Mesmer koncem osmnáctého století propagoval léčivé působení magnetů, jimiž se dotýkal svých pacientů. S úspěchem. Později zjistil, že ani nepotřebuje magnety – potom hovořil o „živočišném magnetismu“ svých rukou a všech živých organismů, jehož působení nemocným ulevuje. Test s kompasem ale jasně prokázal, že žádný takový magnetismus neexistuje. Mesmer přesto léčil: namísto magnetů ale stála za jeho úspěchem mimoděk vyvolaná hypnóza.
Necítím bolest, necítím bolest, necítím bolest!
„Stav, v němž je možné pomocí sugesce navodit změny vnímání nebo paměti,“ definuje ji přehledová studie Hypnóza a chirurgie: minulost, současnost a budoucnost Albrechta Wobsta z University of Florida, ze které vycházíme. Pocitově hypnóza může připomínat třeba zasněný klid při dlouhé cestě po noční dálnici nebo při monotónní hudbě, kdy se člověk ponoří do sebe a příliš nevnímá okolí. Zároveň je díky hlubokému soustředění se na sebe otevřený změnám – třeba právě úpravě vnímání bolesti. Hranice mezi tím, co si člověk představuje a co skutečně vnímá, je v mozku velmi neostrá, obojí zpracovávají stejná nervová centra.
Hypnóza může v některých případech pomoci obojím trošku zamíchat: představujte si, že necítíte bolest. A představujte si to tak silně, že ta představa v mozku zvítězí nad skutečnými vjemy.
Přečtěte si také: Kde najdete nejlepšího doktora na světě? Ve svojí hlavě
Sestro, hypnózu prosím
Nejedná se přitom o žádnou obskurní praktiku. „Za tím, co zní mysticky, se skrývá tvrdá věda – a tuto informaci je zapotřebí dostat k těm, kdo o jejím užívání mohou rozhodovat. Hypnóza nemá nežádoucí účinky. Urychluje operace, protože pacienti mohou v jejich průběhu mluvit s chirurgem. A také se rychleji uzdravují,“ říká profesor Spiegel ze Stanfordovy univerzity. Ve třicátých letech devatenáctého století hypnózu úspěšně užívali jako anestetikum francouzští chirurgové; James Esdaile provedl ve Skotsku ve čtyřicátých letech pod jejím vlivem přes tři sta operací. Poté došlo k objevu chemických anestetik, která hypnózu z chirurgie vytlačila. Až do roku 1955, kdy ji jako anestetikum doporučila Britská lékařská organizace.
Po třech letech následovalo stejné doporučení v USA – a od té doby obliba hypnózy jako prostředku tišícího bolest opět stoupá.
Může bolest přestat existovat?
Co je to bolest? Z hlediska jejího tišení je zapotřebí odlišit dvě různé roviny. Zaprvé samotnou fyziologickou reakci na poškození tkáně nebo jiný podnět, který bolest způsobuje – a zadruhé onu citovou podobu bolesti, která ji činí nepříjemnou. Zatímco první má ryze biologickou podstatu, druhou rovinu můžeme – do jisté míry – chápat jako sociální konstrukt: auta jezdí vpravo, červená barva označuje teplou vodu a bolest bolí, protože jsme se tak dohodli. Stejně jako mohou auta v některých zemích jezdit vlevo, i bolest může být aspoň někdy žádoucí: příkladem budiž třeba sebepoškozování, S/M sexuální praktiky nebo rozostřená hranice mezi bolestí a úlevou, třeba při rozškrábání komářího štípance.
Užitečné klamání smyslů
Obecně bolest člověka upozorňuje, že se děje něco, co se dít nemá; varuje jej před poškozením organismu. Pokud je ale člověk přesvědčený, že je všechno v pořádku, k varování není důvod. V hypnotickém stavu, když je člověk v některých ohledech dobře ovlivnitelný, se mu tak terapeut snaží co možná nejsugestivněji vysvětlit, že se vůbec nic neděje, všechno je v pořádku a nic nemá důvod bolet. A pokud bolí, tak je to jakýmsi omylem, jehož si není zapotřebí všímat. Nebo hypnotizér tvrdí, že člověka nic nebolí: a pokud to dělá dostatečně dobře, hypnotizovaný člověk mu věří víc než svým vlastním smyslům – a skutečně bolest přestane vnímat. Organismus toho schopný je, i bez terapeutické hypnózy člověk bolest opomíjí třeba při extrémním vypětí: oběti postižené válkou nebo katastrofou se typicky nejdřív zachrání z bezprostředního nebezpečí a až poté začnou vnímat svá zranění.
Jak je něco takového možné? Hypnóza, bolest a neurovědy
Každý psychický děj má i svou neurologickou rovinu. Pokud nás někdo hypnotizuje, přes kaskádu různých biochemických procesů nám může pomoci ovlivnit řadu dějů, které se v organismu odehrávají: proto se hypnóza užívá třeba při terapii psychosomatických obtíží. Z hlediska neurověd tak lze zkoumat i fungování hypnózy v případě bolesti. Co se přitom děje?
