Za posledních sto let se lidstvo posunulo od koňských povozů až k sondám, které prozkoumávají jiné planety. Pokrok se doslova řítí kupředu. Tempo nepovoluje. Nejenom v technologiích, ale i v medicíně. Minulé století bylo naprosto klíčové pro rozvoj lékařství. Co bylo ještě nedávno smrtelnou chorobou, se dnes dá léčit jedinou injekcí. Za takovým úspěchem nestojí pouze stále větší znalost lidského těla a vymakanější laboratorní pomůcky. Ale především zvířata, která se skrývají za těmi největšími triumfy. Téměř vždy.
Nemocné dělníky nechceme!
První pokusy na zvířatech probíhaly sice již ve starověkých civilizacích, skutečný boom však nastal až ve 20. století. Spolu s průmyslovou revolucí totiž přišla i poptávka po velkém množství pracovních sil. A aby dělníci mohli pracovat od rána do večera, museli být naprosto zdraví. Proto v Evropě a Americe začal vznikat tlak na vlády, aby investovaly více peněz do rozvoje zdravotnictví. A tak se také dělo. Vědci po celé Evropě získávali dotace, aby se plně věnovali své práci. Jenže osobě vymýšlející látky nestačí jen peníze, tabule a fixka. Potřebuje především někoho, na kom by mohla testovat látky smíchané v malých alchymistických laboratořích.
První pořádné experimenty neprobíhaly na nikom jiném než na člověku samotném!
Darwinovy opice
Jenže rizika byla velká. Navíc testovacích subjektů byl nedostatek, ať těch dobrovolných, či nedobrovolných. A jelikož v té době frčel darwinismus, sáhlo se po opicích. Ačkoliv nebyly příliš levné, rozhodně s nimi byly menší problémy než s lidmi. Samozřejmě se nedá mluvit o tom, že by Evropu zaplavili primáti. Ne každý vědec měl totiž tak velkou podporu, aby mu zaplňovali laboratoř. O tom svědčí i prvotní úspěchy. Nejvýraznějším experimentem byla ukázka efektu aplikace nemoci záškrtu na morčeti a následné vpíchnutí protilátek. Vědec Emil von Behring dostal v roce 1901 za výzkum Nobelovu cenu. O 15 let později přinesl světu vakcinaci, která byla v roce 1946 nařízena jako povinná pro každé dítě. Díky tomuto kroku, a taky stovkám morčat, záškrt v podstatě vymizel.
Zvířata zachraňují ve velkém
Ale nejenom morčátka pomohla lidstvu k delšímu a zdravějšímu životu. V průběhu století se v laboratořích vystřídala celá řada zvířat. Pokusy na krávách zatočily s neštovicemi.
Díky psům a rybkám dokážou inzulinové injekce chránit cukrovkáře před smrtí. Koně zajistili získání kontroly nad tetanem.
Ovce zase vymýtily neléčitelnost tuberkulózy, hrůzy počátku 20. století. Ale hlavními hvězdami laboratorních pokusů jsou myši. Podle serveru Pro-test v Británii v roce 2004 počítali laboratorní zvěř a zjistili toto: 84 % pokusných zvířat tvoří hlodavci (myši, krysy a další); 12 % ryby, ještěrky a ptáci; 2,6 % velcí savci (ovce, krávy, prasata); 1 % malí savci (králíci, fretky); 0,3 % kočky a psi (pouze vyšlechtění pro výzkumy) a 0,15 % opice (hlavně malé druhy, lidoopi nesmí být použiti). Tato čísla se v podstatě shodují s celosvětovým průměrem. Pouze procento primátů je obecně vyšší, jelikož ne ve všech státech jsou testy na nich zakázané. Ale členové Evropské unie se v podstatě neodchylují. Ani Česká republika.
Člověčí myš, myší člověk
Ale proč zrovna myši? Má to hned několik důvodů. Jsou levné. Nezabírají mnoho místa. Rychle se rozmnožují, proto lze sledovat, zda léky nezpůsobují potíže dalším generacím myší. Převládá u nich emoční pasivita, málokdy se rozzuří. Ale hlavní důvod se skrývá jinde. A to v genech! Kdepak opice, ale myši mají k člověku nejblíž. V 99 % se lidský genom shoduje s myším. Samozřejmě jedno procento hraje důležitou roli. Ale pouze zhruba 300 genů nás dělí od chlupatých potvůrek, které se dostanou všude. Díky tak malému rozdílu lze počítat téměř se shodnou reakcí člověka a myši na vpíchnutou látku. Ne ovšem vždy! V roce 1960 se dostal na západní trh prášek thalidomid, který se předepisoval na zmírnění nevolnosti. I během těhotenství. Jenže v tom byl právě kámen úrazu.
Rok po popularizaci prášku se začaly rodit děti s malými končetinami, chybějícími orgány a jinými postiženími.
V roce 1962 se lék zakázal. Společnost, která látku vyvinula, se hájila tím, že testy probíhaly na myších v naprostém pořádku. Těžko říci, kde se skrývá pravda, jelikož opravdu důkladné výzkumy ukázaly, že se u některých myšek objevili potomci s fyzickou deformací.
Genetický mutant
S tím si ale poradil doktor Mario Capecchi. Přišel na způsob, jak geneticky upravit myši tak, aby vyhovovaly jednotlivým testům. Doktor svou metodou zajistil, že lepšího kandidáta na pokusy, vyjma člověka samotného, prozatím nenajdeme. Proto hlodavci procentuální tabulku ještě dlouhou dobu povedou. Nebo ne? „V roce 2015 proběhlo v USA 767 622 pokusů na zvířatech. Ale jen na těch, jejichž počet reguluje zákon. Tam ovšem nespadají krysy, myši, ptáci a ryby. Celkový počet experimentů se pohybuje od 11 do 25 milionů,“ píše na svých stránkách vláda Spojených států. Takže z hlediska ochránců zvířat o výhře mluvit nelze.
Pokud má každý živý tvor právo na život, počítá se i malá rybka.
Peta se ptá, koho zajímají myši?
Celosvětová genocida
Minimálně podle organizace PETA je oběť za blaho lidstva velká. Počet zvířecích obětí jí přijde absolutně nepřípustný. Už jen samotná podstata testování na jakémkoliv živém tvorovi. „Více než 100 milionů myší a krys je v USA každoročně zabito. Zneužívají se pro toxikologické testy, kde pomalu umírají na účinky jedů, experimenty s popáleninami a psychologické studie, které v nich vzbuzují pocity teroru a deprese. Zažívají elektrošokové terapie a záměrně poškozující chirurgické zákroky. Dokonce jsou v jejich tělech pěstovány tumory,“ varuje PETA před zrůdností na svých stránkách. Pokud jste slabší povahy, rozhodně se nepouštějte do průzkumu materiálu, který aktivisté nabízejí. Nebo možná ano. Třeba si pak budete alespoň o trochu více vážit pilulky, která vás zachrání před bolestí.
