Zakladatel pozitivní psychologie Martin Seligman popisuje štěstí jako časté zažívání pozitivních emocí, jako je radost, vzrušení a spokojenost, v kombinaci s hlubšími pocity, jako je smysl a účel života. Zahrnuje také pozitivní mentální nastavení a optimistické vyhlídky do budoucna. Důležité je, že experti na štěstí tvrdí, že štěstí není neměnný charakterový rys, ale stav, na jehož dosažení můžeme pracovat.
Skrze smutek štěstí vstříc
Z britského výzkumu z roku 2010 vyplynulo, že klíčem ke štěstí a dobrému životu je především psychická flexibilita. Což například znamená, že jste otevřeni emocionálním zážitkům a schopni tolerovat a unést epizody, které ve vašem životě nepatří k těm nejveselejším. Tato schopnost činí vaši existenci bohatší a smysluplnější. Další studie prokázaly, že způsob, jakým reagujeme na okolnosti a události v našich životech, má na naše štěstí větší vliv, než ty události samotné.
Zažíváme-li stres, smutek a úzkost v krátkodobém horizontu, neznamená to, že v tom dlouhodobém nemůžeme být šťastni.
Přečtěte si také: Proč je pro vás nejlepší nemít žádná očekávání
Kudy tudy ke štěstí?
Filozoficky řečeno vedou podle „štěstílogů“ k pocitům štěstí dvě různé cesty: hédonistická a eudaimonická. Hédonisté vycházejí z přesvědčení, že pro šťastný život je třeba maximalizovat potěšení a vyhýbat se bolesti. Tenhle přístup se točí kolem uspokojování lidského apetitu a krátkodobých tužeb. Naproti tomu eudaimonický přístup míří na dlouhodobé cíle. Tvrdí, že bychom měli žít autenticky a pro vyšší dobro. Smysl života spočívá v laskavosti, spravedlnosti, cti a odvaze. Hledáme-li štěstí v tom hédonistickém slova smyslu, musíme neustále vyhledávat nové a nové radosti a zážitky a naopak se vyhýbat všemu nepříjemnému abychom si své štěstí udrželi na potřebné úrovni.
Opačný, eudaimonický přístup pátrá po smyslu s vědomím toho, že svou energií přispíváme k něčemu vyššímu, než jsme my sami.
To může zahrnovat čas od času i nepříjemné zážitky a emoce, ale často to vede k hluboké radosti a uspokojení. S tímto přístupem šťastný život nespočívá ve vyhýbání se těžkým časům, ale v tom, že jste schopni přijmout nepřízeň osudu způsobem, který vám umožňuje z těchto zážitků čerpat pozitivní zkušenost, díky níž lidsky rostete.
Posttraumatický růst
Ne nadarmo se v našich zeměpisných šířkách říká, že co tě nezabije, to tě posílí. V podstatě jde o analogii indického rčení, že lotos roste ze špíny. Výzkumy ukazují, že potýkat se s těžkostmi pro nás může být ve výsledku dobré, v závislosti na tom, jakým způsobem se s nimi popasujeme. Ze setkání se stresem můžeme vyjít odolnější a ochotnější vzít naše životy do našich vlastních rukou a například dát konečně výpověď či vymanit se z neuspokojivého vztahu. Mnoho lidí, kteří si prošli nějakým traumatem, popisuje své zážitky jako katalyzátor pro radikální změnu a transformaci vedoucí k fenoménu známému jako posttraumatický růst. Poté, co prošli těžkým obdobím, nemocí nebo ztrátou, popisují své životy paradoxně jako šťastnější a smysluplnější.
Na rozdíl od pocitů štěstí, které jsou pomíjivé, je smysluplnější a šťastnější život založen na hledání a nalézání smyslu. Jeho součástí je nutné přijmutí našich vlastních slabostí a naší lidskosti, užívaní si pozitivních emocí a akceptování bolestivých pocitů jakožto součástí života. S pokorou, povděkem a bez vztekání se a kopání kolem sebe, když se svět netočí tak, jak bychom si zrovna přáli.
Lidská psychika je komplikovaná a bohatá na nejrůznější zákoutí, o jejichž existenci často nemáme tušení. My jsme se do nich zevrubně ponořili a vytvořili pro vás speciální microsite včetně simulátorů několika psychických poruch. Vyzkoušejte si, jak duševně nemocní vidí svět a možná, že si budete umět lépe představit, čím procházejí…
Mohlo by vás také zajímat: Jak lépe pochopit náš svět? Osvojte si umění skutečné konverzace
