Mohou rodiče za psychické poruchy svých dětí?

Budoucnost, Psychická pohoda
Není nic křehčího než duše dítěte. Každá drobnost v dospívání dokáže ovlivnit život v dospělosti. V dobrém i špatném. Stačí drobný přešlap, a zkušenost z něj zůstane navždy zakódovaná v hlavě ratolesti. V nejhorších případech se nepříjemnost přemění v psychickou poruchu. Jak velký podíl na tom mají rodiče?

Svět je pestrobarevný. Obzvlášť v očích malého caparta, který postupně objevuje jeho základní krásy. Okolo smyslů dítěte se točí miliony informací. Postupně je vstřebává a buduje si představu o tom, jak věci fungují. Zjišťuje, co znamená láska a nenávist. Naráží na chování lidí. Zkrátka vnímá všechno. A především to, co se pohybuje v jeho blízkosti nejčastěji. Rodina, první přátelé a prostředí školky, později školy, patří k základním stavebním kamenům osobnosti. Ne náhodou je rodina na prvním místě. Právě rodiče a blízcí příbuzní dokážou připravit na ostatní skupiny vlivů ze všech nejlépe. Nebo také nejhůře.

Matčino objetí
Vše začíná v prvních měsících života. Konkrétně v náručí matky. Ačkoliv mozek není zcela vyvinutý, již dokáže vnímat některé elementární informace. Především pouto s maminkou. Je to ta první věc v lidském životě, kterou škvrně intenzivně poznává. Otce zpočátku neidentifikuje, jde jen o někoho z mnoha, kdo si ho bere na hruď a houpá s ním. Ale u matky vznikají první vazby. První vztah, který bude definovat pohled na zbytek světa. Proto je velice důležité klást důraz na sbližování se v prvních měsících. Ne nadarmo ve vyspělých zemích s funkčním sociálním systémem existuje mateřská dovolená. Pokud se neutvoří ideální pouto, může to v budoucnu působit velké problémy.

Maličkosti bez hrozby
Čím je dítě starší, tím více vnímá funkčnost či nefunkčnost rodiny. I když si pouze matně vzpomínáme na svá první léta života, jsou pro nás naprosto určující. Správná péče zakládá na spokojený život, alespoň z hlediska psychiky. Zanedbaná vede minimálně k tomu, že dítě nebude umět správně reagovat na okolní svět. Například pokud budou rodiče blokovat samostatné rozvíjení dítěte, bude mít později veliký problém s prosazováním svého názoru v širších skupinách. Nehledě na to, že vyletět z hnízda bude téměř nemožné. To vše se dá překonat. Navíc nic z menších nedostatků nevede k psychickým poruchám. Ale existují i jiné druhy nešvarů, které již mohou být začátkem zničeného života. Například takzvaná dvojná vazba.

Problém dvojné vazby
„Dvojná vazba je určité komunikační schéma, které se vyskytuje v některých rodinách. U dětí ovlivněných tímto druhem výchovy se často projevují v dospělosti příznaky schizofrenie,“ píše ve své světoznámé studii doktor Gregory Bateson.

Jde o praktiku, často zapříčiněnou právě problémy v dětství, kdy se jeden z rodičů chová ke svému potomkovi jako ke dvěma různým lidem.

Maminka například dítěti řekne, že ho má ráda, ale místo objetí ho odstrčí. Ratolest dostává zmatené informace. Nedokáže rozlišovat, za co dostane pochvalu a za co několik pohlavků. Tuto zmatenost si odnese až do dospělosti. V nejhorším případě, pokud nedojde k odhalení problému a terapii, přenese svou zkušenost na vlastní potomky. Vytvoří se nekonečný kruh plný bolestí a strastí.

Pygmalion efektem k pozitivitě
Dalo by se říci, že osud dětí má v rukou jen rodič, ale není tomu tak. Možná ještě důležitější roli hraje genová kompozice. Podle toho, jak dopadl mix genů, vznikly předpoklady k odolnosti či náchylnosti vůči onemocněním psychickými poruchami. Především temperament rozhoduje o tom, jestli v pozdějším věku odolá nátlakům okolí. Osobnost dokáže být mnohem silnější než drobné šrámy z dětských let. Ale platí to i naopak. U některých stačí jedno negativně zabarvené slůvko, a hroutí se mu celý svět. Přesto lze však vždy dopomoci k tomu, aby dítě nebylo introvertní a nezadělávalo si na sociální fobie a deprese. A to využitím takzvaného Pygmalion efektu. „Jednu třídu jsme nechali udělat testy. Dětem s průměrnými výsledky jsme řekli, že si vedly výborně. Informaci o úspěchu jsme sdělili i učitelům. Po roce jsme nechali třídu opětovně otestovat. Průměrní žáci najednou měli mnohonásobně lepší výsledky,“ píše o experimentu psycholog Robert Rosenthal. Vytvořením ideálního prostředí ke zlepšení k pokroku opravdu dojde. Chvála nestačí. Musí se změnit i chování rodičů. Díky takto silné motivaci se dítě upevní v životním postoji. Stane se sebejistým, a tím i méně náchylným k psychickému zhroucení.

Pomocná ruka rodiny
Jenže svět netvoří jenom rodiče. Veškerá výchova troskotá, pokud se potomek dostane do špatných podmínek ve venkovním světě. S tím již nelze udělat téměř nic. Snad jen neustále klást důraz na to, co se má a nemá dělat.

Ale na výsměchy ve škole, první neopětování lásky a nebezpečné životní náhody nepřipraví nikdo nikoho.

Každý může upadnout do temných vod psychických poruch. Stačí, aby osud luskl prsty. Teprve pak se ukáže, kdo umí roli rodiče hrát. Zaprvé musí být obezřetný, aby dokázal poznat, že se s potomkem děje něco špatného. A zadruhé se nesmí nechat přesvědčit, že za psychické problémy může on, jelikož to tak dítě často vnímá, i když mylně. Komunikace je klíčem k úspěchu v odhalení jakéhokoliv problému. Hlavně neztrácet hlavu a nepropadat společností vytvořeným iluzím, že poruchy jsou něco neobvyklého a trpí jimi jenom blázni. Pak už jen zbývá pomoci dítěti dostat se k odborníkovi a dále postupovat podle pokynů. Klíč k úspěchu v boji s psychickými poruchami je vždy v přístupu. Bez něj se problémy jen a jen prohloubí!

#Jan Uhlík

Psychika je křehká. A ta dětská obzvlášť. Některá zákoutí mysli si občas dělají, co chtějí, bez ohledu na naše přání nebo představy. Lidské psychice a duševnímu zdraví jsme se zevrubně věnovali na naší speciální microsite. Prozkoumejte její interaktivní části a vyzkoušejte si simulátory různých psychických poruch. 

Mohlo by vás také zajímat: Stále mladším dětem hrozí syndrom vyhoření. Jak tomu zabránit?