Když chcete v Česku podvádět s havárkami, potřebujete inteligenci, zkušenosti a pár bílých koňů. Ale statistika říká, že dřív nebo později skončíte v lochu. Všichni.
Co vlastně děláte?
Npor. Bc. Roman Švec: Kriminalista obecně odhaluje a následně vyšetřuje majetkovou trestnou činnost. V našem případě v úseku motorových vozidel.
Co je nejtěžší?
Npor. Mgr. Ladislav Siebert: Dokazování. Dokázat pachateli vinu jednoznačně.
A jak to děláte?
Š: Hodně spolupracujeme se znalci. Umí třeba posoudit, která dopravní nehoda je fingovaná a která ne. Jiní si zase poslechnou záznamy telefonních hovorů do pojišťoven. Poznají nervozitu, že se člověk snaží něco obcházet a podobně. Další zkoumají písmo. Prostě odborníci. Ale máme i takzvané operativní prostředky. Odposlechy, sledování osob a podobně.
Když to vezmete krok za krokem, jak vyšetřujete pojistný podvod?
S: Úplně na začátku dostaneme podnět. Začneme získávat informace, vyslýcháme, analyzujeme materiály z pojišťoven. Nejvíc nás samozřejmě zajímá, kdo inkasoval peníze a co s nimi potom udělal. Když jde o pojistné podvody u havárek, začínáme od výsledků vyšetřování dopravní policie na místě nehody. Podle něj vznikne základní znalecký posudek. No a podle typu možného pojistného podvodu a jednání pachatelů pak právě oslovujeme příslušné znalce.
Takové dokazování asi docela trvá…
Š: Když pojistný podvod spáchá jednotlivec, zpracování případu bývá poměrně rychlé. U organizované skupiny může jít o měsíce i léta.
Čeho řešíte víc?
S: Organizované skupiny. Pro jednotlivce je totiž pojistný podvod dost obtížný. Leda, když třeba někomu praskne přední sklo na autě a nahlásí, že mu do něj někdo naboural. To je taky podvod, člověk lže pojišťovně, ale proti organizovaným skupinám je to maličkost.
Jak funguje taková organizovaná skupina?
Š: Organizátoři si najmou takzvané bílé koně. Na ně se zaevidují auta a oni pak na místě nehody a před pojišťovnami vystupují jako účastníci. Všechno ostatní zařizují organizátoři. Bílý kůň dostane nějakých 5 až 10 000 korun.
A organizátoři zinkasují kolik?
S: Záleží na typu auta. Zločinci se snaží sehnat ze zahraničí co nejluxusnější auto co nejlevněji. Většinou z Německa. Hlavně značky koncernu Volkswagen, takže Škoda, VW, Audi… Ale výjimkou nejsou ani dražší značky jako BMW, Mercedes nebo Porsche. Většinou si jednou bouračkou vydělají zhruba 300 000 korun. Ale protože se snaží auta použít víckrát, vydělají na jednom autě postupně třeba milion. Jedna skupina podvodníků si obyčejně časem přijde tak na 10 až 20 milionů… Než je chytneme.
Kde najdou bílého koně? Kdo na sebe za pár tisíc vezme hlavní riziko milionových podvodů?
S: Důvody jsou různé, třeba i vydírání, ale některým z nich vůbec nedojde, že jsou součásti tak promyšlených podvodů. Organizátoři si vybírají lidi z finančně slabších vrstev a těm když ukážete několik tisícovek, neváhají udělat v podstatě cokoli. Zákon nezákon. Často si navíc myslí, že když je chytnou, tak prostě vrátí odměnu a vyřízeno. Co je ovšem dost velký omyl. Spadne na ně celá náhrada škody.
Š: Takže si umíte představit, že v tu chvíli přijde zlom a bílý kůň najednou přestává zarytě mlčet, ale je naopak velice ochotný spolupracovat. Což samozřejmě vyšetřováním hodně pohne dopředu.
Jak vypadá klasický organizovaný pojistný podvod?
S: Necháte si dovézt několik aut ze zahraničí, třeba tři nebo čtyři naráz. Najmete si bílé koně, na které je napíšete. A pak už prostě nafingujete dopravní nehodu a pojišťovna vám vyplatí peníze. Necháte auto naoko opravit, na pár měsíců ho odstavíte do garáže a do hry se dostává další bílý kůň, který se stane novým majitelem. A hra začíná znova. Další fingovaná bouračka, výplata a tak dále, dokud auto nezrušíte natolik, že ho zlikvidujete a poslední bílý kůň nahlásí, že mu ho někdo ukradl.
Když s vámi bílý kůň spolupracuje, pomůže si nějak?
