V dekádě natupírovaných drdolů a bruselského nábytku si vědecký tým Josepha Altmana všiml buněčné proliferace (neuronové novotvorby) u potkanů. Nikdo mu ale nevěřil, že se něco podobného děje i v mozku člověka. A v roce 1998 přišel švédský badatel Peter S. Eriksson s důkazy, že neurogeneze není nápad z říše snů.
Mozek se přizpůsobí situaci
Provedl řadu posmrtných analýz mozku pacientů, u kterých dříve aplikoval metodu značení proliferujících buněk. Šedesátá léta ale přinesla ještě jeden důležitý objev. Americký neurolog Michal Merzenich zjistil, že lidský mozek je celý život plastický. V praxi to znamená třeba to, že v případě poškození mozek dokáže převelet některé úkoly z poškozené části na jinou. Proto je možné, aby člověk, který má vlivem úrazu nebo nemoci poškozené řečové centrum, začal opět mluvit. Musí proto samozřejmě mnoho udělat.
Někteří vědci zastávají názor, že neuroplasticita mozku je možná ještě důležitější než samotné množství buněk.
Přečtěte si také: Výzkum DNA: budeme jednou umět opravit všechny chyby v těle?
Nové buňky každý den
Výzkumy hlásí vznik přibližně 700 nových mozkových buněk denně. Celkem jich naše lebka ukrývá okolo 85 miliard. Umíte si to představit? Neurovědkyně Sandrine Thuret z londýnské King’s College uvádí, že padesátiletý člověk nemá v mozku ani jeden neuron, který by měl stejné datum narození jako jeho majitel. Všechny do jednoho se už vyměnily. Nové nervové buňky hrají důležitou roli v učení dospělých. Doktorka Thuret spolu se svým týmem v laboratoři zjistila, že zabránění neurogenezi v dospělém mozku vede ke zhoršení paměti. Nové neurony mají také významný vliv na naši náladu. Thuret také se svým týmem zjistila, že pokud se zastaví tvorba nových mozkových buněk, dostane se ke slovu deprese. Tím vysvětluje přetrvávající depresivní ladění u pacientů, kteří zvítězili nad rakovinou. Vedlejším efektem náročné onkologické léčby je totiž dočasná stopka neurogenezi.
Buněčný „outsourcing“
Na některé věci ale nové neurony nestačí. V posledních letech vás určitě neminuly zprávy o výzkumu kmenových buněk. V našem těle jich je jako šafránu. Tvoří totiž pouhé jedno procento ze všech buněk. Jsou ale vzácné nejen proto, že jich je málo. Dovedou se totiž stát téměř jakoukoli buňkou, které je zrovna zapotřebí. Zbývajících 99 % buněk je funkčně definovaných – třeba na trávení nebo přenos kyslíku.
Kmenová buňka sedí, kouká, je neutrální a čeká, co bude.
Dobrou práci odvádějí při léčbě hematologických a hematoonkologických onemocnění. Nejčastěji se získávají z pupečníkové krve, kostní dřeně a tukové tkáně. V současné době jsou velkou nadějí pro lidi s poškozenou rohovkou. Je však třeba říct, že mezi veřejností a v médiích panuje názor, že kmenová buňka je nějaká univerzální léčitelka a platí na kdeco – od bolestí hlavy a obnovy chrupavek přes omlazení organismu a lepší růst vlasů až po léčbu roztroušené sklerózy. Pravda je ale taková, že v tuto chvíli je jedinou prokazatelně úspěšnou léčbou kmenovými buňkami transplantace kostní dřeně. Léčí se jí leukemie, některá vrozená krevní onemocnění, špatná imunita nebo poruchy metabolismu.
Kam na kmenové buňky
Nejšikovnější jsou kmenové buňky z pupečníkové krve, jejich potenciál v léčbě nehematologických onemocnění je předmětem zkoumání mnoha vědeckých družstev po celém světě. Důvodem je jejich mládí a nezatíženost jakoukoli nemocí, léčbou ani prostředím. Buňky pupečníkové krve si totiž sotva připnuly startovací číslo, a navíc mají obrovský potenciál množení. A věřte, že tahle parta nebude nikdy dost velká pro všechny, kterým by mohla pomoci!
Nemoci nechodí po horách, ale po lidech. I když se na ně předem nejde úplně připravit, něco málo se udělat dá… Dali jsme pro vás do kupy speciální microsite s názvem Kolik stojí zdraví. Přečtěte si, jak dlouho trvá průměrná pracovní neschopnost, na jakou podporu od státu máte nárok, když dlouhodobě onemocníte a ve které nemocnici najdete nejlepší specialisty na různé neduhy.
Mohlo by vás také zajímat: Naděje pro ochrnuté: vědci přeučili neurony ochrnutých myší
