1. Nádraží Praha–Vyšehrad, Praha
Chápu fakt, že technika železnic vede k restrukturalizaci a inovacím… Obvykle ale města ve světě nějak revitalizují to, co se už netýká drah nebo dráhy nepoužívají. Zůstává to součástí městského prostoru. Samozřejmě je strašně drahé s tím něco dělat.
Třeba v Paříži se koncové nádraží bez užitku změnilo jen s pomocí státního příspěvku v nádherné centrum umění muzeum d’Orsay.
Budova se využila. A je ikonou. Nádraží je škatulkovitě strašně specifická stavba. Takový hub se dnes řeklo. Proto je jeho umístění i velikost unikátní. Naše nádraží Vyšehrad je v podstatě malý drážní domek, který České dráhy nechávají chátrat. Ale je krásné a dokážu si tam představit vše od galerie po multifunkční prostor. A fakt funkční a navštěvovaný… Umělci se o jeho využití pokoušeli už v 90. letech. Seriózně. Pohořeli.
2. Ulice V Kocourkách, Praha–Střešovice
Můj soukromý tip na cestu časem. Každý den ráno jezdím Kocourkama a každý den odpoledne nazpátek. Pak obvykle se synem vysedneme a jdeme pro rohlíky a tyčinku. Je to takový úzus. Pro mě. Holt tu nekoupím tolik tyčinek jako ve velké sámošce. Je to roztomilé jako Zlatá ulička, ovšem bez turistů a bez vstupného.
3. Luteránský kostel Sv. Jana Křtitele, Liberec, Rochlice
Když jsem poznal tenhle odsvěcený kostel, tak to byla ruina. Ale funkční. Místní „podnikatelé“ v něm prodávali Němcům rustikální nábytek. V praxi to vypadá tak, že obchodník se sebere, jede na ves a zeptá se, zdali má babička něco na půdě, a koupí žebřiňák za 1000 korun. Pak s ním jede do kostela a tam ho prodá. Do kostela, který už nikomu neslouží, protože byl původně německý.
Dnes si tu potomci vyhnaných sudetských Němců pořizují dekorace na zahrádky. Absurdní, že?
4. Sokolská bouda, Černá hora, Janské Lázně
Legendární film Anděl na horách a legendární bouda se smutnou vyhlídkou do budoucnosti.
Zřejmě největší srub v republice, který nikdo nechce. Je to logické, ale strašně smutné.
Dneska už nepotřebujeme tolik bud na hřebenech, lidé chtějí komfort. Další věcí a hlavním důvodem jejich úbytku je také nebezpečí požáru. Já jsem našel na své vlastní chalupě cca 100 let staré zhlaví trámu zazděné do komína… naštěstí nechytlo. Rakušané nebo Švýcaři staré dřevěné boudy dotují, aby jim zůstaly. Nový majitel Sokolské boudy se ale se záměrem zbourat ji vůbec netají.
5. Vila věž v zatáčkách na Strahov, Praha 5
V tomhle domě v jedinečné serpentýně nad Kinského sady by chtěl bydlet každý. Jenže je záhadně v rozkladu. Výhled je tu neskutečný a design český (secese/Sudety/funkcionalismus). Pokusím se jednoduše nastínit, v čem je prvorepubliková architektura jiná. Tehdejší Československo bylo skutečným středem Evropy a střetával se tu Bauhaus s Rakušáky, Italy i Francouzi. Naši malíři, lidé z Devětsilu a spol., byli jednoduše kosmopolitní.
Máme třeba jediné kubistické domy na světě.
Naši stěžejní architekti studovali u Hoffmanna ve Vídni a byli ovlivněni Loosem, secesí a Le Corbusierem. A tak tu máme jedinečný půdorys Hradce Králové, vilu Tugendhat a vilu Müller… A tuhle zvláštní, pomalu se rozpadávající vilu v zatáčce!
6. Úplně zapomenuté zahradní domky, Ořechovka, Praha 6
Když pojedete vlakem z Dejvic do Kladna, budete projíždět Ořechovkou. Byla a je to honosná vilová čtvrť se všemi svými honosnými atributy. A pod ní (nebo mezi tím, chcete-li) je zahrádkářská kolonie. V jedné z nejdražších lokalit v tomhle státě. Domeček na domečku na úzkých parcelkách a dle tehdejších norem vystavěné zahradní domky 4 x 4 metry, které někdo upravil na trvalé bydlení s velikou vynalézavostí. A krásné kytky. Je hrozně roztomilé, když si člověk uvědomí, že tam jeli vlakem na dovolenou. Z Prahy.
7. Zájezdní restaurace v Tichém Údolí, Roztoky u Prahy
Zájezdní restaurace z dvacátých let, která přežila komunismus a zemřela před dvěma lety, je v téhle zemi asi normální. Blízko Prahy. Na kole se tam dostane každý. Asi je chyba v hospodském… Strašná škoda, dům, který je několik zim nevytápěný, prostě nevydrží! Zajeďte si sem na výlet, ale svačinu si vemte s sebou.