- Nejjednodušším mechanismem, který zřejmě u hypnotické anestezie funguje, je relaxace a odvedení pozornosti. Stres zvyšuje citlivost vůči bolesti, zatímco uvolněný člověk ji snáší lépe. Činnost oblastí mozku souvisejících s příjemnými pocity a s bolestí se vzájemně potlačuje. Úzkost a očekávání bolesti tak vedou k vyšší aktivaci těch obvodů, které souvisí s čímkoli nepříjemným, včetně bolesti – kterou potom člověk vnímá silněji. Radost, hudba, jídlo nebo sex naopak aktivaci nervových center souvisejících s bolestí snižují, protože lehce změní hladiny vyplavených neurotransmiterů v mozku.
- Podle jedné ze studií lze hypnózou měnit nociceptivní míšní reflex – ono ucuknutí, pokud se třeba dotkneme rozpálených kamen. Podle jedné z teorií tak hypnóza ovlivňuje tok informací do mozku už v míše pomocí sestupných nervových drah, kterými reguluje přenos signálů.
- Autoři výzkumu totiž u hypnotizovaných účastníků naměřili ještě jednu zvláštnost: snížení reakce mozkové kůry na bolestivý podnět. Pokud se nějaký vjem dostane do mozku a projde základním zpracováním podkorových oblastí, vyvolá v šedé kůře mozkové vzruch, který můžeme pozorovat na EEG. U sluchové kůry tak můžeme sledovat reakci třeba na zapískání, u zrakové na pohyb v zorném poli – a při doteku nebo bolesti vidíme reakci v somatosenzorické oblasti, která zpracovává signály z těla. Bolest se tak sice dostane do mozku – ale už ne úplně do vědomí, protože ji kortex dostatečně nezpracuje.
- Zpracování bolesti se účastní rozsáhlé části mozku – a podle výzkumů dvěma různými metodami, PET a fMRI, se při hypnoticky navozené anestezii mění prokrvení a metabolismus předního cingula. Jedná se o region související s řadou různých činností, od morálního úsudku přes emoce až po pozornost – a mimo jiné i zpracování oné afektivní, nepříjemné složky bolesti. Pokud se tak jeho aktivace sníží, tělo podnět sice vnímá pořád stejně – ale nepřipadá nám tak bolestivý.
Účinnější než placebo?
Přesný mechanismus neznáme, pravděpodobně mají část pravdy všechny teorie. Důkazů o anestetických možnostech hypnózy ale máme dost: „Hypnotické účinky na vnímání bolesti vycházejí vítězně ze srovnání s efekty akupunktury, aspirinu nebo diazepamu,“ shrnuje Wobst výčet experimentálních studií. Podle některých z nich vychází pozitivně i akupunktura – zatímco jiné ukazují, že její účinnost je založená pouze na efektu placeba.
I kdyby tomu tak bylo – pokud někomu dokáže ulevit od bolesti, není jedno, jestli za účinkem stojí vpichy do stimulačních bodů, nebo pouhá víra, že to funguje?
Uvolněte se, budeme operovat
Hypnóza se užívá často u chronické bolesti, na operačním stole ale k jejímu použití bez dalších anestetických metod dochází jen výjimečně – v případech, kdy ze zdravotních důvodů u některého pacienta není vhodné běžná anestetika použít. Jednu z takových situací popisuje Stanislav Kratochvíl ve své knize Klinická hypnóza. Protože po srdeční příhodě nebylo u pacientky možné použít anestetika, Kratochvíl s ní v průběhu několika sezení nacvičil znecitlivění paže, již bylo žádoucí operovat. Hodinový chirurgický zákrok pak proběhl bezbolestně i bez jakékoli medikace.
Častěji se hypnóza užívá společně s běžnou anestezií. U lokální anestezie snižuje spotřebu léků. V případě celkové anestezie, kdy bolest v průběhu operace tlumit nutné není, lze předoperačními sugescemi snížit krevní tlak a ztrátu krve; různé výzkumy také ukázaly snížení bolesti po zákroku, rychlejší hojení, méně komplikací nebo snížení nevolnosti.
Nevíme jak, ale funguje to
Skeptický pohled se nevyhýbá ani hypnóze. Z akademického pohledu dává smysl: v případě hypnózy je totiž obtížné rozeznat skutečný účinek od placeba. Z praktického pohledu je zásadní, že se účinnost hypnózy opakovaně potvrzuje. Jakkoli přesně nechápeme mechanismy, které za tím stojí, pro pacienta je důležité, že mu hypnóza může prospět na operačním stole, v zubařském křesle nebo při porodu. Jedná se o drahou službu, protože hodiny času specialisty nelze na rozdíl od léků vyrobit průmyslově. Přesto její popularita stoupá.
Pokud se bojíte zubaře, možná vede cesta právě tudy. Pro představu, jak taková operace vypadá, si prohlédněte záznam dentálního zákroku pod hypnózou v Glasgow.
Lidská psychika je komplikovaná a bohatá na nejrůznější zákoutí, o jejichž existenci často nemáme tušení. My jsme se do nich zevrubně ponořili a vytvořili pro vás speciální microsite včetně simulátorů několika psychických poruch. Vyzkoušejte si, jak duševně nemocní vidí svět a možná, že si budete umět lépe představit, čím procházejí…
Mohlo by vás také zajímat: Elektrošoková terapie? Společností nepochopený zázrak
