Naše první setkání proběhlo celkem nenápadně. Oběd u rodičů. Televize tradičně dostatečně nahlas, abysme spolu nemuseli zbytečně moc komunikovat. Z nějakýho důvodu je na každym druhym kanálu divnej přerostlej vlasatej týpek a očividně je k popukání. Prej Jakub Kohák. Zatim to neřešim a láduju se řízkem. Máma pořád neví, co vlastně dělám se svým životem. To je v pohodě, já taky ne.
Nicméně v následujících dnech se začnou dít prapodivný věci. Kdykoli sem na počítači bez nainstalovanýho adblocku, Jakub Kohák mi znásilňuje minimálně polovinu obrazovky. Někdy se mě snaží přinutit ke koupi produktu nebo služby, ale někdy ani já, ani on nevíme, co po mně vlastně chce. Jen na sebe zíráme.
S Jakubem se potkáváme často i v reálnym životě. Asi tak pětkrát za život sem na náplavce potkala nějakýho známýho. Z toho třikrát to byl Jakub Kohák. Kterýho neznám. A nevim, kdo to je. Když sem v zoo a jdu pozorovat vlky, pozoruje mě Jakub Kohák. Do sámošky už radši nechodim, protože by mě Jakub určitě předběhl ve frontě. Anebo by mi radil, kolik si mám koupit brambor.
Asi si teď kladete jednu z následujících otázek:
1. Ta holka nezná Jakuba Koháka, nejdůležitějšího muže Česka?
2. Kdo je sakra Jakub Kohák a proč nás nenechá bejt?
Vůbec nechápu, kdo to je a co udělal pro tudle zemi, ale očividně si nějak vydobyl právo mít na všechno názor v hlavnim vysílacim čase. Samozřejmě to nejsnazší by bylo si ho prostě vygooglit a vyřešit alespoň část tohodle mystéria.
Na druhou stranu má jistý kouzlo nechávat si v životě prvek magický náhody.
Nebo aspoň něčeho, co vás bude pravidelně nasírat. Víte, co myslim, takovej ten pocit, kdy si říkáte, že todle musí bejt prostě osud. Vysokej, vlasatej, bezdůvodnej a divnej osud.
Už toho mám dost a prchám na chvíli do jiný země. Ještě se naposled opatrně rozhlížím po autobusáku. Čistej vzduch. V buse nabírám hrst časopisů (sou zadarmo!). Samozřejmě hned na první straně, co otevřu, je archivní fotka Jakuba Koháka na ledě. Jako malej prej hrál hokej a byl lepší než Jarda Jágr. Jelikož byl ale předvídavej, vytušil, že Jardu Jágra miluje celá republika, a proto není radno si s nim zahrávat. Takže toho v zájmu vlasti nechal. Dál to přes slzy dojetí nedávám. Následující dny dovolené je naštěstí klid, zapomínám na všecky starosti a užívám svobody.
Tejden uteče jak voda a já sem zpět v Praze. Čekám před nádražní halou, až si ostatní členové expedice vyprázdní měchýře. Najednou se kamarád začne hystericky smát a ukazuje na reklamní poutač, vedle kterýho celou dobu stojim. Plakát na nový film v českých kinech. V hlavní roli Jakub VypíchněteMiOči Kohák.
Všechno spraví, svůj život však spravit nedokáže.
Mám strach se podívat na trailer. Co když je tam moje digitálně zpracovaný dvojče, který pronásleduje Jakub Kohák na kole? A trvá na tom, že mi protejká hajzl. A že je to potřeba spravit. A hned nato můj život. A já jeho. Aspoň budem mít oba dva konečně co říct svejm mámám.
Jakube, jestli todle čteš, neber si to osobně. Určitě seš bezva chlap. Ale už s tim fakt přestaň, je to trapný.
Nebo mě pozvi na svůj novej film.
Spravíme to.
Zajímat vás bude také: Patálie Simony Ó.: Díl sedmý: O prázdninách na vsi, němčině a koalách