Š: Sazby se nemění. Když se přizná a má snahu škodu nahradit, soud k tomu přihlédne a může třeba rozhodnout jinak o výši náhrady škody. Ale rozhodně to není pravidlo.
A ty sazby jsou jaké?
S: Záleží na výši škody. Většinou se ale pohybují kolem pěti až deseti let. Deset let je vlastně maximum.
Stalo se někdy, že soud po těch letech práce někoho zprostil viny?
S: Takový případ si nepamatuju. Někdy státní zástupce zastaví trestní stíhání s tím, že nelze prokázat, zda trestný čin spáchal skutečně daný jedinec.
Š: Většina pojistných podvodů, která došla k soudu, byla odsouzena. U klasických krádeží aut se nám to stalo, pachatele jsme obvinili, žalobce podal obžalobu, ale soud ho zprostil viny.
Jak je to možné?
S: Soudce to vyhodnotil jinak, než my všichni. Navíc někteří pachatelé mají výborné obhájce a s tím už nic nenaděláte…
Ještě zpátky k tomu provedení samotnému. To si vážně někdo sedne do auta a záměrně nabourá?
Š: No, samozřejmě. To jinak nejde. I když máte pravdu, že sednout si za volant a dobrovolně se srazit s druhým autem nedokáže každý. Takže někdy se auta i jenom roztlačí a nikdo v nich nesedí.
Vyvíjí se tenhle obor trestné činnosti? Je sofistikovanější než před lety?
Š: Základ je stejný, ale díky moderním technologiím zločinci hodně zdokonalili organizaci. Češi jsou v těchto věcech navíc velmi kreativní. Pojistné podvody potřebují pečlivou přípravu a díky mobilům a různým počítačovým programům je jejich činnost opravdu sofistikovaná.
Takže se dá říct, že pojistné podvody páchají zločinci s vyšší inteligencí?
Š: Inteligence je k organizované trestné činnosti určitě potřeba, ale na pojistné podvody nestačí být chytrý zloděj. Důležité jsou taky zkušenosti, které nabírají dlouhá léta.
Vzpomínáte na nějaký podvod, u kterého jste se neubránili obdivu nad jeho promyšleností?
Š: Všechny fingované dopravní nehody velkých skupin bývají hodně promyšlené. Proto nám taky vyřešení jednoho případu trvá někdy i několik let. Konkrétní podvod nezmíním, protože nechci dávat nikomu návod. Každopádně rozhodně nemůžu obdivovat nikoho, kdo investuje tolik času a inteligence do porušování zákona.
Účastní se podvodů v organizovaných skupinách i ženy?
Š: Ano, ale většinou jsou to naivky, které naletí organizátorům. Některé to dělají pouze z lásky k danému pachateli a peníze je vůbec nezajímají.
Existuje podle vás nějaká prevence? Je možnost podvodům předcházet?
Š: Pokud by se hned po nehodě muselo nechat nabourané auto vyfotit a prohlédnout technikem, předešlo by se většině pojistných podvodů. Těžko byste si bouračku nastrojili. Pokud se teď navíc pachatelé domluví s někým v pojišťovně, tak se samozřejmě nic nezjistí. Takže bychom uvítali i přísnější kontroly v pojišťovnách.
S: Hlavně by pomohly vyšší tresty. A problém je i náhrada škody. Pokud daný pachatel nemá žádný majetek, i když ho jen záměrně přepíše na někoho jiného, poškozený se vyplacení škody nikdy nedomůže. To bohužel stále nikdo neřeší.
V zahraničí je legislativa lepší? Tresty přísnější?
Š: Obecně se dá říct, že vyspělé státy pojistné podvody postihují stejně přísně jako na našem území. U nás jsou v pořadí až za násilnými trestnými činy. V poslední době se jim ale konečně začíná přikládat větší důležitost. Roli asi hraje i fakt, že pojistných podvodů přibývá. Poslední dobou třeba ve zdravotnictví. Lidé se přihlásí na více pojišťoven a nechají si něco záměrné provést. To už je mimo chápání normálního člověka. Na autech jsou ale výnosy pro pachatele přece jen ještě pořád nejvyšší.
Pokud vyřešíte trestné činy velké skupiny, ušetříte pojišťovnám dost peněz. Dostanete od nich nějaký bonus?
Š: Samozřejmě, že ne. My pomáháme a chráníme. Navíc nezapomínejte, že pojišťovny s pojistnými podvody počítají. Čím více téhle trestné činnosti budou lidi provádět, tím dražší budou pojistky pro všechny. I když jenom mlčíte k tomu, že někdo jiný pojišťovnu podvádí, sami za to časem zaplatíte. Tak to prostě chodí.
Npor. Mgr. Ladislav Siebert, 52
Npor. Bc. Roman Švec, 43
8. oddělení obecné kriminality v Praze 4 Policie ČR
