Na základní škole měla každá třída své dyslektiky. Neexistovala snad jediná, kde by nějaký nebyl. Málokdo však věděl, co vlastně to podivné slovo na d znamená. Spojovalo se pouze s tím, že daná osoba dostávala více času na zjednodušené testy. Mnohdy stačilo pouze zakroužkovat správnou odpověď. Zbytek třídy pečlivě vypisoval dlouhá souvětí a snažil se zachránit odpověď zbytečnými slůvky navíc. Ničím jiným se neodlišovali. Jak je tedy možné, že měli privilegium snazšího souboje s děsivým školským systémem?
Skákající písmenka
Prvně je důležité si vůbec říci, co je dyslexie. Odborná slovníková definice zní: vývojová porucha učení vyznačující se zhoršeným vnímáním celistvosti psaného textu a jeho čtení. Zkrátka jedinec má značné problémy přečíst souvisle větu a rozumět jí. Písmena doslova skáčou po papíře. Oči je nedokáží zachytit a posadit na své místo. To je vše? Jinak se dyslexie nepozná? Na zjištění toho, zdali daná osoba trpí vrozenou poruchou, existuje speciální druh testování. Týden dítě podstupuje různé textové a obrázkové úlohy, podle kterých se nakonec stanoví verdikt. Je to metoda spolehlivá?
Diagnóza neznámého
Není. Nálepku dyslexie může dostat i člověk, který reálně zákeřnou poruchou netrpí. Forma diagnózy není dokonalá, protože neexistují přesně stanovené limity pro to, kdo dyslektik je a kdo už mezi ně nepatří. „Víme, že spousta dětí má velké problémy naučit se číst. Je ale potřebné někoho vydělovat z této skupiny a nazývat ho dyslektikem?“ ptá se světoznámý odpůrce termínu dyslexie britský psycholog v oboru vzdělávání Julian Elliott. Podle něj postrádá smysl pracovat s vymyšlenými diagnózami. Dítěti trpícímu obtížemi se čtením by měla být poskytnuta speciální péče a tréning, ať už má či nemá nálepku dyslexie. Takový je ale sen. Nynější situace se k takovému cíli ani zdaleka neblíží.
Špatné síto
Ne každý rodič a učitel dokáže vadu rozpoznat a pracovat s dítětem jinak. Jde to těžko. Nesmíme totiž zapomínat, že ne všichni vlastní dostatečnou mozkovou kapacitu, aby dokázali držet krok s ostatními. To nahrává znehodnocování pojmu dyslexie.
Nespolehlivá metoda testování tak může dát výhodu někomu, komu právem nenáleží. Ale i naopak!
Dítě s velkými problémy nemusí projít pseudoodborným sítem. Je odsouzené k tomu, aby na něj spolužáci koukali skrze prsty. Jako na hlupáka, kterého v životě nic nečeká. A to opravdové poruchy nemají vůbec co do činění s výškou inteligence. Jde především o genetický defekt, který způsobuje sníženou činnost části mozku, jejíž aktivita při čtení dominuje. Vzniká tak propast, která zapříčiňuje pomalejší vnímání souvislostí.
Slavní špatní čtenáři
I mnoho významných osobností se pralo se zmíněnými problémy. Alexander Graham Bell, Steve Jobs, Steven Spielberg. Dokonce i Albert Einstein se řadí mezi dyslektiky.
Úspěšní velikáni samozřejmě slouží jako skvělá inspirace pro lidi opravdu trpící poruchou.
Zajisté si pak dokáží sami sebe mnohem více vážit. Ale vše má i své stinné stránky. Obzvláště, když metoda rozpoznání poruchy nefunguje. Ihned vzniká pro hloupé prostor k povyšování se. Opírání se o to, že někdo úspěšný trpí či netrpí touto nemocí, vystudoval či nevystudoval vysokou školu, není dostatečným argumentem k ospravedlňování svých vlastních chyb.
Stržení nálepek
Jak vyřešit tuto prekérní situaci? Strhnout nálepku dyslexie. Ale nejenom ji. Existuje totiž i dysgrafie, dysortografie a dyskalkulie, kde jde o jiné, ale v principu podobné nešvary. Zrušením škatulkování se otevře diskuze k řešení problematiky školství, které, jak víme, jakékoliv vybočení z normy neřeší. V dobrém i špatném. „Všem dětem, které bojují se čtením, musíme dokázat poskytnout dostatečný prostor ke zlepšení. Vybudovat ve školství speciální programy, které jim pomohou dostat se z nevýhodné pozice společenských outsiderů,“ dodává Elliott. Tím bychom zabili tři mouchy jednou ranou. Zaprvé by vznikla dostatečná pomoc a zadruhé by se zlepšila školní výuka. Ale především by nedocházelo ke špatnému rozdělování do skupin. Tím by se misky vah opět dostaly do rovnováhy. Nikdo by nebyl neoprávněně zvýhodňován.
Období dětství má zásadní vliv na to, jak sami sebe prožíváme v dospělosti. A vůbec to není jednoduché téma. Lidské psychice a duševnímu zdraví jsme se zevrubně věnovali na naší speciální microsite. Prozkoumejte její interaktivní části a vyzkoušejte si simulátory různých psychických poruch.
Mohlo by vás také zajímat: Proč je dobře, že vaše dítě lže?
