Kočky nemá dost lidí rádo. Sou to samolibý bestie, který nezajímá nic jinýho, než jestli maj dosypaný granule. A když ne, s potěšením vám za to nachčijou do bot. Kdybyste chtěli tip, jak se zbavit kočičiny, mám osvědčenou radu: Nejde to. Nejde to, ani když to desetkrát proženete pračkou a postříkáte savem. Až se to rozpadne na kousky, ty kousky budou smrdět. Kočičí chcanky jsou moje eau de toilette. Skvělej text do seznamky.
V současný době spolubydlim se dvěma kočkama. Sou to bestie s charakterem. Hodnej a zlej polda. Hodná vyžaduje lidský teplo, zlá vás za něj kousne do nohy. V životě by nepřiznala, že ke mně něco cejtí, ale když spim, chrápe mi v klíně.
Kdybych umřela, moje kočky by mě nesežraly. Těžko totiž chutnám jako kuřecí s kaviárem, na který sou zvyklý.
Takže by mě hned zas vyblily. Máme harmonickej vztah, já platim nájem, ony mě ustavičnym línánim nutěj pravidelně vysávat.
Nedávno se mi jedna z koček ztratila. Klid, i kastrovaný kočky se můžou začít toulat, nějakej pud v nich zůstane a hledaj kocoura. Úplně vidim to rande. Příjemnej večer, u vchodu ho pozve k sobě domů. Aha, já nemám dělohu. Aha, ty nemáš koule. Hm, tak nic, dobrou.
Dva dny bez návratu, zahajuju velkou pátračku. Vymejšlim si absurdní oběti bohyni ztracenejch koček. Dokud se nevrátí, nebudu se mejt, vařit ani uklízet. Hygienický návyky mě stejnak nikdy nebraly. Další věta do seznamky. Šestej den opět obcházim okolí a pátrám. Je jedna v noci, ticho a klid. Slyšim vzdálený mňoukání. Sprintuju kolem bloku a lokalizuju oběť. Protější zahrada, barák zpustlej, zvonky mrtvý. Skáču přeskakuju plot. Kdo ví o mý nenávisti ke sportu, je mu jasný, jak neskutečná věc se tady právě děje. Kočka je uvězněná ve sklepě. Dojemnej okamžik, obě sme šťastný, že jedna z nás se bude moct už brzo umejt a druhá nebude muset spát ve stejný místnosti se svou eau de toilette. Udělám dalších deset přeskoků přes branku a zpět.
Záchranné mise se zúčastnily: ikea taška, deka, pásek od županu a moje druhá kočka, která způsobí pád všech záchrannejch propriet do sklepa.
Na ráno moudřejší večera seru, volám hasiče. Ne, není to na mym pozemku. Ne, nevim, zda je to opuštěný dům, nemám na hajzlu vylepenej výpis z katastru. Ano, pošlete mi sem kompletní techniku.
Přijížděj čtyři statný hasiči a dva ne tak statný strážníci. Hasiči jdou do akce. Asi měli taky trojky z těláku, místo přeskoků volej žebříky a lezou na cizí pozemek. Po dvaceti minutách lezou zpátky, balej žebříky, nasedaj do auta a mizej. Přebíraj si mě policajti. Prej je to na cizim pozemku. Prej si mám zavolat ráno. Prej maj na stanici na hajzlu vylepenej ten výpis z katastru. Prej jestli nemám doma dlouhý prkno, aby si po něm kočka vylezla. Nemám, zrovna včera sem ho spálila při obřadnim upalování drobnýho zvířectva na počest bohyni kočičích návratů.
Tasim nejtěžší možnej kalibr, ženský zbraně. Začínám bulet. Nezabírá to, taky odjížděj. Asi sem se měla přece jen umejt.
Zrazená systémem sem připravena porušit jakýkoli zákony. Prkno! V ulici probíhá stavba. Vloupávám se na další cizí pozemek a hledám. Nacházim a kradu. Patnáctej přeskok a fail, je to krátký. Šestnáctej přeskok, padesátý vniknutí na cizí pozemek a delší prkno. Přeskok, spouštim prkno. Jelikož sou kočky inteligentní stvoření, čekám jen dvacet minut, než jí dojde, že sem jí tam nespustila nový škrabadlo. Leze nahoru. Euforie! Poslední přeskok, za tendle už by mi moje sadistická tělocvikářka dala dvě mínus. Za východu slunce kráčíme bok po boku k domovu a čicháme svobodnej vzduch. Happy end.
Mimochodem za poslední měsíc si policajti dvakrát zapisovali moje údaje. Poprvý, když sem seděla na střeše domu a v tričku s nápisem crazy cat lady popíjela víno. Prej sem chtěla skočit. Podruhý při týdle noci. Až někdo nahlásí ztrátu dvou dřevěnejch prken, fízlové půjdou najisto. Jo, bejby, žiju na hraně zákona.
