Ladislav Bosák začínal jako likvidátor v pojišťovně a potom přeběhl na druhou stranu. Zjistili jsme, že pojišťovácký byznys je vzrušující!
Co dělá pojišťovací makléř?
Pojišťovny pojišťují a makléři jim dodávají klienty. Na trhu je víc pojistitelů a já mám přečtená všechna ta malá písmenka, a hlavně jim rozumím. My pro naše klienty hledáme nejlepšího pojistitele za relativně nejlepší cenu. Protože levné není vždy dobré. A já konkrétně pomáhám klientům, když se něco stane.
Takže škody i likvidujete?
Ano, jsem v podstatě likvidátor, ale u makléře pracuji v opačné pozici. Jsem klientův partner a poradce, který komunikuje s likvidátorem v pojišťovně.
Jak to je tedy s pojištěním, například odpovědnosti za škodu?
Vaše odpovědnost je daná zákonem. Když něco rozbijete, zákon určí vaši míru odpovědnosti. Pojistnou smlouvou se jen řeší rozsah rizika, do jakého je podle pojistných podmínek ochotná jít vaše pojišťovna. Tedy co všechno z vaší zákonné odpovědnosti je ochotná uhradit.
Co je trend v pojišťovacích podvodech? Velké pojišťovny řeší podvody týkající se aut. To je problém desetiletí. Fingované dopravní nehody. A není to vždy takhle okaté:
A pojišťovna slouží jen jako kasička?
Zdaleka ne, to je jen jedna z funkcí. Lidé by měli pochopit, že pojišťovna je současně chrání. Nejde přijít a říct: Něco jsem způsobil, plaťte. Za jakýchkoli okolností. Takhle pojišťovna nefunguje. Ona se vás zeptá: Cítíte se za škodu odpovědný nebo ne? A potom podle vašeho postoje k případu přistupuje. Chrání vás tedy i před neoprávněnými nároky.
Takže svou chybu automaticky nezaplatím, minimálně o tom budu aspoň přemýšlet.
Základ je neplatit hned. Ale hlavně nepřiznat hned ani svou odpovědnost. Vždycky musíte nejdřív komunikovat s pojišťovnou. Zákon říká, že pokud něco zaplatíte, automaticky jste uznal svou vinu. A pokud pojišťovna ve svém šetření zjistí, že ten zákonný nárok není, ale vy jste to už zaplatil, řekne vám sorry, to už je tvůj problém.
Je rozdíl v přístupu pojišťoven? Jsou některé hodnější?
Záleží spíš na lidech. Někdy natrefíte na likvidátora, se kterým je šetření škody bezproblémové, někdy na jiného, který je přesvědčený, že lžete. A že chcete z pojišťovny jen vydolovat peníze, a proto vám to logicky maximálně znepříjemní. Bude žádat „dvacet pět“ podkladů pro šetření nahlášené škody a podobně.
Nedávno jsem zkoušel číst jednu smlouvu komplet, včetně malých písmenek. Ale fakt nevím, co tam bylo napsané. Vy tomu rozumíte?
Já musím rozumět všemu. Pojišťovny hodně často mění a upravují své pojistné podmínky a já je musím automaticky celé analyzovat a zjistit, co se změnilo. Trochu nám to ulehčil nový občanský zákoník. Dřív měly pojišťovny výjimky schované až třeba ve výkladu pojmů. Až tam jste se například dozvěděl, že svůj majetek nemáte tak pojištěný tak, jak jste si myslel.
Jako že až někde pod čarou zjistím, že je moje smlouva cár papíru?
Právě. Kdo by šel až do výkladu pojmů? Stalo se mi, že tam byla třeba definice nebezpečí krupobití. Bylo tam napsané, co je to krupobití, ale věta dále pokračovala: „Škoda se nevztahuje na poškození movitého majetku, ke kterému došlo na volném prostranství.“
Kroupy jen uvnitř budov?! Ha! Ha! A to se teď už stát nemůže?
Teď už nový občanský zákoník definuje silnou a slabou stranu. To znamená, že když uzavírate pojistnou smlouvu, ta silná strana je odborník. Agent nebo pojišťovna. To znamená, že jsou povinni vysvětlit vám úplně do detailů celou smlouvu. A když se něco stane a vy zjistíte, že na to se pojistka nevztahuje, ačkoli vy jste žil v domnění, že ano, tak je můžete zažalovat. Jste slabší strana a soud může rozhodnout, že máte nárok na odškodnění. Ještě se to nestalo, takže k tomu bohužel není žádný precedens, ale je to tak.
