Řeč je o jídle – o dobrotách, jako jsou dortíky, sušenky, čokoláda, ale i brambůrky či přehnaně velké porce vašeho oblíbeného jídla. Proč nám jídlo na stres „pomáhá“ a jak se tohohle nezdravého zlozvyku zbavit?
Proč to děláme?
Podle Ivy Málkové ze STOBu vše začíná naším nastavením, které máme zakódované v DNA. Když naši pravěcí předci čelili situacím, které v nich vyvolávaly silné emoce a chemické reakce podobné stresu – jde o zrychlení tepu, svalovou tenzi apod. v návaznosti například na hrozící nebezpečí, znamenalo to, že se následně vystaveni nebezpečné situaci dávali do pohybu.
Dnes už o život nebojujeme, náš stres už málokdy souvisí s nutností přežít či fyzicky bojovat o život – a místo útěku, zápasu apod. se uchylujeme k naší oblíbené čokoládové tyčince. Díky cukru (pozor, chyták, cukry nejsou pouze ve sladkém!) napětí poklesne, ale nezmizí, jde jen o jeho potlačení a je jisté, že se opět objeví – navíc hrozí, že se „řešení čokoládovou tyčinkou“ stane návykem.
Podobnými stresory mohou být i tenze, které zažíváme při snaze např. zhubnout nebo změnit životní styl na zdravější. Často se může stát, že při neúspěších v plnění nastavených cílů padáme do spirály stresového zajídání. Je proto velmi důležité si cíle nastavit reálně, abychom byli schopni je plnit. Pokud na hubnutí a změny půjdeme postupně, rozhodně u toho nemusíme být vystresovaní.
Energii a napětí, které vznikají vnějšími vlivy, je samozřejmě nutné uvolnit. Ovšem vhodným způsobem. Tím, že stres necháme dlouhodobě bez konstruktivního řešení, hrozí psychické i fyzické nepříjemnosti, jakou může být vznik psychosomatických onemocnění.
A co s tím? Zkuste 3 snadné kroky
Prvním krokem k tomu, zbavit se návyku zajídání stresu (ovšem dá se aplikovat částečně také na kouření – vždyť kdo z kuřáků by neznal ten moment, kdy si v návalu stresu jde dát jednu „kouřovou“ pauzu), je uvědomění. Nic ezo – prostě si jen uvědomte, že tyčinka, po které saháte, je právě onou záplatou na nahromaděné negativní emoce, která vám ovšem nic vyřešit nepomůže. Pouze se pomocí jakéhosi placebo efektu překlenete do další fáze, kde se stres objeví po nějaké době znovu.
Pomůcka? Zkuste si zapisovat každodenní jídelníček a doplnit jej o poznámky o pocitech (vztek, smutek, nuda – a jejich spouštěč). Taková pomůcka vám usnadní orientaci a pomůže odhalit chvíle a emoce, které máte spojené s impulzivním stresovým zajídáním. Tohle funguje v dlouhodobém kontextu, kdy se po pár dnech či týdnech můžete pomocí svých zápisků k „zajídavým“ situacím vrátit a ve chvíli, kdy cítíte, že přicházejí, je snáze odhalit a pokusit se je tak víc racionalizovat.
Terapie odbouráním
Myslíte, že stresové spouštěče lze zcela odbourat? Jistě se lze naučit řešit problémy, které v nás zbytečný stres vyvolávají. Jasně – není to sprint, spíš maratón, ale stojí to za to. Stresuje vás například komunikace s nadřízeným? Co takhle pustit se do práce na komunikaci, na asertivitě? Práce s emocemi, terapeutická sezení – ať už na to půjdete jakkoli, dobré je začít a do toho běhu na dlouhou trať se pustit. Výsledek bude stát za to. Uvidíte, že kromě nadměrného zajídání se tyhle vaše nově nabyté dovednosti projeví i v dalších oblastech vašeho života.
Co nevyloučíš, přeper!
Některé spouštěče stresů ovšem jen tak ze života nezmizí, práce s nimi tu je a bude. A tady je třeba nasadit metodu „šidítka“, kdy nahradíte čokoládu něčím jiným, co ve vás vyvolá pozitivní emoci.
Zkuste si naplánovat dopředu, čím se příště ve stresové situaci uklidníte. Pokud vás totiž zastihne nepřipravené, opět pro vás bude nejjednodušším řešením sáhnout po čokoládě nebo jiné dobrotě. Sepište si proto konkrétní pro vás příjemné činnosti (například si dopřejete koupel, pleťovou masku, pustíte si oblíbenou písničku, zavoláte kamarádce…) a pak už stačí si jen vybrat, do které se pustíte!
Jdete do toho?
