Bez desinfekčního gelu, ústního spreje a vlhčených ubrousků nikdy nevycházíte z domu. V tramvaji nesáhnete na madlo, ani kdyby řidič řezal zatáčky jak po dvaceti kafích. A na záchodové prkýnko v baru byste si nesedli ani kdyby vám hrozili odnětím svobody na deset let.
Tak to jste asi maličko posedlí hygienou, ne?
Drsný život odpadlíka
Říkat vynervovanému člověku, aby se uklidnil, mívá asi podobný efekt, jako říkat lehce úzkostlivému neurotikovi, že si ty ruce vážně nemusí jít mýt pokaždé, když sáhne na kliku.
Takže ne, „uklidni se“ ještě nikdy v historii uklidňování nikoho neuklidnilo a „nebuď tak přehnaně úzkostlivej“ ještě nikoho na světě nedonutilo odhodit všechny naučené přebujelé návyky spojené s přehnanou hygienou za hlavu, chodit bosky, pít z cizích skleniček a jednou týdně si NEVYČISTIT ZUBY. Tomu se říká život na hraně, co?
Milí úzkostliví, ano, vy, kteří, když se omylem v kanclu napijí kafe z hrníčku vaší kolegyně, si jdou nenápadně vykloktat ústní vodou a vzít si preventivně paralen na všechny ty viry, záněty a bakterie. Vám bychom chtěli říct, že ze sedání na prkýnko na firemních záchodcích ještě nikdo neumřel.
A hlavně byste měli vědět, že ať už doma vytíráte třeba i 2x denně desinfekčním přípravkem obsahujícím Savo, chlor a slovo boží, nádobí zásadně myjete 2x po sobě a chodíte jen a pouze v přezůvkách, tak i přesto je váš útulný, vypiglovaný domov domovem bakterií.
Každý má doma svoji osobní špínu, tak ji mějme rádi. A nebojme se jí. Nekouše. Stejně jako „mastná tyč“ nebo dělení se o jídlo z jednoho talíře s kamarády.
Osobní šarm osobní bakterie
Bakterie máme nejen doma, ale taky na sobě a v sobě. Odlupují se z nás s odumřelou kůží nebo třeba když zíváme nebo kýcháme. Necháváme za sebou naši jedinečnou biologickou stopu. A podle studie časopisu Science se prý naše bio-stopa adaptuje tak rychle, že i ve fungl novém bytě máte do 24 hodin bakteriologicky stejné prostředí, jako v bytě starém. Wow. Kéž by celé stěhování probíhalo takhle bleskurychle.
Co je doma to se počítá – třeba bakterie
Máte rádi takové ty články „vědci zjistili, že“? Tak tohle bude přesně pro vás. Mezinárodní studie bakterií v domácnostech přišla na ŠOKUJÍCÍ zjištění. Nejvíce bakterií nebydlí u nás v koupelně nebo na záchodě, jak by se dalo čekat, ale v kuchyni.
Nejlíp se tyhle mršky cítí v našich houbičkách na nádobí. V rámci výzkumu obývaly více než 75 % houbiček i koliformní bakterie, tedy ty, které mají v rodině třeba bakterii Salmonelu nebo E. Coli. Je to podobné, jako bydlet s nájemným vrahem, který je ale vlastně 99 % času hrozný dobrák. V houbičkách se vyskytují často také zárodky plísní a kvasinky. Další „hot spots“ v kuchyni jsou dřezy, linky a prkýnka na krájení. A pokud máte kávovar, vyplatí se čistit pravidelně zásobník. Tam má totiž tendenci bydlet plíseň.
Žít v míru s vlastní houbičkou
Podle vědců se prý bakterie soužitím s námi adaptovaly. Dokonce líp než leckterý nový spolubydlící. Proto na ně nezabírá vymývání saponátem, vyvařování nebo dezinfikování.
Co ale pomáhá? Asi vás nepřekvapí, že nic. Teda skoro nic. V míru se svými bakteriemi budete, když budete hubku na nádobí pravidelně měnit cca jednou týdně. A vedle nešlápnete, ani když jich budete používat víc – na nádobí, na povrch stolu, na kuchyňskou linku, na mastné povrchy a tak dále. To je přece úplně hozená rukavice všem lehkým úklidovým neurotikům, ne? Co takhle si je navíc odlišit pomocí BAREV? No nemáte hned lepší den?
Mazlení s mazlíčkem jako biologická zbraň
Máte nervy, jakmile vedle vás někdo v kině kýchne nebo se kolegyňka hlasitě vysmrká? A pejska a kočičku máte? Psi i kočky jsou nejenom zdrojem radosti a spouštěčem otravného šišlání i u obvykle příčetných jedinců, ale obsahují i kotel bakterií a parazitů.
Nejenom, že většina vašeho jídla obsahuje chlupy, nemůžete nosit tmavý manšestr a hostit doma přátele trpící alergií, zároveň ale můžete onemocnět třeba toxoplazmózou nebo chytit škrkavku. Prý stačí, když vám na zem, po kterém váš chlupáček chodí, spadne jablíčko, do kterého se následně bez umytí zakousnete.
Ale žádný strach, plašit nechci. I tohle se stává ojediněle – stejně, jako pravděpodobně nedostanete vzteklinu ani se nestanete vlkodlakem, když vás váš labrador olízne po tváři. Maximálně vám ubere na lidské důstojnosti fakt, že sdílíte domácnost a kus života právě s labradorem.
Ještě pořád se bojíte tyčí v autobuse? Nebo vás náš článek vyléčil? Nemáte zač!