Bylo tam napsané co jsou to kroupy, ale věta dále pokračovala: “škoda se nevztahuje na poškození majetku, ke kterému došlo na volném prostranství.”
Jak probíhá likvidování škodných událostí? Je to práce od stolu?
Jak kdy, záleží na typu škody a jejím rozsahu. Konkrétní případy nemůžu úplně prozradit. Ale v případě komplikovaných a záhadných případů si pojišťovny sem tam najímají i soukromé detektivy.
Jsou soukromí detektivové úspěšnější než detektivové od policie?
Soukromý detektiv funguje trochu jiným způsobem. Když chcete využít služby Policie ČR, musíte nejdřív podat trestní oznámení.
Jaký jste zažil největší průšvih?
V jedné továrně došlo k výbuchu parního kotle. Zabilo to myslím dva lidi a zničilo to půlku celého provozu. Stará fabrika, někde na severu Čech, kterou zprovoznili Američané. Z Ameriky přijel krizový štáb a my museli sedět v zimě v obleku přímo v té fabrice, vůbec nic tam nefungovalo. A museli jsme nastavit způsob obnovy. Pojišťovna zaplatila komplet renovaci plus každý den i pravidelné náklady a předpokládaný uniklý zisk než se rozjela výroba. Tenkrát to trvalo rok. Někdy pojišťovny vyplácí gigantické částky. Bizardní ale byl i případ, kdy jsem likvidoval potápějící se loď.
Potápějící loď? To se vám stalo?
Byla to docela kovbojka. V loďařském byznysu funguje něco jako společná havárie. Základ toho je v dobách starých Féničanů.
Co je to společná havárie?
Máte loď a převážíte náklad obchodníkům z bodu A do bodu B. Ale třeba o část nákladu přijdete. Třeba proto, že jste na mělčině a musíte se něčeho zbavit. Nebo vám část nákladu shodila do moře bouřka. A podobně. No a Féničané vymysleli rozdělení škody. Když loď doplula do přístavu a zjistilo se, že z deseti obchodníků třeba dva o zboží přišli, tak se ti ostatní složili a zaplatili poměrnou část toho, co chybělo. Je to princip solidarity. Aby ten, kdo přišel o všechno, nezkrachoval.
A dnes to v námořním byznysu funguje stejně?
I když se všechno dováží z Číny, takže po moři, obchodníci to moc neřeší. Myslí si, že je odpovědný dopravce. Ale to není úplně pravda. Zvlášť, pokud společnou havárii vyhlásí přímo kapitán, protože vjel na mělčinu nebo začalo hořet. Všichni, co tam mají kontejnery a zásilky, jsou okamžitě informováni a musí do banky na účet Lloydů v Londýně složit 100 procent hodnoty svého dopravovaného zboží. Takže i když se třeba s vaším nákladem nic nestane, vy ho hned tak nedostanete. Musíte ho navíc ještě jednou zaplatit, aby ho dopravce uvolnil. Pokud máte ale zásilku pojištěnou, všechno tohle za vás vyřídí pojišťovna.
Potápějící se lodě, vybuchující fabriky. Není tenhle byznys trochu stresující?
Součástí mojí práce je uklidnit situaci. Lidé v takové situaci samozřejmě panikaří. Neví, co mají dělat a jsou nervózní. Ze mě musí vyzařovat – klid, pohoda, nic se neděje. Jako je to v Průvodci stopaře po galaxii. Hlavně žádnou paniku!
Chybí vám v nabídce pojištění něco specifického?
Vysvětlím vám, co vidím jako obrovský problém. Pojistíte si občanskou odpovědnost a…
Tomu se říká pojistka na blbost, že?
Ne. Pojistka na blbost je pojištění, které vás chrání, pokud způsobíte škodu svému zaměstnavateli. Řídí se zákoníkem práce. Správně se jmenuje „Pojištění odpovědnosti za škody vzniklé při výkonu povolání vůči zaměstnavateli.“ To je docela dlouhé, proto se říká, pojistěte se proti blbosti.
A když něco rozbiju na ulici nebo v restauraci?
Na to se nevztahuje. To už mluvíte o odpovědnosti občana. To jsou dvě různé věci. Pojištění občanské odpovědnosti bývá často součástí pojištění domácnosti.
Aha. Tak zpátky k tomu, co vám v tom pojištění občanské odpovědnosti chybí?
