
Častým argumentem v tomhle směru benevolentních rodičů bylo, že chtějí své děti naučit s alkoholem správně zacházet a dávkovat jej zodpovědně. Stejně by si ho někde jednou daly, tak je to lepší pod dohledem. Na druhou stranu jedinci, kteří s alkoholem začnou hodně brzy, mívají větší problémy ve škole, trpí častěji poruchami chování a je u nich zvýšená šance výskytu problémů s pitím během dospívání.
Liberálnějšími se přitom ukázali být rodiče, kteří jsou kariérně úspěšní a poskytují svým dětem velmi dobré zázemí.
Přečtěte si také: Láska místo bonbonu: Jak předcházet obezitě u dětí?
Naproti tomu střídmější jsou rodiče ze sociálně slabších rodin, kteří mají větší obavy z možných zdravotních rizik. S podáváním alkoholu mladistvým se zdráhali celkem logicky abstinenti, kteří sami moc dobře vědí, že s touhle zkušeností není moc kam spěchat. A možná kdybyste si své první zvracení z přeslazené ochucené vodky mohli o pár let odložit, až tak by vám to nevadilo. Dneska je to sice skvělá historka, ale ten první kontakt se záchodovou mísou z nového úhlu tak úplně příjemný nebyl. O to víc, že jste se doma museli chovat, jako by se vám nechtělo umřít.
Správně načasovaná kocovina
K první lahvi vína vás ale nemusí za ruku dovést jenom máma s tátou. Vědci ve výzkumu přišli i na ne až tak překvapivý fakt, že zhruba polovina všech čtrnáctiletých už v bližším kontaktu s alkoholem (větším než usrknutí piva) stejně byla. A rodičům kvůli povolení volali jen těžko. Podobná čísla vycházejí i u nás a nespatřujeme na tom vlastně nic tak strašného. Jak se ale s přívalem etanolu vypořádává náctiletý organismus?
Lékaři v tomhle mají jasno, před patnáctým rokem by děti pít neměly.
Jejich těla a mozky (jakkoli je člověk v patnácti přesvědčen o opaku) ještě nejsou plně vyvinuty a alkohol, stejně jako každá jiná návyková látka, na ně může mít nepříjemné následky. Víc jim hrozí riziko poškození jater, onemocnění nervového systému, alkohol jim zhoršuje paměť a hlavně zvyšuje jejich náchylnost k závislostem obecně. Životní lekce s názornou ukázkou proto nemusí být tak skvělý výchovný krok, jak by se mohlo zdát. Doporučení je mluvit s dětmi o alkoholu otevřeně, není ale třeba si k tomu otevírat lahev rumu. Stejně tak jako jim při přednášce o škodlivosti drog těžko připravíte injekční stříkačku. Nebo jim po uvedení do problematiky lidské reprodukce nepustíte pornofilm.
Pijí víno, kážou vodu
Není to ale jen o tom, co jim povolíte nebo zakážete. Děti jsou vnímavé a své vzory rády napodobují. Jestli jste měli tu smůlu a máte v blízkém rodinném kruhu nějakého alkoholika, určitě si dodnes pamatujete první dětskou zkušenost s jeho podroušeným stavem. Cítíte podivný mix překvapení, strachu a znechucení. Dříve zbožňovaný člověk pro nás ztrácí na hodnotě, přestáváme si ho vážit, protože stále dokola vehementně a bez ohledu na pobídky okolí opakuje jednu a tu samou chybu. A ničí tím kromě sebe i lidi kolem.
A čím je ten člověk dítěti bližší, tím větší na něj má vliv. Když se jedná přímo o rodiče, dítě je může přestat vnímat jako vzor, a tím pádem ztrácí i důvod je poslouchat. Proč by taky mělo poslouchat někoho, kdo sám dělá něco, co „se nemá“. Pozorovat svého rodiče často opilého některým dětem způsobuje pocity úzkosti a bývá i spouštěčem rodinných hádek. O jejich prospěšnosti asi netřeba se déle rozepisovat.
Příklady táhnou
Pokud nejste úplní abstinenti, nejspíš se nevyhnete tomu, že vás vaše ratolest sem tam spatří tak trochu v náladě. Když to nebude pravidlem a bude vaše nálada radostná, nejspíš si z toho žádné doživotní následky neodnese. Podle dalšího průzkumu, provedeného na tisícovce skotských rodičů, vnímá třetina z nich opilost před dětmi jako přijatelnou věc, pokud se tak neděje přehnaně často.
Tři z deseti rodičů připustili, že je jejich potomci viděli opilé, a polovina z dotazovaných měla aspoň malou hladinku.
Některé děti se naopak přiznaly, že by si přály, aby jejich rodiče pili méně. Kvůli alkoholu zaznamenávají nižší přísun pozornosti nebo mají pocit, že je to dospělácký způsob řešení problémů.
Alkoholismus se tak může skutečně stát dědičným. Jednoduše tím, že ho od nás děti odkoukají jako něco celkem běžného, jako způsob, jak odlehčit situaci. Nebojte se s dětmi o všem otevřeně mluvit a zeptat se jich, jestli je jim nějaké chování (vaše nebo někoho jiného v rodině) nepříjemné. Můžete totiž vychovávat extrémně citlivého jedince, který vám v dospělosti vytkne, že vaše každovečerní dvojka vína ho dohnala do protialkoholní léčebny.
Lidská psychika je komplikovaná a bohatá na nejrůznější zákoutí, o jejichž existenci často nemáme tušení. My jsme se do nich zevrubně ponořili a vytvořili pro vás speciální microsite včetně simulátorů několika psychických poruch. Vyzkoušejte si, jak duševně nemocní vidí svět a možná, že si budete umět lépe představit, čím procházejí…
Mohlo by vás také zajímat: Proč se vám snaha o štěstí vašich dětí může vymstít