Jdete do hotelu, pronajmete si pokoj a rozbijete tam televizor nebo zničíte pohovku. Nebo propálíte koberec, jako náš pan prezident… A pojišťovna vám to nezaplatí. Odmítne hradit škody na věci v užívání. Půjčíte mi třeba telefon a já ho pustím na zem. Smůla. Protože je to věc v užívání. Pojišťovna nezaplatí nic, co používáte, ačkoli to není vaše, a během toho používání to zničíte. Je to standardní pojištění jen u podnikatelů.
Aha. To by mě zaskočilo. Na co si ještě dávat pozor?
Když pracujete jako OSVČ, což je dnes čím dál více lidí, tak máte smlouvu, ale váš vztah se neřídí zákoníkem práce. Takže jím není limitovaná ani vaše odpovědnost, tedy čtyřiapůlnásobkem platu. Máte neomezenou odpovědnost.
Jako OSVČ jsem tedy v háji?
Pokud způsobíte jménem nějaké firmy škodu, kterou jí pak budou nárokovat, oni nejspíš odpoví: „My jsme si najali tady pána (vás), takže se domluvte s ním.“
A na to pojištění proti blbosti neplatí?
To už není pojištění proti blbosti, ale pojištění z provozní činnosti. Vy to sice berete jako zaměstnání, ale ve skutečnosti je to podnikatelská činnost. A to už se bavíme o vyšších částkách. Rozhodně to není tisícovka ročně! Když zničíte nějaký strašně drahý stroj zaměstnavateli, zaplatíte mu maximálně 4,5násobek vašeho platu. Pokud pro něj pracujete jako OSVČ, zaplatíte úplně všechno.
Je pojištění jen pro bohaté?
Určitě ne. V dnešní době bych doporučil pojistit se každému. Už kvůli té odpovědnosti, kterou lidé začínají čím dál víc využívat. A zneužívat. A nárokují po kde kom kde co. Lidé by si měli uvědomit, že je rozdíl platit třeba 1500 Kč na hodinu za právníka, a 2500 Kč za rok za pojistku. Když někdo přijde s tím, že jste mu způsobili škodu a chce po vás milion…
A to se stává?
Může se to stát. Když máte pojistku, vezmete ten papír a jdete do pojišťovny, co s tím. Že si nejste ničeho takového vědom. A vyjádření pojišťovny má pak váhu i před soudem.
Co třeba amortizace? Když něco zničím, musím nahradit skutečnou škodu na věci, ale ta není nová.
Amortizace (ztiší hlas) to je trochu šedá zóna. Pojišťovny ji stále rády uplatňují, ale nový občanský zákoník říká v § 2969, že se při určení výše škody vychází z její obvyklé ceny v době poškození. A zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit. Bohužel co právník to jiný výklad pojmu „účelně vynaložit“…
Má nějaké mouchy pojištění odpovědnosti za škodu?
Když někoho vytopíte a zničíte mu fotku babičky, která už nežije, vyfocenou navíc při nějaké unikátní příležitosti, může po vás dneska nárokovat nejen pár korun za tu fotku samotnou. Způsobili jste mu totiž osobnostní újmu, a tu podle amerického vzoru cení třeba na dva, tři, čtyři, pět milionů.
A na tohle se můžu pojistit?
Pojišťovna zaplatí těch pár korun za fotku, ale zbytek ne, ačkoli poškozený to z vás může dostat. Pojišťovna zaplatí jen případy osobnostní újmy vyplývající ze škody na zdraví. Když třeba někomu zlomíte ruku a on byl vynikající šachista, jenže teď si tou rukou při šachách ani nepodepře hlavu… A chce milion, protože mohl být skoro tak dobrý jako Kasparov. Tohle vaše pojištění nejspíš pokryje.
Dějí se ještě dneska nějaké výstřední pojistné podvody?
Jednou jsem v životním pojištění řešil tak zvaného bílého koně. Člověk který asi měl velké dluhy, uzavřel u všech pojišťoven pojistku na obrovské částky. A měsíc na to se nechal zabít.
A zaplatili jste?
Jako osoba, které se měla vyplatit částka, byla uvedena neplnoletá holčička a plnění za ní měli brát zákonní zástupci. Nakonec se všechny pojišťovny spojily, výplatu stoply a zaplatily jen minimální částku na pohřeb. Byl to pojišťovací podvod. Sedm pojišťoven a u každé tři miliony.
Maskovaný bílý kůň? Modernější je jednorožec.
Takže pokud mám životní pojistku a zabiju se, nedostane nikdo nic?
To zase ne. V minulosti u jedné z pojišťoven platilo, že pokud jste spáchali sebevraždu alespoň dva roky po sjednání pojištění, tak následné plnění normálně vyplatila.
